Zelený čtvrtek
| Zelený čtvrtek | |
|---|---|
 Semjon Ušakov (1685): Ikona Poslední večeře Páně | |
| Oficiální název | Zelený čtvrtek |
| Slavený | většinou křesťanů po celém světě |
| Druh | křesťanský |
| Význam a smysl | Poslední večeře Ježíše Krista, ustanovení eucharistie |
| Datum | čtvrtek předcházející Velikonoční neděli |
| Rok 2023 | 6. dubna 2023 (Západní církev) 13. dubna 2023 (Východní církev) |
| Rok 2024 | 28. března 2024 (Západní církev) 2. května 2024 (Východní církev) |
| Rok 2025 | 17. dubna (Západní církev) 17. dubna (Východní církev) |
| Souvisí s | Velikonoce, Dějiny spásy |
Zelený čtvrtek (latinsky feria quinta hebdomadae sanctae[1]) je podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne (počítáno od Květné neděle včetně) a předvečer velikonočního tridua. Křesťané všech denominací si připomínají poslední večeři Ježíše Krista s dvanácti učedníky a ustanovení eucharistie.
Přívlastek „zelený“ vznikl podle některých teorií v němčině zkomolením původního názvu Greindonnerstag (tj. „lkavý čtvrtek“) na Gründonnerstag („zelený čtvrtek“).[2]
Římskokatolická liturgie
[editovat | editovat zdroj]V římskokatolické církvi se dopolední mše (missa chrismatis) slaví pouze v katedrálách. Sídelní biskup svolává kněze své diecéze a spolu s nimi žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Večerní mše (missa vespertina in coena Domini) se slaví ve všech farních kostelech jako připomínka poslední Ježíšovy večeře, ustanovení eucharistie a ustanovení kněžské služby. Římský ritus umožňuje zařadit mytí nohou podle Ježíšova příkladu (J 13, 5 (Kral, ČEP)). Liturgická barva je bílá.
Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony a pak se odmlčí až do Gloria Velikonoční vigilie – říká se, že „Zvony odletěly do Říma“. Zapovězený zvuk zvonů a zvonku je v tomto období nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. Na konci čtvrteční večerní mše se také odnáší eucharistie mimo svatostánek na jiné, vhodně k tomu upravené místo v kostele. Znázorňuje se tak odchod Ježíše z Večeřadla do Getsemanské zahrady.
Lidové zvyky a pranostiky
[editovat | editovat zdroj]Na Zelený čtvrtek se dodržovala řada světských zvyků, mnoho z nich se vztahovalo k jídlu. Hlavní barvou jídla měla být zelená, typicky se vařily rozmanité zelené polévky a špenát. Právě v tento den by se též z čerstvých zelených jarních rostlin měla připravovat velikonoční nádivka. Ke snídani se na Zelený čtvrtek podávaly jidáše. Novou tradicí se v posledních letech stalo speciální zelené pivo, které vaří některé pivovary.[3]
- Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
- Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Missale romanum. Řím, Vatikán: Typis polyglotis Vaticani, 1970. Kapitola Triduum paschale, s. 239. (latinsky)
- ↑ KASPEREK, Adam Józef. Zelený čtvrtek [online]. Římskokatolická farnost Životice u Nového Jičína, 2009-04-09 [cit. 2009-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Velikonoční zelený čtvrtek (zvyky & tradice). Ceskevelikonoce.cz [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Večerní slavnost na Zelený čtvrtek – Památka Večeře Páně, s. 69.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zelený čtvrtek na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Zelený čtvrtek ve Wikislovníku- Průvodce Velikonocemi: Zelený čtvrtek – proč je zelený
- Velikonoční recepty
- Liturgická hudba Zeleného čtvrtku
