Prach
Prach je obecné jméno pro tuhé částice s průměrem menším než 500 mikrometrů a obecněji pro jemně oddělenou hmotu. Pozemská atmosféra obsahuje prach z různých zdrojů jako půdní prach nesený větrem, sopečné erupce a znečištění. Vzdušný prach je považován za aerosol. Může ovlivnit vyzařování atmosféry a mít značný vliv na podnebí. Pokud je navíc prach složen z hořlavé látky jako je tomu v případě mouky a uhelného prachu, může představovat riziko výbuchu.
Znečištění atmosféry během 20. století rostlo, což se projevilo i na usazování prachu v Antarktidě.[1]
Prach je odpovědný za některé nemoci plic, zvláště u horníků, kdy může způsobovat alergii[2] nebo působit jako spouštěcí mechanismus astmatu. Může přenášet i bakterie.[3]
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny považuje jako prokázaný karcinogen prach z kůže, oxidu křemičitého a dřeva.[4]
Domácí prach
[editovat | editovat zdroj]
Částice domácího prachu jsou vytvářeny především domácími obyvateli odpadáváním kožních buněk; část domácího prachu pochází z atmosférického prachu zvenčí. Pozorování prachových částic v přímém slunečním světle může odhalit tvar háčku. Většina prachových částeček v našich domácnostech pochází z mrtvé kůže.[zdroj?]
Hmyz a jiná drobná zvířena může mít na prach vzájemný účinek, který má záporný vliv na lidské obyvatele domu. Proto je v mnoha podnebních podmínkách vhodné udržovat mírný průvan vzduchu domem necháváním dveří a oken pootevřených. Po opuštění domu jsou částice odneseny větrem či rozloženy slunečním svitem. Řízení prachu a průchodu vzduchu je klíčové v chladném podnebí, které podporuje sklon neprodyšně uzavřít i malé mezery a tím zamezit jakémukoliv vniknutí čerstvého vzduchu do domu.
Tvorbu prachu ovlivňují domácí roztoči. Obecně jsou přítomni na veškerém povrchu i ve vzduchu. Domácí roztoči se živí částicemi organické hmoty, tvořící hlavní složku domácího prachu. Vylučují enzymy pro trávení prachových částic. Enzymy a stolice roztočů se stávají součástí domácího prachu a mohou probouzet u lidí alergickou reakci. Prachovým roztočům se daří ve vláknech matrací, čalouněného nábytku a koberců.
Částice tvořící domácí prach se snadno stávají vzdušnými. Proto je třeba věnovat odstraňování prachu pozornost, neboť činnost, jejímž cílem bylo odstranit prach, ho může místo toho pouze učinit vzdušným.
Prach v domácnostech často obsahuje nebezpečné chemikálie z předmětů.[5]
Domácí prach lze odstranit následujícími postupy: vytíráním, stíráním či smetením rukou, látkou či houbou, prachovkou či koštětem, nebo sáním do vysavače či vzduchového filtru. Při těchto činnostech může část prachu skončit v plicích aktéra.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ 20th-Century doubling in dust archived in an Antarctic Peninsula ice core parallels climate change and desertification in South America. www.pnas.org [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.
- ↑ FERENČÍK, M; ROVENSKÝ, J; SHOENFELD, Y; MAŤHA, V. Imunitní systém; informace pro každého. 1. české. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005.
- ↑ SMITH, Derek. Bacteria can travel thousands of kilometers on airborne dust. phys.org [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://monographs.iarc.fr/ENG/Classification/ClassificationsGroupOrder.pdf Archivováno 25. 10. 2011 na Wayback Machine. - Agents Classified by the IARC Monographs
- ↑ George Washington University Milken Institute School of Public Health. Potentially harmful chemicals widespread in household dust. medicalxpress.com [online]. 2016-09-14 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
