Přeskočit na obsah

Jakub Schikaneder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jakub Schikaneder
Kresba Josefa Mukařovského, 1887
Narození27. února 1855
Praha-Staré Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. listopadu 1924 (ve věku 69 let)
Praha-Královské Vinohrady
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Národnostčeská
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, profesor VŠUP v Praze
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob malíře Jakuba Schikanedera, Hřbitov Vinohrady

Jakub Schikaneder (27. února 1855 Praha-Staré Město[1] – 15. listopadu 1924 Praha-Královské Vinohrady[2]) byl český malíř.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Jakub Schikaneder se narodil 27. února 1855 v Praze, v rodině pražského celního úředníka Karla Friedricha Schikanedera (1811–1871), narozeného ve Vídni, a matky Leokadie, rozené Běhavé (* 1819 v Praze). Starší bratr Karel se narodil roku 1850.[3][4]

Studia a cesty

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1870 (tedy v patnácti letech) začal Jakub Schikaneder studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Jeho spolužáky byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek nebo Emanuel Krescenc Liška. Když v roce 1871 zemřel otec Karl Friedrich Schikaneder, zhoršila se finanční situace rodiny. O předpokladech ke studiu výtvarného umění svědčí, že v roce 1879 nazvaly Květy tehdy čtyřiadvacetiletého Schikanedera „nejnadanějším z akademiků“.[5]

Profesorem Jakuba Schikanedera byl Antonín Lhota a další. Studia na pražské akademii ukončil v roce 1878. Po roční vojenské službě odcestoval do Paříže a pak pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u profesora Gabriela Maxe.[6] V první polovině 80. let žil v Praze a v Mnichově. Později cestoval do Nizozemska, Švýcarska, Itálie, Francie a Německa. V roce 1890 navštívil světovou výstavu v Paříži.[7]

Počátky výtvarníka a soutěž o výzdobu Národního divadla

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 80 let se práce Jakuba Schikanedera počaly objevovat v ilustrovaných časopisech.[8]

Jakub Schikaneder patřil do tzv. generace Národního divadla. V roce 1880 se z Mnichova, kde pobýval, spolu s Emanuelem Krescencem Liškou zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla. Jednalo se o vlysovou výzdobu královské lože s námětem Doba Přemyslovců, Doba Karla IV. a Doba Rudolfa II. Kompozici navrhl Schikaneder a barevné řešení Liška. Návrhy byly realizovány a přestože je požár Národního divadla nezničil, byly nahrazeny pracemi Václava Brožíka. Se studií k oponě Národního divadla, kterou podal samostatně, Jakub Schikaneder neuspěl.[9][p 1]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. července 1884[10] se oženil s Emílií Nevolovou, dcerou drážního úředníka (1859–1931).[p 2] Roku 1885 se jim narodil syn Lev, který 16. května téhož roku zemřel.[11] Rodina v té době žila v Jungmannově třídě na pražských Vinohradech (nyní Vinohradská).[12]

Pedagogická činnost

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1885 se stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1892 a 1896 zde byl zastupujícím ředitelem a v roce 1894 byl jmenován profesorem v ateliéru dekorativní malby.[9]

Zralý věk a konec života

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 Jakub Schikaneder zvolen za řádného člena Akademie věd a umění. Funkci profesora na Uměleckoprůmyslové škole zastával do roku 1922.[7] Po ukončení pedagogické kariéry se opakovaně vracel na ostrov Helgoland v severním Německu. Zemřel 15. listopadu 1924 v Praze.[13] Manželka Emma (Emilie) ho přežila o téměř sedm let.[14]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Dílo Jakuba Schikanedera tvoří především tři významové okruhy:[15]

Realistické, sociálně zaměřené obrazy

[editovat | editovat zdroj]

V období zhruba do roku 1900 Jakub Schikaneder často zobrazuje ženy v těžkých životních podmínkách. Příklady:

  • Plečka (1887)
  • Vražda v domě (1890) – Nejznámější obraz Jakuba Schikanedera o rozměrech 203×321 centimetrů. Skupina obyvatel Starého města na něm objevila mrtvolu mladé dívky. Obraz je v majetku Národní galerie Praha.[16]

Malby vyjadřující souzvuk barevných tónů (stará Praha)

[editovat | editovat zdroj]

Z období po roce 1900 jsou nejznámější obrazy staré Prahy. Nejedná se o přesné zachycení konkrétních míst, ale inspirace mizející Prahou je zřejmá. Z téhož období pocházejí i tajemné malby interiérů:

  • Staropražské zákoutí (1907–1909)

Malby závěrečného období, inspirované cestami na Helgoland

[editovat | editovat zdroj]
  • Molo (1922–1923)

Četné jsou Schikanederovy ilustrace v časopisech, zejména ve Světozoru, Ruchu a Zlaté Praze. Spolupracoval též s Antonínem Wiehlem na výzdobě dnes nedochovaného domu v pražské Sadové ulici.[17]

Národní galerie uspořádala výstavu obrazů Jakuba Schikanedera na přelomu let 1998/1999, další výstava se konala po třinácti letech v roce 2012 (20. dubna 2012 – 21. října 2012).[18]

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Rodina Schikanederů měla umělecké kořeny. Dědeček Jakuba Schikanedera, Carl Joseph Schikaneder (1773–1845), byl zpěvák a herec brněnského i pražského německého divadla. Pradědeček, zpěvák Urban Schikaneder (1746–1818) byl starším bratrem libretisty Mozartovy Kouzelné flétny Emanuela Schikanedera (1751–1812).[19] Herci a zpěváci se objevují i mezi dalšími osobami rodu Schikanederů. Bratr Karel (*1852) se stal divadelním hercem v Plzni.[3]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Zamilované psaníčko (Ruch, 5.3.1883)
    Zamilované psaníčko (Ruch, 5.3.1883)
  • Společnost na terase (1887)
    Společnost na terase (1887)
  • Večerní ulice
    Večerní ulice
  • Na svatební cestě (1919–20)
    Na svatební cestě (1919–20)
  • Staropražské zákoutí, olej, plátno, (1907–1909)
    Staropražské zákoutí, olej, plátno, (1907–1909)
  • Jakub Schikaneder – Molo (1922–23)
    Jakub Schikaneder – Molo (1922–23)
  • Jakub Schikaneder – Plečka (1887)
    Jakub Schikaneder – Plečka (1887)
  • Jakub Schikaneder – Vražda v domě (1890)
    Jakub Schikaneder – Vražda v domě (1890)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Některé zdroje uvádějí, že dílo Schikanedera a Lišky bylo požárem Národního divadla opravdu zničeno (Národní listy 28.2.1915)[1]
  2. ↑ Emilie Schikanederová je pravděpodobně zpodobněna na obrazech Sedící dáma a Portrét ženy z roku 1884.[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Jakuba na Starém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Ludmily na pražských Vinohradech
  3. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, soupis obyvatel, rodina Karla Schikanedera
  4. ↑ Policejní přihlášky Praha, rodina Karla Schikanedera
  5. ↑ Květy, 5/1879, s.378
  6. ↑ Zlatá Praha, 1924-1925, č.15-16, s.163, Jakub Schikaneder (šifra V.Š-n.)
  7. ↑ a b HULÍKOVÁ, Veronika. Jakub Schikaneder (1855-1924) [online]. Národní galerie Praha, 2012. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-29. 
  8. ↑ Světozor, 7.7.1882, s.328, Zneuznaný genius
  9. ↑ a b SKLENÁŘOVÁ TEICHMANOVÁ, Jana. Uměleckoprůmyslová škola v Praze a její ateliéry v letech 1890–1910. Praha, 2015. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Roman Prahl. s. 46, 47. Dostupné online.
  10. ↑ Matrika oddaných, sv. Mikuláš, Vršovice, 1880-1884, s.222 (snímek 219)
  11. ↑ Matrika narozených, sv. Ludmila, Praha-Vinohrady, 1884-1885, s.88 (snímek 98)
  12. ↑ Archiv hl. m. Prahy, soupis obyvatel, Jakub Schikaneder s rodinou
  13. ↑ Národní listy, 16.11.1924, s.3, Denní zprávy
  14. ↑ Národní politika, 28.8.1932, s.6, vzpomínka: rok od úmrtí Emmy Schikanederové
  15. ↑ Pavlína Pyšná: Od svědectví k obrazovému snění. www.galeriezlin.cz [online]. [cit. 2016-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-28. 
  16. ↑ Ondřej Slanina: Schikanederova Vražda v domě
  17. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  18. ↑ Týden.cz:Výstava Jakuba Schikanedera po třinácti letech nabídne i nově nalezená díla
  19. ↑ Encyklopedie Brna, heslo Urban Schikaneder

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Knotek Jan, Jakub Schikaneder, Praha Regulus 2014 ISBN 978-80-905784-1-8
  • Vlček Tomáš, Jakub Schikaneder, Praha 1986

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jakub_Schikaneder&oldid=24267162“