Ulay
| Ulay | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. listopadu 1943 Solingen |
| Úmrtí | 2. března 2020 (ve věku 76 let) Lublaň |
| Příčina úmrtí | lymfom |
| Alma mater | Kölner Werkschulen (do 1969) |
| Povolání | fotograf, vysokoškolský učitel, scenárista, režisér, profesionální fotograf, fotoreportér, performer, video umělec, konceptuální umělec, herec, pedagog a umělec |
| Manžel(ka) | Lena Pislak Marina Abramovićová |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ulay (pseudonym Frank Uwe Laysiepen) (Solingen, 30. listopadu 1943 – Lublaň, 2. března 2020) byl mezinárodně uznávaný vizuální umělec. V 70. a 80. letech byl se svou prací významným představitelem performančního umění. Mnoho let pracoval s Marinou Abramovićovou. Poslední fázi svého života pracoval jako fotograf na různých projektech.
Práce
[editovat | editovat zdroj]Výkonný umělec
[editovat | editovat zdroj]Ulay se stal známým v 70. letech jako přední německý performer. Spolupracoval s místními umělci v Německu, Nizozemsku, Austrálii a Číně a ve Spojených státech. Ve všech jeho dílech hraje vedle otázek o vesmíru a společnosti hlavní roli umění body artu. Žil a pracoval v Amsterdamu.
Marina Abramović a Ulay
[editovat | editovat zdroj]Jeho vystoupení s Marinou Abramović v období 1975–1988 se staly nejznámějšími. Jednou seděli několik hodin tiše naproti sobě u stolu s jedovatým hadem uprostřed mezi nimi. V dalším představení se postavili proti sobě, přičemž jeden držel luk a druhý šíp navlečený na tomto luku. Jejich spolupráce (a s nimi i jejich vztah) skončila po cestě Čínou, při které každý šel pěšky ze své strany přes Velkou čínskou zeď. Ulay započal svou cestu v poušti Gobi a Abramović zahájila svou cestu u Žlutého moře. Poté, co každý ušel 2500 km, setkali se uprostřed a rozloučili se.[1] V roce 2010 se oba umělci znovu setkali během představení Abramovićové v MoMA v New Yorku, když Ulay chvíli mlčky seděl na židli naproti ní.
Fotografie
[editovat | editovat zdroj]Ulay vystudoval jako fotograf a své performance vždy dokumentoval prostřednictvím fotografie. Jedním z jeho oblíbených fotoaparátů byl Polaroid. Ve svém nejnovějším projektu WaterTo All tematizoval nedostatek vody v arabském světě a zatopení Nizozemska.
Výstavy a učitelské funkce
[editovat | editovat zdroj]- V roce 1982 se zúčastnil výstavy documenta 7 a v roce 1987 documenty 8 v Kasselu.
- V letech 1999 až 2004 byl Ulay profesorem na Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]V roce 2011 se u něj v těle rozvinula rakovina, která ho vedla k natočení filmu Project Cancer. Oslabený nechal v lednu 2019 vytisknout svou siluetu, kterou vystavil v londýnské galerii Richarda Saltouna.[2][3] Zemřel ve věku 76 let.[4][5]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Dodávka Marina Abramović – Ulay, performance -
Velkoformátová fotografie ropné rafinerie visící na fasádě budovy na ulici Herengracht, performance -
Performance -
Performance -
Performance -
Performance
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulay na nizozemské Wikipedii.
- ↑ CASCONE, Sarah. Marina Abramović and Ulay, Whose Breakup Changed Performance Art Forever, Make Peace in a New Interview [online]. 2017-08-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SAYEJ, Nadja. Marina Abramović's former partner Ulay returns to the stage. The Guardian. 2016-05-06. Dostupné online [cit. 2019-11-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Ulay: experimentele en radicale performances. NRC, 2. března 2020
- ↑ MARSHALL, Alex. Ulay, Boundary-Pushing Performance Artist, Dies at 76. The New York Times. 2020-03-02. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NEEDHAM, Alex. 'A pioneer and provocateur': Performance artist Ulay dies aged 76. The Guardian. 2020-03-02. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jaap Guldemond, Ulay, Abramović performances, 1976–1988; Eindhoven, 1997, ISBN 90-70149-60-5
- Ulay, Ik ben een ander, Venray, 2002, ISBN 90-807344-1-1
- Edna van Duyn (red.); Ulay Performing light, Polaroid portraits, Amsterdam, 2001, ISBN 90-73501-55-5
- Modus Vivendi. Ulay and Marina Abramović 1980 -1985, ed. Jan Debbaut; Stedelijk Van Abbemuseum Eindhoven, 1985
- Ulay: Life-Sized, ed. Matthias Ulrich. Schirn Kunsthalle Frankfurt. Spector Books, Leipzig, 2016; 978–3-95905–111–8 ; 3–95905–111–5
- Ulay, Portraits 1970 – 1993, ed. Frido Troost; Basalt Publishers, Amsterdam, 1996; ISBN 978-90-75574-05-0
- Ulay. Luxemburger Porträts, authors: Marita Ruiter, Lucien Kayser; Editions Clairefointaine, 1997; ISBN 2-919881-02-7
- Ulay/Abramović. Performances 1976 -1988, authors: Ulay, Marina Abramović, Chrissie Iles, Paul Kokke; Stedelijk Van Abbemuseum Eindhoven, 1997; ISBN 90-70149-60-5
- Ulay – Berlin/Photogene, ed. Ikuo Saito; The Yamaguchi Prefectural Museum of Art, Kameyama, 1997
- Ulay / What is That Thing Called Photography, artist's book; Artists' Books Johan Deumens, Landgraaf, 2000; ISBN 90-73974-05-4
- Ulay. WE EMERGE, authors: Thomas McEvilley, Irina Grabovan; Art Centre AoRTa, 2004; ISBN 9975-9804-1-4
- ULAY. Nastati / Become, authors: Thomas McEvilley, Tevz Logar, Marina Abramović; Galerija Skuc, Ljubljana, 2010; ISBN 978-961-6751-27-8
- Art, Love, Friendship: Marina Abramović and Ulay, Together & Apart; author: Thomas McEvilley; McPherson & Company, 2010; ISBN 978-0-929701-93-6
- Marina Abramović. The Artist is Present, authors: Klaus Biesenbach, Jovana Stokić, Arthur C. Danto, Nancy Spector, Chrissie Iles; The Museum of Modern Art, New York, 2010; ISBN 978-0-87070-747-6
- Glam! The Performance of Style, Tate Publishing, London, 2013; ISBN 978-1-849760-92-8
- Whispers: Ulay on Ulay, authors: Maria Rus Bojan, Alessandro Cassin; Valiz, Amsterdam, 2014; ISBN 978-90-78088-72-1
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulay na Wikimedia Commons - (německy) Biografie met links naar zijn werk
