Přeskočit na obsah

Fokker E.IV

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fokker E.IV
Fokker E.IV
Fokker E.IV
UrčeníStíhací letoun
PůvodNěmecké císařství
VýrobceFokker
ŠéfkonstruktérAnthony Fokker
První let1915
Zařazeno1915
UživatelLuftstreitkräfte
Výroba1915–1916
Vyrobeno kusů49[1]
Vyvinuto z typuFokker E.III
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fokker E.IV byl jednomístný německý jednomotorový jednoplošník z období první světové války s pevným podvozkem ostruhového typu.

Fokker E.IV byl poslední z řady úspěšných Eindeckerů konstrukčně navazující na předchozí typ Fokker E.III. Inspirací pro jeho vznik byly i dopisy leteckého esa Kurta Wintgense Anthony Fokkerovi, ve kterých nadnesl myšlenku zvětšení palebné síly stíhacích letounů. E.IV vyzbrojený třemi synchronizovanými kulomety Maxim LMG.08/15 ráže 7,92 mm poháněl dvouhvězdicový rotační čtrnáctiválec Oberursel U.III s výkonem 118 kW. Německé císařské letectvo nový typ převzalo 19. září 1915.

Vývoj a nasazení

[editovat | editovat zdroj]
Čelní pohled na E.IV s původní výzbrojí tří kulometů

Koncem září Anthony Fokker odletěl s prototypem ze Schwerinu do Essenu, kde se očekával francouzský nálet na Kruppovy zbrojovky. Zde došlo při propagačním předvedení střelby tří vedle sebe umístěných kulometů k poškození vrtule vlivem technické složitosti jejich synchronizace. Při následné opravě byl prostřední kulomet demontován a zařízení synchronizace nově seřízeno. Koncem září také letectvo objednalo prvních šest kusů sériových E.IV.

Další přejímací testy prototypu provedl nadporučík Otto Parschau. Odhalil velké síly v řízení, horší obratnost než předchozí Fokker E.III a vyšší hmotnost na jednotku plochy, která zhoršovala i ostatní vlastnosti. Přes všechny tyto potíže bylo koncem listopadu objednáno dalších šest kusů E.IV.

Dne 11. listopadu 1915 si při návštěvě továrny Fokker převzal jeden z prvních dvou vyrobených E.IV poručík Oswald Boelcke z Flieger Abteilung č. 62 jako svůj osobní stroj. Začátkem prosince pak bylo objednáno dalších šest Fokkerů E.IV, v lednu 1916 si svůj osobní E.IV převzal také poručík Max Immelmann. V únoru 1916 byla u výrobce objednána poslední série v počtu 30 letounů.

Ke dni 31. prosince 1915 se na frontě nacházely dva stroje Fokker E.IV, koncem února 1916 šest, dubna 28 a června 29 stíhacích E.IV. Koncem srpna 1916 operovalo na frontě 25 Fokkerů E.IV, na podzim ještě 16 a v únoru 1917 již žádný.

Specifikace (E.IV)

[editovat | editovat zdroj]
Fokker E.IV

Údaje dle[1][2]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 7,50 m
  • Výška: 2,77 m
  • Nosná plocha: 16,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 466 kg
  • Vzletová hmotnost: 724 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený čtrnáctiválcový rotační motor Oberursel U.III
  • Výkon pohonné jednotky: 160 hp (120 kW)
  • Maximální rychlost v 1000 m: 170 km/h
  • Výstup do 1000 m: 3,0 min
  • Výstup do 3000 m: 15,0 min
  • Výstup do 4000 m: 25,0 m
  1. a b Grosz 1996, s. 9.
  2. Hornát, Jiří. Fokker E.IV (M.15). Letectví a kosmonautika. 1999, roč. LXXV., čís. 10, s. 50.
  3. Grosz 1996, s. 9, 12.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GROSZ, Peter M., 1996. Fokker E.IV. Berkhamsted, Hertfordshire: Albatros Productions, Ltd.. 12 s. (Windsock Mini Datafile; sv. 007). ISBN 0948414871. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]