Harold Peto
| Harold Peto | |
|---|---|
| Narození | 11. července 1854 Westminster |
| Úmrtí | 16. dubna 1933 (ve věku 78 let) |
| Alma mater | Harrow School |
| Povolání | zahradník, architekt a botanik |
| Ocenění | společník Královského institutu britských architektů |
| Rodiče | Morton Peto[1] a Sarah Ainsworth Kelsall[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Harold Ainsworth Peto (Royal Institute of British Architects - FRIBA) (11. července 1854, Londýn – 16. dubna 1933, Iford Manor) byl britský architekt a zahradní architekt, který pracoval ve Velké Británii a v oblasti Provence, Francie.[2] Mezi nejznámější zahrady které upravil patří zahrady v Iford Manor, Wiltshire, Buscot Park v Oxfordshire, West Dean House v Sussexu a Ilnacullin, County Cork, Irsko.
Život
[editovat | editovat zdroj]Harold Ainsworth Peto se narodil v Londýně dne 11. července 1854. Byl synem prosperujícího stavitele, inženýra a železničních dodavatele, Samuela Mortona Peto z Somerleyton Hall v Lowestoft, Suffolk, a Sarah Ainsworth (rozená Kelsall), otcovy druhé manželky. Harold měl čtyři nevlastní bratry a sestry a deset bratrů a sester. Somerleyton Hall, kde Harold v dětství žil, byl přestavěn v roce 1840 v novorenesančním slohu. Měl velkou zimní zahradu a parter navržený Williamem Andrewsem Nesfieldem. V roce 1855 se Haroldův otec stal baronetem, ale v roce 1860 se jeho firmy dostaly do problémů, takže v roce 1863 prodal Somerlyton Hall a v roce 1866 zkrachoval.[3] Krátce na to byl Harold Ainsworth Peto poslán na Harrow School (1869-1871), ale opustil školu v sedmnácti a nepokračoval ve vyšším vzdělávání.
Po skončení školy se učil téměř rok na truhláře, a pak začal spolupracovat s architektem J. Clementsem Lowestoftem. O rok později se stal spolupracovníkem londýnských architektů, Karslake a Mortimery.
V roce 1876 odešel Harold Ainsworth Peto spolupracovat s architektem George Ernest a toto partnerství trvalo šestnáct let. Domy které navrhoval Harold Ainsworth Peto s Georgem Ernestem lze najít v Kensingtonu a Chelsea, patří mezi ně ale i venkovské domy[4] V roce 1883 se stal Peto členem Royal Institute of British Architects (RIBA), ale špatný zdravotní stav jej přiměl opustit Londýn [5] V průběhu těchto let si vedl deníky zaznamenávající jeho rozsáhlé cesty které vedly do Itálie, Ameriky, Španělska [6] a Řecka.
V roce 1892 ukončil Peto partnerství s Ernestem Georgem a usadil se v Kentu (1892-1895) a potom v Landford House poblíž Salisbury (1896-1899). Opět léta cestoval, do Egypta, Itálie, Německa a Francie, a v roce 1898 udělal cestu kolem světa, která zahrnovala nívštěvu Japonska [7].
V roce 1899 se Peto přestěhoval do Iford Manor v hrabství Wiltshire se svým přítelem, Henrym Avray Tippingem. Přebudoval jej a rozšířil zahradu, vyzkoušel nové nápady a začlenění artefaktů získaných při svých cestách po celém světě. Zahrada v Ifordu ilustruje zejména jeho vztah k Arts and Crafts, přístup k architektuře a zahradnímu designu.
-
Italská zahrada v Ilnacullin v roce 1955. -
Italská zahrada v Ilnacullin v roce 2009 -
Ilnacullin -
Iford Manor -
Iford Manor -
Iford Manor -
Peto garden v Iford manor
Většina velkých zakázek navržená architektem Harold Ainsworth Peto byla provedena v letech 1900 až 1914. Jeho projekty zahrnují práci na Easton Lodge v Essexu, West Dean House v Sussexu, Crichel House v Dorsetu, Petwood v Lincolnshire, High Wall v Oxfordu, Buscot Park v Oxfordshire, Hartham Park v Wiltshire, Bridge House v Surrey, Heale House ve Wiltshire, Wayford Manor House v Somersetu, Burton Pynsent House v Somersetu, Ilnacullin v County Cork, v Irsku. Také navrhl řadu zahrad ve Středomoří, ve Francii. V Cannes Isola Bella, a na Cap Ferrat vily Sylvia, Maryland a Rosemary.
Dobrým příkladem práce zahradního architekta Harold Ainsworth Peto může být úprava ve West Dean House, Sussex, nyní sídlo West Dean College, kde jeho 91 m pergola je nejvyšším bodem zahrady. Peto a Ernest George také zařídili prodloužení West Dean House pro Williama Jamese (otce básníka Edwarda Jamese, patrona surrealistického umění. Peto a George vytvořili Oak Room, starou jídelnu a schodiště, které stále ještě jsou součástí West Dean College.[8]
Peto s také v roce 1907 podílel na vytvoření interiéru první třídy v trans-Atlantickém plavidle Mauretania.[9][10]
Harold Ainsworth Peto zemřel v Iford Manor 16. dubna (na Velikonoce), v roce 1933.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harold Peto na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Parks and Gardens UK. www.parksandgardens.ac.uk [online]. [cit. 04-09-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-12-2010.
- ↑ E. C. Brooks, Sir Samuel Morton Peto (1996. Bury Clerical Society)
- ↑ H. Grainger, The Architecture of Sir Ernest George and his partners [Ph.D. thesis, University of Leeds] (1985)
- ↑ A. Stuart Gray, Edwardian Architects, A Biographical Dictionary (1985), ISBN 0-7156-2141-6, p. 284.
- ↑ R. Whalley, 'Harold Peto's Spanish diary 1888', in Hortus; 55 (2000 Autumn)
- ↑ R. Whalley, 'Harold Peto's Japanese diary', in Hortus; 36 (1995 winter) and 37 (1996 spring)
- ↑ West Dean website
- ↑ P. Newall, Mauretania: triumph and resurrection (2006)
- ↑ A. Wealleans, Designing Liners: A history of interior design afloat (2006. Routledge)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- B. D'Arcy Reed, The Gardens of Easton Lodge: their recovery ... (2010) ISBN 978-0-9563451-1-0
- R. Whalley, The Great Edwardian Gardens of Harold Peto From The Archives Of Country Life (2007)
- H. A. Peto, The Boke of Iford, intro. R. Whalley (1993. Libanus Press)
- 'Iford Manor and its garden', in Architectural Review; 33 (1913), p. 11-14, 28-30
