Synonymum
Synonyma, též slova souznačná, jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení. Pokud k jednomu jevu existuje více synonymních výrazů, vytvářejí tzv. synonymickou řadu. Za jádro takové řady se považuje nejvíce stylisticky i emocionálně neutrální výraz.
Rozdělení synonym
[editovat | editovat zdroj]Synonyma se zpravidla rozdělují na:
- úplná,
- neúplná.
Úplná (čistá, absolutní) synonyma jsou ta, která mají zcela totožný význam a lze je volně zaměnit ve všech kontextech, kromě ustálených obratů (přísloví, pořekadel apod.). Takových synonym je ovšem velice málo. Příklady: hezký – pěkný, chlapec – hoch. I synonyma, která se jeví jako absolutní, mají tendenci se v běžném úzu spojovat s různými slovy, čímž dochází k postupnému oddalování jejich významů – např. slova statečný a odvážný lze považovat za absolutní, ale výraz statečný se spojuje spíše s osobami (statečný rytíř, voják), odvážný spíše s abstraktními výrazy (odvážný kousek, plán, projekt).[1]
Zvláštní kategorií jsou synonyma, která se liší pouze stylovou platností (táta – tatínek) a dvojice českého pojmu s přejatým, tzv. jazykové ekvivalenty (přeprava – transport).
Daleko běžnější jsou synonyma neúplná (částečná), jejichž významy jsou navzájem blízké, ale nikoli totožné. Částečná synonyma se liší kontextovým a stylovým užitím, obsahem i rozsahem významu (červený – rudý), intenzitou (práce – dřina), dobovým užitím (krmě – jídlo), frekvencí užití (málokdy – zřídkavě). Za synonyma se považují i slova odvozená nebo slovotvorné varianty (dítě – děcko, jevit – projevit). Synonymy jsou také výrazy nářeční, argotické, slangové, které doplňují neutrální výraz (chlapec – ogar). Naproti tomu varianty tvaroslovné a hláskové se za synonyma nepovažují (brambor – brambora, vzlítnout – vzlétnout). Některá sousloví, zejména pořekadla a ustálené obraty, mají někdy svůj slovní synonymní protějšek (zůstat na ocet – neprovdat se); některé ustálené obraty mají dokonce synonymní protějšek sama o sobě (vzít nohy na ramena – prásknout do bot).[2]
Zvláštním druhem synonym jsou tzv. synonyma idiografická, která se liší ve věcném významu, tudíž označují skutečnost z jiného hlediska (moudrý – chytrý, smělý – nebojácný). Tato synonyma můžeme dále rozdělit do dvou podskupin:
- specifikační – spojením slov červený a rudý vznikne sytě červený,
- intenzifikační – souvislost s projevem emocí (studený – ledový)
Jazykové ekvivalenty
[editovat | editovat zdroj]Slova přejatá z cizích jazyků jsou oproti českým protějškům zpravidla pociťována jako stylově vytříbenější (restaurant – hostinec) nebo eufemizující (impertinence – drzost), ovšem kromě většiny výrazů přejatých z němčiny (lágr – tábor, štucl – rukávník) a některých dalších výjimek (lavor – umyvadlo).
V odborné literatuře se častěji užívají výrazy přejaté, v popularizační literatuře je lepší preferovat jejich české protějšky (marginální – okrajový, binom – dvojčlen), pokud už nejsou málo užívané (azbest – osinek).
Synonymní výpovědi
[editovat | editovat zdroj]Synonymie se nemusí týkat pouze slov, ale i vět nebo jiných delších textových útvarů. Takové výpovědi se označují jako parafráze (výpověď opakuje totéž v jiné podobě) nebo perifráze (výpověď je přesnější specifikací nebo slovním opisem původní výpovědi). Za synonymní výpovědi se považují takové, které mají stejný obsah, stejnou presupozici (předpoklad mluvčího) a stejné pravdivostní podmínky. Přitom mohou mít zaměněné téma a réma, intonaci, podmět a předmět a mohou vyplývat z jiného kontextu nebo jiný kontext vytvářet.[3]
Větná synonymie vzniká:
- slovní synonymií: tatínek je lingvista – otec je jazykovědec,
- záměnou slovosledu: Pod stolem leží kniha. – Kniha leží pod stolem.
- záměnou věty vedlejší za větný člen: Ten zápas potřebujeme vyhrát. – Potřebujeme, abychom ten zápas vyhráli.
- univerbizací nebo multiverbizací: Odpoledne musím navštívit zubaře. – V průběhu odpoledne musím vykonat návštěvu u zubního lékaře.
- záměnou podmětu a předmětu: Tento dům postavil můj otec. – Tento dům byl postaven mým otcem.
Ovšem záměnou některých z těchto podmínek se může synonymie ztratit – např. u záporných vět může slovosled změnit rozsah negace: Maminka nečte za domem knihu. (Maminka tam čte něco jiného) x Za domem nečte knihu maminka. (Knihu tam čte někdo jiný). x Maminka nečte knihu za domem. (Knihu čte někde jinde).
Synonyma pro jednotlivé slovní druhy
[editovat | editovat zdroj]Synonyma se vyskytují u všech slovních druhů, i když nejběžnější jsou u slov plnovýznamových (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce).
Příklady synonym pro jednotlivé slovní druhy
[editovat | editovat zdroj]Slovní druh | Výraz | Synonymum |
---|---|---|
podstatné jméno | ponožka | fusekle |
přídavné jméno | statečný | odvážný |
zájmeno | všichni | všicci |
číslovka | mnoho | hodně |
sloveso | bít | mlátit |
příslovce | hloupě | nechápavě |
předložka | kromě | mimo |
spojka | protože | poněvadž |
částice | ano | jo |
citoslovce | buch | řach |
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Anatomie
[editovat | editovat zdroj]Seu neboli sive znamená latinsky nebo.[4] Používá se pro označení synonym v anatomii (např. kost stehenní – os femoris seu femur).
Biologická nomenklatura
[editovat | editovat zdroj]Synonymum (zkratka syn.) je v nomenklatuře jiné jméno téhož taxonu používané jinými autory. Platný je vždy jen ten název, pod kterým byl taxon popsán. Synonyma se v biologii rozlišují na objektivní (o synonymii pojmenování není sporu) a subjektivní (taxony jsou považovány za tytéž jen některými autory) a také na mladší a starší.[5]
Statistika
[editovat | editovat zdroj]Odhaduje se, že synonyma existují k přibližně 23 000 českým slovům a celkový počet synonym je kolem 100 000. [6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 243–245.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 264.
- ↑ MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantická & pragmatická lingvistika. Praha: Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-7290-061-7. S. 46–47.
- ↑ PRAŽÁK, Josef M.; NOVOTNÝ, František; SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. K potřebě gymnasií a reálných gymnasií. Praha: Československá grafická unie A. S., 1937. S. 1133. 9. vyd..
- ↑ synonymum [online]. BioLib: Biological library [cit. 2022-06-28]. Dostupné online.
- ↑ https://synonymus.cz
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých synonym a antonym. Brno: Lingea, 2007.
- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. Kapitola slovní zásoba, s. 112–113.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Slovníkové heslo synonymum ve Wikislovníku
- Synonymum v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)