Julio Peralta
Julio Peralta | |
---|---|
Julio Peralta na French Open 2016 | |
Stát | Chile |
Datum narození | 9. září 1981 (43 let)[1] |
Místo narození | Paramaribo, Surinam |
Bydliště | Santiago, Chile[1] |
Výška | 188 cm[1] |
Hmotnost | 79 kg[1] |
Profesionál od | 2000 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 682 146 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–1 |
Tituly | 0 ATP, 1 challenger, 7 Futures |
Nejvyšší umístění | 212. místo (1. prosince 2003) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 79–61 |
Tituly | 6 ATP, 10 challengerů, 8 Futures |
Nejvyšší umístění | 29. místo (16. října 2017) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2017, 2018) |
French Open | čtvrtfinále (2017) |
Wimbledon | 2. kolo (2017, 2018) |
US Open | 2. kolo (2015, 2018) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 29. února 2020
Julio Leonardo Peralta Martínez, v profesionálním tenisu známý jen jako Julio Peralta (* 9. září 1981 Paramaribo, Surinam) je chilský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v prosinci 2003 na 212. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2017 na 29. místě. Trénuje ho Dan Grossman.[1]
V chilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem 1. skupiny americké zóny proti Dominikánské republice, v němž vyhrál debla s krajanem Podlipnikem-Castillem. Chilané postoupili po výhře 5:0 na zápasy. Do září 2017 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[3]
Chile reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde nastoupil do mužské čtyřhry s Hansem Podlipnikem-Castillem na divokou kartu Mezinárodní tenisové federace. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od pozdějších bronzových medailistů Steva Johnsona a Jacka Socka ze Spojených států.
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v dubnu 1998, když na turnaj v Santiagu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Brazilci Danielu Melovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z Belo Horizonte, kde v červenci 2003 ve finále přehrál thajského hráče Danaie Udomčokeho.[1][2]
Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na lednovém Movistar Open 2008 ve Viña del Mar. Ve druhém kole kvalifikace vypadl se Španělem Marcelem Granollersem.[1] Hlavní soutěž v této úrovni tenisu si, vyjma grandslamu, poprvé zahrál v únorové mužské čtyřhře Ecuador Open Quito 2016, kde se stabilním argentinským spoluhráčem Horaciem Zeballosem skončili ve čtvrtfinále. Premiérový kariérní titul pak získal v závěru téhož měsíce v deblu Brasil Open 2016, probíhajícího v São Paulo poté, co se Zeballosem ver finále zdolali španělskou dvojici Pablo Carreño Busta a David Marrero..[1][2]
Po dvouleté přestávce způsobené zraněním se na tenisové dvorce vrátil červnovým challengerem Sparkassen Open 2011 v Braunschweigu. Po zvládnuté tříkolové kvalifikaci vypadl ve druhém kole dvouhry s Portugalcem Fredem Gilem. Posledním turnajem před zraněním se stal kvaliční turnaj červencového Allianz Suisse Open Gstaad 2009.[2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužské čtyřhře US Open 2015, do níž obdržel s Američanem Mattem Seebergerem divokou kartu. V úvodním kole však podlehli kolumbijsko-australskému páru Santiago Giraldo a Rameez Junaid.[1][2]
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]
|
Čtyřhra: 10 (6–4)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 27. února 2016 | São Paulo, Brazílie | antuka | Horacio Zeballos | Pablo Carreño Busta David Marrero |
4–6, 6–1, [10–5] |
Vítěz | 2. | 24. července 2016 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Horacio Zeballos | Mate Pavić Michael Venus |
7–6(7–2), 6–2 |
Vítěz | 3. | 25. září 2016 | Mety, Francie | tvrdý | Horacio Zeballos | Mate Pavić Michael Venus |
6–3, 7–6(7–4) |
Finalista | 1. | 11. února 2017 | Quito, Ekvádor | antuka | Horacio Zeballos | James Cerretani Philipp Oswald |
3–6, 1–2skreč |
Vítěz | 4. | 16. dubna 2017 | Houston, Spojené státy | antuka | Horacio Zeballos | Dustin Brown Frances Tiafoe |
4–6, 7–5, [10–6] |
Finalista | 2. | 25. srpna 2017 | Winston-Salem, Spojené státy | antuka | Horacio Zeballos | Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
3–6, 4–6 |
Finalista | 3. | září 2017 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Horacio Zeballos | Roman Jebavý Matwé Middelkoop |
4–6, 4–6 |
Finalista | 4. | říjen 2017 | Antverpy, Belgie | tvrdý (h) | Santiago González | Scott Lipsky Divij Šaran |
4–6, 6–2, [5–10] |
Vítěz | 5. | červenec 2018 | Båstad, Švédsko | antuka | Horacio Zeballos | Simone Bolelli Fabio Fognini |
6–3, 6–4 |
Vítěz | 6. | červenec 2018 | Hamburk, Německo | antuka | Horacio Zeballos | Oliver Marach Mate Pavić |
6–1, 4–6, [10–6] |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
[editovat | editovat zdroj]Legenda |
---|
Challengery (1–0 D; 10–6 Č) |
Futures (7–6 D; 8–4 Č) |
Dvouhra: 14 (8–6)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 28. srpna 2000 | Peru F1, Peru | antuka | Júlio Silva | 6–7(4–7), 6–3, 3–6 |
Finalista | 2. | 4. prosince 2000 | Chile F9, Chile | antuka | Patricio Rudi | 6–3, 6–7(2–7), 0–6 |
Finalista | 3. | 16. července 2001 | Romania F3, Rumunsko | antuka | Gabriel Moraru | 6–7(6–8), 6–7(3–7) |
Vítěz | 1. | 3. září 2001 | Peru F2, Peru | antuka | Yohny Romero | 6–3, 6–3 |
Vítěz | 2. | 24. září 2001 | Bolivia F2, Bolívie | antuka | Phillip Harboe | 6–3, 6–4 |
Finalista | 4. | 8. října 2001 | Paraguay F1, Paraguay | antuka | Sebastián Decoud | 3–6, 1–6 |
Vítěz | 3. | 14. dubna 2003 | Chile F3, Chile | antuka | Phillip Harboe | 4–6, 6–4, 6–2 |
Vítěz | 4. | 28. července 2003 | Belo Horizonte, Brazílie | tvrdý | Danai Udomčoke | 7–6(8–6), 1–6, 6–1 |
Vítěz | 5. | 2. srpna 2004 | Chile F1-A, Chile | antuka | Damián Patriarca | 6–2, 6–1 |
Finalista | 5. | 9. srpna 2004 | Chile F1-B, Chile | antuka | Cristian Villagrán | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 6. | 27. října 2008 | Chile F4, Chile | antuka | Jorge Aguilar | 6–4, 6–2 |
Vítěz | 7. | 3. listopadu 2008 | Chile F5, Chile | antuka | Bruno Tiberti | 6–0, 6–2 |
Vítěz | 8. | 4. listopadu 2014 | USA F5, Spojené státy | antuka | Jean-Yves Aubone | 6–2, 6–1 |
Finalista | 6. | 1. prosince 2014 | Chile F9, Chile | antuka | Hans Podlipnik-Castillo | 2–6, 3–6 |
Čtyřhra (18 titulů)
[editovat | editovat zdroj]č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 27. října 2008 | Chile F4, Chile | antuka | Mathieu Guenat | Cristóbal Saavedra-Corvalán Angel Torres |
6–2, 6–2 |
2. | 3. listopadu 2014 | USA F30, Spojené státy | antuka | Matt Seeberger | Catalin-Ionut Gard Alex Rybakov |
6–3, 6–4 |
3. | 8. prosince 2014 | Chile F10, Chile | antuka | Mathieu Guenat | Martin Cuevas Gustavo Guerses |
6–2, 6–3 |
4. | 15. prosince 2014 | Chile F11, Chile | antuka | Ricardo Urzúa-Rivera | Nicolás Arreche Tomás Lipovsek |
7–5, 6–0 |
5. | 22. prosince 2014 | Chile F12, Chile | antuka | Hans Podlipnik | Ariel Behar Gonzalo Lama |
7–6(7–3), 6–2 |
6. | 23. února 2015 | Panama F1, Panama | antuka | Darian King | Iván Endara Eduardo Agustín Torre |
w/o |
7. | 2. března 2015 | Nicaragua F1, Nikaragua | antuka | Juan Sebastián Gómez | Keith-Patrick Crowley Hans Hach Verdugo |
6–3, 6–3 |
8. | 27. dubna 2015 | Tallahassee, Spojené státy | antuka | Dennis Novikov | Somdev Devvarman Sanam Singh |
6–2, 6–4 |
9. | 1. června 2015 | USA F16-A, Spojené státy | tvrdý | Matt Seeberger | Tennys Sandgren Rhyne Williams |
3–6, 6–3, [10–8] |
10. | 12. října 2015 | Corrientes, Argentina | antuka | Horacio Zeballos | Guillermo Duran Máximo González |
6–2, 6–3 |
11. | 2. listopadu 2015 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Horacio Zeballos | Nicolás Barrientos Eduardo Struvay |
6–3, 6–4 |
12. | 9. listopadu 2015 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Horacio Zeballos | Lucas Arnold Ker Guido Andreozzi |
6–2, 7–5 |
13. | 25. ledna 2016 | Bucaramanga, Kolumbie | antuka | Horacio Zeballos | Sergio Galdós Luis David Martínez |
6–2, 6–2 |
14. | 7. března 2016 | Santiago, Chile | antuka | Hans Podlipnik | Facundo Bagnis Máximo González |
7–6(7–4), 4–6, [10–5] |
15. | 25. dubna 2016 | Tallahassee, Spojené státy | antuka | Dennis Novikov | Peter Luczak Marc Polmans |
3–6, 6–4, [12–10] |
16. | 25. července 2016 | Janov, Itálie | antuka | Horacio Zeballos | Aleksandr Buryj Andrej Vasilevskij |
6–4, 6–3 |
17. | 10. října 2016 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Horacio Zeballos | Sergio Galdós Fernando Romboli |
7–6(7–5), 7–6(7–1) |
18. | 17. října 2016 | Santiago, Chile | antuka | Horacio Zeballos | Máximo González Sergio Galdós |
6–3, 6–4 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julio Peralta na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Julio Peralta na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 29. února 2020
- ↑ a b c d e f Julio Peralta na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 29. února 2020
- ↑ Julio Peralta na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 12. července 2017
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Julio Peralta na Wikimedia Commons
- Julio Peralta na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Julio Peralta na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Julio Peralta na stránkách Davis Cupu (anglicky)