Přeskočit na obsah

Eva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eva
Lucas Cranach starší: Eva
Narození3760 př. n. l.
Zahrada Eden
Místo pohřbeníJeskyně patriarchů
Tomb of Eve
BydlištěZahrada Eden
Povoláníasistent
ChoťAdam[1]
DětiKain[2]
Ábel[3]
Šét[4][5]
Azura[6]
Avana[6]
Luluwa[6]
PříbuzníEnoch[7] (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o biblické postavě. Další významy jsou uvedeny na stránce Eva (rozcestník).

Eva byla podle bible první žena, pramatka lidstva. Příběh Adama a Evy vypráví starozákonní kniha Genesis.

Adam, který dříve pojmenoval všechna zvířata, ji dal jméno žena. V hebrejštině je toto slovo odvozené od „muž“ (íš > íššá) a Adam ho měl zvolit proto, že žena byla stvořena z mužovy kosti. Český ekumenický překlad se tento vztah snaží vystihnout slovy, že ji pojmenoval „mužena“.[8]

Jméno Eva pochází z hebrejského jména חוה (Chava), které se do češtiny dá přeložit jako Živa (život dávající)[9] a dal jí ho později také Adam, protože se stala matkou všech živých.[10]

Stvoření

[editovat | editovat zdroj]

Podle bible Bůh nejprve stvořil muže Adama a z jeho žebra pak stvořil Evu, jeho ženu a společnici, pomoc jemu rovnou.[11][12]

V zahradě

[editovat | editovat zdroj]

Eva žila se svým mužem Adamem v zahradě Eden. Mohli jíst ovoce ze všech stromů, jen stromu poznání dobrého a zlého uprostřed zahrady se nesměli ani dotknout, jinak zemřou. Had ji však přesvědčoval, aby z něj ovoce jedla, že neumře, ale jako Bůh pozná dobré i zlé. Eva ho poslechla a dala plody i svému muži. V důsledku toho poznali, že jsou nazí, ucítili stud a opásali se spletenými fíkovými listy. Bůh poznal, že jedli ze stromu poznání, protože se před ním kvůli nahotě skrývali. Za to je potrestal smrtelností a vyhnáním z Edenu a Evě řekl, že za trest bude mít porodní bolesti a muž nad ní bude vládnout.[13]

Adamovi a Evě se narodili synové Kain a Ábel. Po Ábelově smrti se jim narodil syn Šét, od kterého vedla přímá linie k Noemu. Poté se jim rodili další synové a dcery, které již Bible nezmiňuje jmény.

Eva v křesťanství

[editovat | editovat zdroj]

Podle Nového zákona tu na počátku dějin lidstva tedy byl Boží řád pro člověka, který znamenal monogamii ve věrném manželství.[14][12] Spolu s prvním mužem Adamem na počátku dějin spásy spáchala prvotní hřích, který je dědičný a jsou jím zatížení všichni lidé již od narození. Podle učení o neposkvrněném početí se bez dědičného hříchu narodila Ježíšova matka Maria. Ta byla teologicky chápána jako druhá Eva, což se projevuje např. v ikonografii Immaculaty.

Eva v mormonismu

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Adam-Bůh.

Eva je uznávána i v mormonismu. Hraje významnou roli bohyně v teorii Adama-boha.

Eva v islámu

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Proroci islámu.

Eva je ctěna také v Islámu. Korán se nezmiňuje o tom, že by právě ona byla svedena jako první.

Eva

Eva se zobrazuje nejčastěji nahá s hadem, jablkem a stromem. Častá je také scéna vyhnání z ráje.

Bible blíže nespecifikuje, o jaký strom či ovoce se mělo jednat a v judaismu o tom existují různé tradiční výklady. V křesťanské tradici a umění se začalo zakázané ovoce symbolizovat jablkem. Bylo to zejména pod vlivem antické kultury, kde byla zlatá jablka střežená v zahradě Hesperidek a nejznámější Paridovo jablko se stalo jablkem sváru a příčinou trójské války a zkázy Paridovy Tróji. V západním křesťanství k tomu přispívalo i to, že latinské malum „jablko“ se píše stejně jako slovo „zlo“, které se mj. vyskytuje v označení stromu poznání dobra a zla.

  1. Genesis 2:25. Dostupné online.
  2. Genesis.
  3. Genesis.
  4. Nikifor Bažanov: Иллюстрированная полная популярная библейская энциклопедия в 4-х выпусках. Moskva. 1891.
  5. Genesis.
  6. a b c Kniha jubileí.
  7. Genesis.
  8. Gn 2, 23 (Kral, ČEP)
  9. BAUEROVÁ, Anna. Tisíc jmen v kalendáři. Praha: Šulc a spol, 1992. 231 s. 
  10. Gn 3, 20 (Kral, ČEP)
  11. Gn 2, 18–25 (Kral, ČEP)
  12. a b ; KOLEKTIV AUTORŮ. Bible, Český studijní překlad. 1. vyd. Čína: KMS, 2009. 1562 s. ISBN 978-80-86449-61-6. 
  13. Gn 3, 1–6 (Kral, ČEP)
  14. Mt 19, 4–8 (Kral, ČEP)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]