Přeskočit na obsah

Karel Chotek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Karel Chotek (etnograf).
Karel Chotek z Chotkova
Karel Chotek z Chotkova na litografii Josefa Kriehubera, 1834
Karel Chotek z Chotkova na litografii Josefa Kriehubera, 1834
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1826 – 1843
PanovníkFrantišek I., Ferdinand V.
PředchůdceFrantišek Antonín Libštejnský z Kolovrat
Nástupceúřad dále neobsazen, nahradil ho místodržící (z Vídně dosazený správce země), v letech 1843–1847 arcivévoda Štěpán[1]
Dvorní kancléř
Ve funkci:
1824 – ?
PanovníkFrantišek I.
Předseda studijní dvorní komise ve Vídni
Ve funkci:
1824 – ?
PanovníkFrantišek I.
Tyrolský gubernátor
Ve funkci:
1819 – 1824
PanovníkFrantišek I.
Terstský gubernátor
Ve funkci:
1816 – 1818
PanovníkFrantišek I.
Narození23. července 1783
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí28. prosince 1868 (ve věku 85 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníChotkovská hrobka ve Valtířově
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť(1817) Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (1794–1878)
RodičeJan Rudolf Chotek z Chotkova (1748–1824) a Marie Sidonie Clary-Aldringenová (1748–1824)
DětiAntonín (1822–1883)
Emanuel (1823–1843)
Bohuslav (1829–1896)
PříbuzníFerdinand Maria Chotek z Chotkova a Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova (sourozenci)
Volfgang Chotek z Chotkova, Oktávie Chotková z Chotkova a Vojnína[2], Marie Antonie Chotková z Chotkova a Vojnína[2], Žofie Chotková a Marie Jindřiška Chotková z Chotkova (vnoučata)
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita, Vídeňská univerzita
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1836 rakouský Řád zlatého rouna (č. 925)
CommonsKarl Chotek von Chotkow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Carl Bernhard Graf Chotek von Chotkowa und Wognin;[3] 23. července 1783 Vídeň – 28. prosince 1868 Vídeň[4]),[5] příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, byl rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Českého království. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Karel Chotek studoval práva v Praze a ve Vídni. Svoji kariéru ve státní službě začal roku 1802 jako úředník při pražském guberniu. Postupně zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812).

Ke konci napoleonských válek se účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi a následně byl jmenován gubernátorem terstským (1816–1818). V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819–1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země: založil tyrolské zemské muzeum Ferdinandeum (1823), zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl pojištění proti ohni a usiloval o povznesení školství. Roku 1824 byl ustanoven dvorním kancléřem a předsedou studijní dvorní komise ve Vídni.

Pečeť nejvyššího purkrabího Království českého,1836

V letech 1826–1843 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.

V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, které měly za úkol provádět rozvoj měst podobně jako se tomu dělo v Praze. Na jeho počest byla roku 1870 důležitá pražská ulice na území Hradčan a Malé Strany, vybudovaná z jeho popudu v letech 1831–1832, pojmenována Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím.

Podporoval také řadu českých národních aktivit. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které František Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému panovníkovi. Stál v čele příprav korunovace Ferdinanda V. českým králem a při následných oslavách obdržel 17. září 1836 spolu s třinácti dalšími šlechtici Řád zlatého rouna. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Byl posledním českým purkrabím, po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně.[1]

V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela, aby tam prožil zbytek svého života.

Zemřel ve Vídni-Leopoldstadtu na Praterstraße č. 30 dne 28. prosince 1868.[4] Pohřben byl v roce 1869 v rodinné hrobce v obci Valtířov nedaleko velkobřezenského zámku.[6]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší česká portrétní fotografie. Rodina nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem, 1839. Hrabě Chotek se sklání k manželce Marii, po jeho pravici stojí nejstarší syn Antonín, na levé straně syn Emanuel a před nimi, bokem k fotografovi, sedí nejmladší syn Bohuslav.[7]

Karel Chotek se narodil ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka (1749–1824) a Marie Sidonie, hraběnky Clary-Aldringenové (1748–1824). Starším bratrem Karla Chotka byl Ferdinand Maria Chotek, čtvrtý arcibiskup olomoucký. Jejich otec Jan Rudolf byl v letech 1802–1805 nejvyšším pražským purkrabím a v této funkci se snažil o modernizaci Prahy – např. otevřel Královskou oboru (Stromovku) veřejnosti. Později byl povolán do Vídně, kde zastával funkci konferenčního ministra.

Dne 9. června 1817 se ve Vídni Karel Chotek oženil s Marií, hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic (1794–1878).[3][5][8] Měli spolu tři syny, z nichž však otce přežili jen dva – Antonín (1822–1883) a Bohuslav (1829–1896). Vnučkou Karla Chotka byla Olga Chotková (s. M. Antoinetta) (1860–1934), která vstoupila do Kongregace sester sv. Karla Boromejského - Boromejek a Žofie Chotková, manželka následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Nejstarší česká daguerrotypie

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochovanou portrétní fotografií na českém území je daguerrotypie rodiny nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem z roku 1839. Rodina se nechala vyfotografovat v Mnichově při své cestě po Evropě, kterou podnikla koncem října a začátkem listopadu 1839. Může se jednat také o jednu z nejstarších portrétních fotografií na světě, jelikož podrobnosti o daguerrotypii byly zveřejněny teprve v srpnu téhož roku.[9][10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 24. 
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ a b LISÁ, Eva. Karel hrabě Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého. Příprava vydání Sekyrková Milada. Praha: Národní technické muzeum, 2008. (Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 18). ISBN 978-80-7037-179-4. S. 43. Fotografie svatebního oznámení. 
  4. ↑ a b Matrika úmrtí, farnost u sv. Jana Nepomuckého, Vídeň [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 176. 
  6. ↑ https://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/115-hrobka-slechtickeho-rodu-chotku
  7. ↑ www.zamek-vbrezno.cz [online]. [cit. 2011-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-27. 
  8. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Chotků 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ magazin.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-20. 
  10. ↑ Nejstarší portrétní fotografie v Čechách zachycuje hraběcí rodinu [online]. Ústí nad Labem: Agenturní zpravodajství [cit. 2010-06-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1886. 
  • VONDRA, Roman. Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (1783-1868). Historický obzor, 2007, 18 (5/6), s. 120-132. ISSN 1210-6097.
  • LISÁ, Eva. Karel hrabě Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého. Příprava vydání Sekyrková Milada. Praha: Národní technické muzeum, 2008. 116+16 s. (Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 18). ISBN 978-80-7037-179-4. 
  • JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Slavní Češi a jejich blízcí. 1. vyd. Praha: Universum, 2020. 208 s. ISBN 978-80-242-6395-3. Kapitola "Nevhodně" progresivní lidumil Karel Hrabě Chotek a syn Bohuslav i vnučka Žofie, s. 9–37. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Chotkové z Chotkova a Vojnína
Rodový erb
Rodový erb
1. generace
Otto († po 1400)
2. generace
Jan († po 1474)
3. generace
Jindřich († před 1500)
4. generace
Jakub († po 1500)
5. generace
Petr († před 1537)
6. generace
Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace
Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace
Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace
Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace
Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace
Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace
Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace
Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace
Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace
Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace
Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga – M. Antoinetta* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace
Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla
Pohřebiště
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Chotek&oldid=24051590“