Helene Weber
| Dr.h.c. Helene Weber | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Křesťanskodemokratická unie Deutsche Zentrumspartei |
| Narození | 17. března 1881 Elberfeld |
| Úmrtí | 25. července 1962 (ve věku 81 let) Bonn |
| Alma mater | Univerzita v Bonnu |
| Profese | politička |
| Ocenění | velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1956) záslužný velkokříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1961) |
| Commons | Helene Weber |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helene Weber (17. března 1881 v Elberfeldu (dnes Wuppertal) – 25. července 1962 Bonn) byla německá politička.[1] Stala se známou jako katolická aktivistka za práva žen, která vyřkla často citovaný výrok týkající se válek: „Čistě mužský stát je zkázou lidu“.[2] V roce 1945 se podílela na založení CDU. V roce 1948 byla spoluzakladatelkou ženské pracovní skupiny CDU/CSU. V letech 1951 až 1958 byla předsedkyní Svazu žen.
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Helene Weber po ukončení střední školy na dívčí škole v Elberfeldu navštěvovala v letech 1897 až 1900 učitelský seminář v Cáchách. Poté dělala učitelku. V letech 1905 až 1909 studovala historii, filozofii a romanistiku v Bonnu a Grenoblu. Tam se připojila ke studentskému spolku Hilaritas. Od roku 1909 vyučovala na lyceu v Bochumi a od roku 1911 v Kolíně nad Rýnem. Stala se členkou ústřední rady Německé katolické asociace žen a první předsedkyní Asociace katolických sociálních úředníků v Německu. Od roku 1918 byla vedoucí Sociální ženské školy v Cáchách, která byla původně založena v Kolíně nad Rýnem Katolickým německým ženským spolkem a která se později stala jádrem Katolické univerzity Severního Porýní-Vestfálska. V roce 1920 se Weber stala ministerskou radní na pruském ministerstvu pro veřejné blaho, kde vedla oddělení „sociálního vzdělávání“. Byla první ministerskou radní v Prusku. Po nástupu Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) byla 30. června 1933 z politických důvodů penzionována a poté pracovala v samostatné sociální službě.
Jako členka Výmarského národního shromáždění se v letech 1919/20 podílela na vývoji výmarské ústavy. V letech 1921 až 1924 byla poslankyní pruského zemského parlamentu a poté byla od května 1924 do roku 1933 poslankyní říšského sněmu. V březnu 1933 patřila spolu s bývalým kancléřem Heinrichem Brüningem k menšině zástupců centra, kteří se vyslovili proti Hitlerovu zmocňovacímu zákonu. Nakonec se však podvolila nátlaku své frakce říšského sněmu a souhlasila se zákonem, který připravil cestu k moci NSDAP.
Po druhé světové válce byla jmenována do parlamentu v Severním Porýní-Vestfálsku.[3] V letech 1947/48 byla členkou zónového poradního sboru pro Brity okupovanou zónu. Byla jednou ze čtyř žen, které pracovaly na základním zákoně Spolkové republiky Německo. Je jednou z „matek základního zákona“; v ústavě podpořila větu „muži a ženy mají stejná práva“.[1]
Od roku 1949 až do své smrti byla poslankyní Německého spolkového sněmu.
V letech 1950 až 1962 byla také členkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helene Weber na německé Wikipedii.
- ↑ a b c LANGE, Prof Dr Erhard H. M. Helene Weber (CDU). bpb.de [online]. 2008-09-01 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Die Zeit, 18. Oktober 2018, S. 18 Geschichte, „Wir auch!“, In: Geschichte des Wahlrechts, autor: Hedwig Richter.
- ↑ Landtag NRW: Abgeordnetendetail. www.landtag.nrw.de [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helene Weber na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Eckhard Hansen, Florian Tennstedt (Hrsg.) u. a.: Biographisches Lexikon zur Geschichte der deutschen Sozialpolitik 1871 bis 1945. Band 2: Sozialpolitiker in der Weimarer Republik und im Nationalsozialismus 1919 bis 1945. Kassel University Press, Kassel 2018, ISBN 978-3-7376-0474-1, S. 213 f. (Online, PDF; 3,9 MB).
- Mütter des Grundgesetzes. BMFSFJ, Broschüre, Berlin 2018, S. 15–19. Dostupné online.
- Gisela Muschiol, Eva Welskop-Deffaa (Hrsg.): Helene Weber. Beiträge zu einer Biographie. Hildegardis-Verein / Institut für Kirchengeschichte der Universität Bonn, Onlinepublikation, Bonn 2014, OCLC 985549228.
- Konrad Fuchs: Weber, Helene. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 13, Bautz, Herzberg 1998, ISBN 3-88309-072-7, Sp. 404–405.
- Rudolf Morsey: Helene Weber (1881–1962). In: ders. mit Jürgen Aretz, Anton Rauscher (Hrsg.): Zeitgeschichte in Lebensbildern. Aus dem deutschen Katholizismus des 19. und 20. Jahrhunderts. Band 3. Matthias-Grünewald-Verlag, Mainz 1979, ISBN 3-7867-0738-3, S. 223–234 (Nachdruck bei Aschendorff, Münster 2022, Digitalisat).
