Přeskočit na obsah

Navařování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Návar na kotlové trubce

Navařování je nanášení nového materiálu – návaru – na povrch základního materiálu (substrátu) za použití metod podobných či stejných jako u svařování. Návar je zpravidla i první housenka, kterou začínající svářeč vyrobí.

Navařování se provádí za účelem zvýšení funkčních požadavků povrchu především strojních zařízení a součástí, např. pro zvýšení odolnosti proti mechanickému opotřebení (abraze, eroze, adheze, kavitace, únavové opotřebení), zvýšení korozivzdornosti nebo jako renovace a opravy opotřebovaných součástí.[1] Běžné užití navařování lze nalézt i v železničním stavitelství pro opravy temen kolejnic městských drah.

Metody pro navařování

[editovat | editovat zdroj]

Metody navařování jsou principiálně shodné s technologiemi svařování. Cílem je roztavit a uložit přídavný materiál jako návar na podklad – substrát.

Běžně používané metody navařování jsou
  1. Výroba a aplikované inženýrství ve svařování. Kolektiv autorů, recenzent Oldřich Ambrož. 1. vyd. Ostrava: Česká svářečská společnost ANB, ZEROSS - svářečské nakladatelství, 2000. 213 s. ISBN 80-85771-72-1. S. 194–197. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]