Stanislav Sůva

Ing. arch. Stanislav Sůva
Narození	17. ledna 1912 Královské Vinohrady
Úmrtí	18. března 1987 (ve věku 75 let) Praha
Vzdělání	ČVUT
Povolání	architekt
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Sůva (17. ledna 1912 Královské Vinohrady – 18. března 1987 Praha) byl český architekt, urbanista, redaktor, malíř, grafik a návrhář.

Život

Mládí

Článek v teheránském tisku

Narodil se v roce 1912 na Královských Vinohradech u Prahy v rodině řezbáře Josefa Sůvy. V roce 1930 vystudoval Reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1930–1935 absolvoval ČVUT – Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze u profesora Františka Kadeřávka, mezi dalšími profesory byli Oldřich Blažíček a Rudolf Kříženecký, s nimiž v době svého působení v Teheránu udržoval čilý písemný kontakt.

Poté nastoupil do pražské Konstruktivy, která jej v lednu 1936 vyslala do svého teheránského ústředí. Konstruktiva tam byla v té době součástí S. I. Skoda. Po roce 1940, kdy ukončil pracovní poměr u Konstruktivy, se stal vedoucím technické kanceláře íránského Ministerstva financí, kde pracoval spolu s Ing. Furughim na projektu hlavní budovy Ministerstva financí v Teheránu.

30. léta

K jeho dílům patří především budova Justičního paláce z funkcionalistického období v Teheránu. V ústřední kanceláři S.I.S. v Teheránu, kde byl tehdy činný jako mladý absolvent Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství, vypracoval návrhy a ideové studie v tzv. evropském monumentálním pojetí. Ještě před ním byl pověřen prvními projektovými pracemi československý architekt německé národnosti Dr. Czihal. V témže roce 1937 byli současně také vyzváni k vypracování návrhů někteří teheránští architekti. Na podzim roku 1937 byly návrhy Dr. Czihala nejvyššími místy zamítnuty. Návrh architekta Sůvy byl v této soutěži vybrán jako vítězný a architekt byl požádán, aby vypracoval s malými změnami závěrečný návrh pro přední stranu budovy a konečné výkresy byly předloženy šáhovi. V jeho týmu působil také arch. Jan Gabriel, který zpracoval různé architektonické detaily na čelní fasádní ploše, návrh vstupu do Justičního paláce, dveře a stropní štuky v interiérech. A to ukončilo boje za vhodné estetické řešení pro Justiční palác, kde byla přítomna řada konkurenčních architektů. Po menších úpravách provedl definitivní nákresy hlavního průčelí budovy a následně řídil započetí a průběh stavebních prací. Embosování a architektonické detaily na východní straně přední stěny paláce se řídily více či méně uzancí íránských ornamentálních stylů.  Architekt Sůva zachoval íránský charakter budovy mimo jiné i tím, že použil typický orientální motiv – Eiván. Tento motiv vycházel z estetického cítění Peršanů a současně i z klimatických, funkčních, konstrukčních a materiálových podmínek tehdejšího Íránu. Sůva je též autorem ideového návrhu levého předního basreliéfu v portiku se symbolem Spravedlnosti. Připravil také velký nákres pro státní znak nad hlavním vchodem. Vyhotovení znaku a návrhy a provedení všech ostatních ozdobných soch vytvořili nejvýznamnější íránští sochaři. Sádrový model a jeho provedení v kameni provedl akademický sochař maďarské národnosti Lajoš Biró. Nosná konstrukce budovy je železobetonová a výplňové zdivo je provedeno z plných cihel. Děrované cihly nebyly tehdy v Teheránu k dispozici. Budova Justičního paláce v Teheránu vznikla v období prudkého rozmachu modernizace Íránu, která zasáhl za vlády Rezá Šáha Pahlavího všechny oblasti života íránského národa.

40. léta

Dne 19. února 1942 se v Teheránu oženil s Angelikou Gregorianovou.

Po úspěchu byl přijat ve stavebním odboru íránského Ministerstva financí, kde s architekty Mohsenem Foroughim a Maximem Sirouxem spolupracoval na návrzích a realizaci budovy teheránského Ministerstva financí, která patří k pilířům íránské moderní architektury čtyřicátých let. Po návratu do vlasti v roce 1946–1947 působil jako architekt v akciové stavební společnosti Lanna a.s. a v jiných soukromých stavebních firmách, kde mohl uplatnit své bohaté zkušenosti z ciziny. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl prokádrován jako nekomunista a tudíž odstaven od jakékoliv svobodné tvůrčí architektonické činnosti.

50. a 60. léta

Nezbylo než se spokojit s prací ve Studijním a typizačním ústavu a pozdějším Výzkumném ústavu výstavby a architektury VÚVA. Také v Krajském projektovém ústavu KPÚ v Praze na Letné v ateliéru arch. V. Hilského, kam později přešel, mohl pouze jako politicky neangažovaný architekt vypracovat projekty, které jej nemohly uspokojit. Českou architektonickou tvorbu ovládla již tvrdá typizace a další socialistická hlediska především v pojetí výroby. Oceňován je ovšem také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména škola v Berouně, bytová zástavba v Kolíně a v Týnci nad Sázavou. Projektoval také řadu mateřských škol, jeslí a obytných domů. Významnou událostí v jeho životě byla účast na 5. Mezinárodním kongresu UIA v Haagu/Scheveningenu, kde zastupoval arch. Jiřího Voženílka a doprovázel kongresové delegáty: arch. Jiřího Gočára, tehdy předsedu Svazu architektů, prof.Jaroslava Fragnera a další. Svými jazykovými a odbornými znalostmi tak pomohl navázat styky s předními holandskými architekty proslulými v celém odborném světě, jako byl Van den Broek a jeho asistent Ing. Key. V roce 1958 spolu s kolegy V. Rouskem a L. Mackovou redigoval publikaci Bydlení v Československu, pro kterou vytvořil vazbu a grafickou úpravu přebalu.

Dílo

• 
  Kongres UIA v Haagu roku 1955
• 
  Justiční palác
• 
  Vstupní hala Justičního paláce
• 
• 
  Basreliéf v levé části průčelí paláce Výtvarný návrh: Stanislav Sůva Sochařské provedení: Lajoš Biró
• 
  Basreliéf v pravé části průčelí od íránského autora
• 
• 
• 
  Skica – nerealizováno

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Sůva na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: xx0098200 VIAF: 146148996034959752616