Ladislav Svoboda
| Ladislav Svoboda | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 6. ledna 1893 Štěnovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. listopadu 1952 (ve věku 59 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Povolání | voják a vojenský velitel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Generál Ladislav Svoboda (6. ledna 1893, Štěnovice[1] – 13. listopadu 1952, Praha) byl český voják, hrdina protinacistického odboje a jedna z obětí komunistického teroru.
Život
[editovat | editovat zdroj]Ladislav Svoboda vystudoval reálku a šest semestrů na Vysoké škole strojní. Za první světové války dosáhl v rakousko-uherské armádě hodnosti záložního poručíka a po krátké úřednické kariéře vstoupil v roce 1919 do řad Československé armády, kde získal hodnost dělostřeleckého poručíka. V armádě byl dále povyšován (štábní kapitán 1928, major 1936). V roce 1937 byl těžce zraněn při nehodě při zkouškách nových zbraní a lékaři mu museli amputovat levou nohu pod kolenem. Po návratu z léčení sloužil na vojenské střelnici Hluboká na Slovensku. Po německé okupaci odešel do výslužby, ale prakticky ihned se zapojil do protinacistického odboje. V dubnu 1944 byl i s manželkou zatčen a oba byli až do konce války vězněni. Major Svoboda byl podroben tvrdým výslechům, během kterých nic nevyzradil.
Po osvobození Československa v roce 1945 se Svoboda vrátil k armádě, v letech 1945–1948 byl povýšen na plukovníka a obdržel řadu vyznamenání. Po únorovém převratu byl přeložen do výslužby. V roce 1951 byl plukovník Svoboda zatčen a ve vykonstruovaném procesu obžalován z vyzvědačství a velezrady. Státní soud v Praze jej společně s kpt. Ženíškem odsoudil k smrti. Žádosti jeho rodiny o milost prezident Gottwald nevyhověl.
Ostatky Ladislava Svobody byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde byly také uskladněny. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici.[2] Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do společného hrobu na motolském hřbitově.[3] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Svobodův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[4]
Dne 28. května 1992 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu ČSFR Ladislava Svobodu plně rehabilitovalo. Prezident Václav Havel mu in memoriam udělil hodnost generálmajora a medaili Za hrdinství.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Československý válečný kříž 1914–1918- Kříž národní střelecké gardy „Za věrné služby 1938“
Československý válečný kříž 1914–1918, udělen podruhé
Československá medaile za zásluhy , II. stupně
Medaile Za hrdinství
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Štěnovice
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 158.
- ↑ Dvořáková, 2013, s. 164.
- ↑ Dvořáková, 2013, s. 32.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Svoboda na Wikimedia Commons - Stručný životopis (v sekci Kámen cti)
- VACEK, Martin. VZPOMÍNKA: GENERÁL LADISLAV SVOBODA (1893-1952) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
