Soglio
| Soglio | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°20′31″ s. š., 9°32′22″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1090 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Maloja |
| Obec | Bregaglia |
  Soglio Soglio, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 67,51 km² |
| Počet obyvatel | 167 (31.12.2008) |
| Hustota zalidnění | 2,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7610 |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soglio je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden. Žije zde asi 200 obyvatel.
Do konce roku 2009 bylo Soglio samostatnou politickou obcí v bývalém kraji Bregaglia v okrese Maloja. Dne 1. ledna 2010 se obce v údolí Val Bregaglia (tj. Bondo, Castasegna, Soglio, Stampa a Vicosoprano) sloučily a vytvořily novou obec Bregaglia.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Obec leží stranou od staré obchodní cesty v údolí Val Bregaglia na slunné terase v nadmořské výšce 1090 m n. m. vpravo nad řekou Merou a na jižním svahu hory Piz dal Märc (2947 m n. m.), 17,5 km severovýchodně od Chiavenny. Soglio se skládá ze tří částí: hlavní část se nachází na pravé straně údolí Val Bregaglia s centrální vesnicí, horní část údolí Val Maroz s údolím Val Cam, neobydlené, malé údolí Val da la Duana, a také údolí Madris na severní straně Alp. Soglio je cílem panoramatické vysokohorské stezky Via Bregaglia.
Historie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
První zmínka o obci pochází z roku 1186 v přídomku de Solio.[1] Soglio je zmiňováno v roce 1219 v mírové smlouvě mezi Churem a Comem, protože bylo vypáleno v předchozím sporu. Obec má mimořádně bohatý obecní archiv, historie obce často splývá s historií údolí a dvora Unter-Porta. V Sogliu byly objeveny mušlové kameny a hrob z kamenných desek, stejně jako dvě etruské bronzové nádoby u Spina. Soglio je domovem šlechtického rodu von Salis z Graubündenu, který měl po staletí vliv na osudy regionu.
Kolem roku 1875 dostalo Soglio místo stezky pro muly sjízdnou silnici. V té době zde hospodařilo 350 samostatně hospodařících rolníků na malých farmách. Ještě v roce 1910 zde bylo 80 až 90 malých hospodářství. V roce 1906 byla do Soglia zavedena elektřina a v hotelu telefon. V roce 1925 bylo zavedeno poštovní autobusové spojení do Promontogna, vodovod a hydranty.[1]
V roce 1918 založil Vito Andrea Giovanoli v Sogliu náboženskou skupinu poté, co se mu podle jeho slov zjevil Ježíš. Říkal si „Signur“ a kázal o blížícím se konci světa a Kristově návratu. V prosinci 1918 nechaly úřady v Sogliu zavřít všech dvanáct členů sekty a jejich děti na kliniku Waldhaus v Churu pro „náboženské šílenství“. Jako vyléčení byli propuštěni v únoru 1919.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[1] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2008 | |||||||
| Počet obyvatel | 388 | 349 | 287 | 220 | 216 | 172 | 181 | 167 | |||||||
V Sogliu se mluví lombardským dialektem. Úředním a školním jazykem je italština. Menšina obyvatel hovoří německy. Následující tabulka ukazuje vývoj v posledních desetiletích:
| Jazyky v Sogliu | |||||||||
| Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
| Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
| Němčina | 19 | 8,64 % | 33 | 15,28 % | 30 | 17,44 % | |||
| Italština | 188 | 85,45 % | 177 | 81,94 % | 138 | 80,23 % | |||
| Počet obyvatel | 220 | 100 % | 216 | 100 % | 172 | 100 % | |||
Hospodářství a turismus
[editovat | editovat zdroj]
Kromě zemědělství (chov dobytka, produkce mléka) je pro vesnici důležitý také turistický ruch. Ačkoli má Soglio jen asi 200 obyvatel, ale ročně zde přenocuje téměř 20 000 lidí.
V roce 2015 bylo Soglio jako první vesnice zvoleno „nejkrásnější vesnicí Švýcarska“.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soglio GR na německé Wikipedii.
- ↑ a b c COLLENBERG, Adolf. Soglio [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2016-12-02 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BÜCHENBACHER, Katrin. Sekte in Graubünden: Als Jesus 1918 am Malojapass erschien [online]. Neue Zürcher Zeitung, 2021-06-22 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soglio na Wikimedia Commons
