Polykarp ze Smyrny
| Svatý Polykarp ze Smyrny apoštolský Otec | |
|---|---|
| biskup, mučedník a ctihodný stařec | |
 Mozaika Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna. Detail „Procesí sv. mučedníků“: Polykarp (autor mistr ze Sant'Apollinare, r. 526) | |
| Církev | římskokatolická |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Πολύκαρπος Σμύρνος (starořečtina) |
| Datum narození | 69 nebo 70 |
| Místo narození | Smyrna |
| Datum úmrtí | 23. února 155 |
| Místo úmrtí | Smyrna |
| Příčina úmrtí | upálení za živa |
| Povolání | teolog, kněz a spisovatel |
| Ovlivněn | sv. Janem Evangelistou |
| Ovlivnil | sv. Ireneje z Lyonu |
| Významné dílo | Polykarpův list Filipanům |
| Svatořečení | |
| Kanonizace | od nepaměti |
| Svátek | 23. února; původně 26. ledna (tridentská mše); 8. března v koptské církvi |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev |
| Atributy | pastýřská hůl a palma, nosí na sobě pallium a v ruce drží knihu představující jeho List Filipanům |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Polykarp ze Smyrny též řecky Polykarpos (asi 69 – 23. února 155/22. února 156 ve Smyrně, dnešní İzmir v Turecku) byl smyrnenský biskup a mučedník rané církve. Je počítán mezi apoštolské otce.
Život a působení
[editovat | editovat zdroj]
Údaje o Polykarpově životě pocházejí zejména od Irenea (buďto přímo z jeho spisu „Proti herezím“, Adversus haereses, nebo zprostředkovaně v Církevních dějinách Eusebia z Caesereje). Irenej v listu Florinovi uvádí, že jej osobně viděl a slyšel při svém pobytu v Asii. Víme, že Polykarp napsal před rokem 117 list Filipským,[1] Ignác z Antiochie Polykarpovi adresoval jeden ze svých listů[2] a zmiňuje se o něm i ve svých listech Efezanům a Magnesanům. Dochováno je také „Umučení Polykarpovo“,[3] pojednávající o Polykarpově mučednické smrti ve Smyrně, a pozdní Vita Polykarpi, obsahující ovšem nejisté životopisné údaje.
Polykarp pořídil opisy ignatiovských dopisů, k nimž přičinil výše zmíněný vlastní list Filipským. Ten se dochoval řecky jen v prvních 9 kapitolách, ostatek latinsky.[4]
Polykarp zřejmě patřil mezi učedníky Janovy (vede se diskuse, zda šlo o autora čtvrtého evangelia, tedy Jana Evangelistu či presbytera Jana, považovaného za autora např. 2. listu Janova) a setkal se i s dalšími křesťany, kteří viděli Ježíše Krista. Podle Tertulliána a Hieronyma jej tento Jan také ustanovil biskupem v Malé Asii. Polykarp se měl dožít vysokého věku, viz „Umučení Polykarpovo“ (Mart. Polyc. 9): „Osmdesát šest let sloužím (Kristu) a v ničem mi neukřivdil, jak mohu potupit svého Krále, jenž mne vykoupil?“
Polykarp navštívil Řím (rok 154), kde jednal s papežem Anicetem o datu slavení Velikonoc, neboť praxe maloasijských církevních obcí byla odlišná od praxe římské. K dohodě nedošlo, nicméně se měli rozejít v míru.
Polykarp spolu se svými bratry z Asie kladl svátek na 14. den židovského měsíce Nisanu, to jest na den prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Římský sbor naopak slavil smrt Páně v pátek a vzkříšení v neděli, která nejblíže následovala po 14. Nisanu.[5]
Zemřel jako mučedník (upálen) ve Smyrně, snad roku 155/6 (podle údaje v Umučení Polykarpa, Mart. Polyc. 21), nebo 167 (podle Eusebiovy Kroniky). Líčení jeho mučednické smrti se dochovalo v dopise smyrenské obce, adresovaném maloasijskému městu Filomélion. Dopis smyrenské obce (sepsaný zřejmě očitým svědkem nedlouho po Polykarpově smrti) je považován za jeden z prvních martyrologických textů, který se stal vzorem pro další texty tohoto žánru.
Svátek
[editovat | editovat zdroj]Sv. Polykarp je uctíván katolickou i pravoslavnou církví. Svátek sv. Polykarpa se v liturgii slaví 23. února.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Spisy apoštolských otců, str. 145–154.
- ↑ Spisy apoštolských otců, str. 138–140.
- ↑ Spisy apoštolských otců, str. 155–172.
- ↑ ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin - skriptum pro studijní účely Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. první souborné. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501 s. S. 62.
- ↑ ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin - skriptum pro studijní účely Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. první souborné. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501 s. S. 70.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, heslo Polykarp. Sv. 20, str. 179
- Spisy apoštolských otců (vyd. D. Drápal). Praha: Kalich 2004
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Apoštolští Otcové
- Ignác z Antiochie
- Mučedník
- Výpočet data Velikonoc
- Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polykarp ze Smyrny na Wikimedia Commons - Ignatios Polykarpovi
- List sv. Polykarpa Filipanům
- Umučení sv. Polykarpa
