Ligue 1
Ligue 1 2023/2024 | |
Země | Francie Monako |
---|---|
Konfederace | UEFA |
Datum založení | 1932 (profesionalizace) 2002 (novodobá Ligue 1) |
Počet týmů v soutěži | 18 |
Stupeň v pyramidě | 1. |
Nižší soutěž(e) | Ligue 2 |
Domácí pohár | Coupe de France |
Evropské poháry | Liga mistrů (3 místa) Evropská liga (1 místo) Evropská konferenční liga (1 místo) |
Úřadující mistr | Paris Saint-Germain FC (12 titulů) (2024) |
Nejúspěšnější klub | Paris Saint-Germain FC (12 titulů) |
Oficiální stránky |
Ligue 1 (pod sponzorským názvem Ligue 1 McDonald's)[1] je nejvyšší francouzská fotbalová ligová soutěž. Hraje se od roku 1932, kdy se jmenovala National, o rok později se přejmenovala na Division 1. Současný název „Ligue 1“ pojala v roce 2002. Rovněž v sezóně 2021/22 je soutěž pátou nejlépe hodnocenou fotbalovou ligou v Evropě podle koeficientu UEFA, což platí od sezóny 2016/17.[2] Kráčí tak za španělskou La Ligou, anglickou Premier League, německou Bundesligou a italskou Serií A.
Ligue 1 hraje 18 týmů, kde se každý utká každý s každým doma a venku a všechny celky tak odehrají 34 zápasů. Soutěž probíhá systémem podzim–jaro. Mistr ligy si na začátku příští sezóny zahraje francouzský superpohár Trophée des champions s vítězem poháru Coupe de France.
První dva týmy se kvalifikují přímo do základní skupiny Ligy mistrů, třetí míří do 3. předkola, po kterém následuje play-off o základní skupinu. Tým na čtvrtém místě se kvalifikuje do základní skupiny Evropské ligy, pátý umístěný se takto kvalifikuje v případě, že je vítěz domácího poháru Coupe de France díky francouzské lize již kvalifikován v Lize mistrů nebo se umístil čtvrtý. Pokud se tým na pátém místě nekvalifikoval do Evropské ligy, patří mu jako jedinému francouzskému celku účast v play-off Evropské konferenční ligy.[3]
Poslední dvě mužstva pak sestupují přímo do Ligue 2, ze které naopak stejný počet přímo postupuje do Ligue 1. Třetí mužstvo odspodu hraje baráž. V případě bodové rovnosti rozhoduje o pořadí gólový rozdíl mezi vstřelenými a inkasovanými brankami za celou sezónu a případně i počet vstřelených gólů celkově.
Několik desetiletí je se soutěží spjat monacký klub AS Monaco,[4] její osminásobný vítěz, neboť Monacké knížectví postrádá vlastní ligovou soutěž.
Liga
[editovat | editovat zdroj]Ligue 1 se účastní 20 týmů. V jejích začátcích byl formát totožný jako v předešlé soutěži Coupe Sochaux, tedy dvě skupiny po 10 týmech, jejichž vítězové se utkaly o prvenství.[5] Již sezóna 1933/34 přinesla jednu ligovou tabulku se 14 týmy, před Druhou světovou válkou vystoupal počet týmů na 16 a po válce na 18. V 60. letech se liga rozrostla na 20 účastníků.[5] Od sezóny 1932/33 v ní hrálo celkem 79 různých týmů.[6]
Situace okolo postupujících a sestupujících se změnila v sezóně 2015/16, kdy namísto tří týmů sestupovaly jen dva.[7] Již další sezónu 2016/17 bylo poprvé od roku 1993 zavedeno play-off mezi týmem na 18. místě v první lize a týmem na 3. místě v lize druhé.[8]
Kvůli exportu nadějných fotbalistů do zahraničí a dlouhodobou pozici až páté západní ligy se liga přezdívá „farmářskou ligou“. Dalším důvodem této přezdívky může být také to, že poslední dobou dominuje lize jeden klub (2002-2008 Lyon, od roku 2013 s přestávkami PSG).[9]
Evropské úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Jednoho ze dvou finalistů premiérového ročníku Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů UEFA) dodala Francie – remešský klub Stade Reims, který se stal prvním poraženým finalistou, poté co roku 1956 podlehl Realu Madrid.[10] Roku 1959 prohrálo Stade Reims finále s týmž soupeřem a i ve 20. století zůstalo jediným klubem země, kterému se do elitního evropského finále podařilo postoupit dvakrát.[10] Jediným vítězem nejprestižnější evropské soutěže z Francie zůstává i v roce 2021 Olympique Marseille, které opanovalo úvodní ročník Ligy mistrů 1992/93.[11] Napravilo tak finálové zklamání z ročníku 1990/91. Následně ovšem Marseille opustilo nejvyšší ligovou soutěž, kvůli korupčnímu skandálu bylo přeřazeno do druhé ligy. Semifinálovou čtveřici v sezóně 2019/20 Ligy mistrů nečekaně utvořily dvojice francouzských a německých klubů.[12] Paris Saint-Germain poprvé dokráčelo do finále proti Bayernu Mnichov, který vyřadil Olympique Lyon, prohrálo však 0:1.
Druhotnou evropskou soutěž francouzské kluby navzdory pětinásobné účasti nevyhrály. Bordeaux roku 1996 neuspělo proti Bayernu, Marseille prohrálo finále téže soutěže v letech 1999, 2004 a 2018 a Bastia se stala poraženým finalistou roku 1978 ve dvojzápase proti PSV Eindhoven.[13]
Nejlepší kluby v historii
[editovat | editovat zdroj]Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1932–dnes)
[editovat | editovat zdroj]Vítězové nejvyšší soutěže | ||
Klub | Mistrovské tituly | Vítězné roky |
Paris Saint-Germain FC | 12 | 1986, 1994, 2013, 2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2020, 2022, 2023, 2024 |
AS Saint-Étienne | 10 | 1957, 1964, 1967, 1968, 1969, 1970, 1974, 1975, 1976, 1981 |
Olympique Marseille | 9 | 1937, 1948, 1971, 1972, 1989, 1990, 1991, 1992, 2010 |
AS Monaco FC | 8 | 1961, 1963, 1978, 1982, 1988, 1997, 2000, 2017 |
FC Nantes | 8 | 1965, 1966, 1973, 1977, 1980, 1983, 1995, 2001 |
Olympique Lyon | 7 | 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008 |
Stade Reims | 6 | 1949, 1953, 1955, 1958, 1960, 1962 |
FC Girondins de Bordeaux | 6 | 1950, 1984, 1985, 1987, 1999, 2009 |
Lille OSC | 4 | 1946, 1954, 2011, 2021 |
OGC Nice | 4 | 1951, 1952, 1956, 1959 |
FC Sochaux-Montbéliard | 2 | 1935, 1938 |
FC Sète 34 | 2 | 1934, 1939 |
Olympique Lillois | 1 | 1933 |
Racing Paris | 1 | 1936 |
CO Roubaix-Tourcoing | 1 | 1947 |
RC Strasbourg | 1 | 1979 |
AJ Auxerre | 1 | 1996 |
RC Lens | 1 | 1998 |
Montpellier HSC | 1 | 2012 |
Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1893–1929)
[editovat | editovat zdroj]Vítězové nejvyšší soutěže | ||
Klub | Mistrovské tituly | Vítězné roky |
Standard Athletic Club | 5 | 1894, 1895, 1897, 1898, 1901 |
Racing Roubaix | 5 | 1902, 1903, 1904, 1906, 1908 |
Le Havre AC | 3 | 1899, 1900, 1919 |
Stade helvétique Marseille | 3 | 1909, 1911, 1913 |
Club Français | 1 | 1896 |
Gallia Club Paris | 1 | 1905 |
Racing Paris | 1 | 1907 |
Tourcoing FC | 1 | 1910 |
Stade Raphaëlois | 1 | 1912 |
Olympique Lillois | 1 | 1914 |
CA Paris | 1 | 1927 |
Stade Français FC | 1 | 1928 |
Olympique Marseille | 1 | 1929 |
Vítězové jednotlivých ročníků
[editovat | editovat zdroj]Zdroj:[14]
Poznámky:
- 1 Titul získal Olympique Marseille, kterému byl v roce 1993 odebrán.
- 2 Sezóna byla 10 kol před koncem přerušena a za měsíc nařízením vlády zrušená z důvodu pandemie covidu-19
Hráči
[editovat | editovat zdroj]Francouzskou ligu, jednu z elitních ligových soutěží Západní Evropy, si zahrála řada fotbalových hvězd, včetně těch, které obdržely Zlatý míč (Ballon d'or) udělovaný sportovním magazínem France Football. Třetí ročník této ankety ovládl roku 1958 Raymond Kopa. Mistr Evropy Michel Platini ji ovládl třikrát po sobě v letech 1983 až 1985. V roce 1995 se stal jediným africkým vítězem této ankety George Weah z Libérie. V roce 1998 zvítězil Zinédine Zidane. Brazilec Ronaldinho vyhrál v roce 2005. Rekordman v anketě Zlatý míč, sedminásobný vítěz Lionel Messi z Argentiny si Ligue 1 zahrál v závěru kariéry. Jediným držitelem této ceny, který ji obdržel během působení ve Francii, byl v roce 1991 Jean-Pierre Papin.[18]
- Za počtem gólů je v závorce průměr gólů na zápas
Trofej a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Trofej mistra
[editovat | editovat zdroj]Trofej předávaná francouzskému mistrovi se nazývá L'Hexagoal a jejím autorem je francouzsko-argentinský umělec Pablo Reinoso. Tvar šestiúhelníku (hexagonu) je vyvozen z geografického tvaru kontinentální Francie. Samotný název „Hexagoal“ vzešel z internetového hlasování. Prvním oceněným klubem byl Olympique Lyon, a to v sezóně 2006/07.[21] Existují dva modely trofeje, kdy jeden z nich je v držení ligového mistra a ten druhý je uchován u fotbalového svazu.[22]
Předchozí trofej, jejímž autorem byl Andrée Putman,[22] se udělovala jen několik let.
Individuální ocenění
[editovat | editovat zdroj]Národní unie profesionálních fotbalistů (Union Nationale des Footballeurs Professionels, UNFP) společně se svazem (Ligue de Football Professionnel, LFP) uděluje každý měsíc ocenění pro nejlepšího hráče. Na konci sezóny uděluje na slavnostním ceremoniálu individuální ocenění pro nejlepší hráče Ligue 1 i Ligue 2. Vyjma ankety o nejhezčí gól hlasují sami hráči obou dvou ligových soutěží.[23] Ocenění jsou to následující:
- Hráč roku
- Naděje roku
- Brankář roku
- Trenér roku
- Gól roku
- Tým roku
Udělování cen započalo v roce 1988 a od roku 1994 je vysíláno živě na Canal+. Od původního názvu Oscars du football se upustilo po stížnostech Americké akademie filmového umění a věd. V sezóně 2019/20 se ceny neudělovaly kvůli pandemii covidu-19.[24]
Finance
[editovat | editovat zdroj]Televizní práva
[editovat | editovat zdroj]Řídící orgány ligy prodala výhradní vysílací práva dvěma společnostem provozujícím placené kanály Canal+ a beIN Sports. Zatímco Canal+ působilo ve francouzském fotbale dlouhodobě, beIN Sports kontrolovaný katarskou stanicí Al-Džazíra vstoupil na trh roku 2011. Francouzský fotbalový svaz tímto v součtu inkasoval částku 510 milionů eur za sezónu.[25]
V roce 2018 do hry vkročila Mediapro, která za částku 800 milionů eur zakoupila tři ze čtyř vysílacích balíčků pro období let 2020 až 2024 a vystrnadila Canal+, exkluzivitu si však nezajistila. BeIN Sports si svoji pozici s balíčkem číslo 3 udržel.[26][27]
Ligue 1 si finančně polepšila okolo roku 2006, když hodnota vysílacích práv na ni dosáhla na domácím trhu částky 647 milionů eur, zatímco anglické Premier League vynesl domácí trh o 38 milionů eur méně. Oproti zbylým čtyřem velkým evropským ligám však zaostávala na zahraničních trzích, které jí vynášely necelých 8 milionů eur, tedy setinu sumy domácího trhu.[28]
Sponzoring
[editovat | editovat zdroj]Od roku 2020 je titulárním sponzorem společnost Uber Eats. Smlouva běžící do konce sezóny 2023/24 lize přináší od 15 do 17 milionů eur ročně.[1]
- Sponzorské názvy
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ligue 1 na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b JONES, Rory. Ligue 1’s Uber Eats title sponsorship fee ‘to reach €17m’ in extended deal. sportspromedia.com [online]. 2021-11-10 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Country coefficients. UEFA.com [online]. UEFA [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2021-22: European places for French clubs. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2021-05-06 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOYLE, Paul. Monaco pay €50m to France to stay in Ligue 1 – exempted from French tax. The Guardian [online]. 2014-01-24 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MAZET, François; PAURON, Frédéric. France – List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-09-02 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2021/22 : Bilan historique des clubs engagés. ligue1.com [online]. 2021-07-13 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ HOLYMAN, Ian. Ligue 1 reduces relegation spots from three to two from next season. ESPN [online]. 2015-05-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Relegation play-off re-introduced in Ligue 1. fotmob.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ What is a ‘farmers league’ in football & why is France's Ligue 1 called that?. Goal.com [online]. 2022-02-14 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b All you need to know: Stade Reims. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2020-04-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 1992/93: French first for Marseille. UEFA.com [online]. UEFA, rev. 2014-09-27 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THOMAS, Josh. Unique Champions League semi-final fixtures ends 24-year domination of English and Spanish sides. Goal.com [online]. 2020-08-16 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EROZDEN, Can. French football clubs suffer dry spell in European cups. aa.com.tr [online]. Anadolu Ajansı, 2020-08-28 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ligue 1 - List of champions, soccerway.com (anglicky)
- ↑ https://fotbal.idnes.cz/francouzska-liga-pariz-ziskala-titul-kolo-pred-koncem-ppc-/fot_zahranici.aspx?c=A150516_230139_fot_zahranici_vl
- ↑ https://sport.sme.sk/c/20151593/psg-nezaspal-na-vavrinoch-ani-po-istote-titulu-deklasoval-rennes.html
- ↑ Monako po 17 rokoch ovládlo Ligue 1 a získalo francúzsky titul (slovensky)
- ↑ DIAMOND, Harry. Appreciating every Ballon d'Or winner to play in Ligue 1. thefootballfaithful.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROTA, Davide. France - All-Time Most Matches Played in Division/League 1 [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2003-06-14 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Top guns!. ligue1.com [online]. 2020-03-24 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ligue 1 Conforama: Everything you need to know for 2019-20!. ligue1.com [online]. 2019-08-09, rev. 2020-01-09 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LE GALL, Aymeric. «Il est malmené, il prend des coups», le créateur d’Hexagoal nous parle du trophée de L1 (et pas de Neymar). 20minutes.fr [online]. 2018-04-13 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ GARIN, Erik. France - Les Oscars du Football [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2009-02-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UNFP awards cancelled. ligue1.com [online]. 2020-05-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARRIS, Harry. Al Jazeera make move into Ligue 1. ESPN [online]. 2011-06-23 [cit. 2022-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-26. (anglicky)
- ↑ KOIŠ, Juraj. Canal+ není spokojený s cenou za klíčová fotbalová práva. Ve Francii žádá nový tender. tvkompas.cz [online]. 2021-01-15 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online.
- ↑ THOMSON, Stuart. Canal+ loses Ligue 1 football to Mediapro in major upset. Digital TV Europe [online]. 2018-05-30 [cit. 2022-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-19. (anglicky)
- ↑ GRATTON, Chris; SOLBERG, Harry Arne. The Economics of Sports Broadcasting [online]. Routledge, 2007-06-11 [cit. 2022-02-19]. S. 168. Dostupné online. ISBN 04-153-5780-2. (anglicky)