Enzo Bearzot
| Enzo Bearzot | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Datum narození | 26. září 1927 | ||||||
| Místo narození | Aiello del Friuli, Italské království  | ||||||
| Datum úmrtí | 21. prosince 2010 (ve věku 83 let) | ||||||
| Místo úmrtí | Milán, Itálie  | ||||||
| Přezdívka | Vecio (starý) | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Pozice | Fotbalový obránce (1946–1964) Fotbalový trenér (1964–1986) | ||||||
| Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
| Reprezentace | |||||||
| |||||||
| Trenérská kariéra | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| |||||||
| Další informace | |||||||
| Povolání | fotbalista a fotbalový trenér | ||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Enzo Bearzot (26. září 1927, Aiello del Friuli, Italské království – 21. prosinec 2010, Milán, Itálie) byl italský fotbalový obránce a trenér. Jako trenér vedl Itálii na třech MS a jednou v roce 1982 ji vyhrál.
Fotbalovou kariéru začal v druholigovém klubu Pro Gorizia. Po dvou letech jej koupil Inter. Zde za tři sezony odehrál jen 19 utkání a raději v roce 1951 odešel do druholigové Catania. Za tři roky odehrál 95 utkání a rozhodl se přestoupit do Turína, který se chtěl vrátil na přední příčky tabulky. Po jedné sezoně se ale vrátil do Interu, která jeho služby využila jen na jednu sezonu a vrátila jej do Turína. Zde zůstal až do konce kariéry v roce 1964. Nejlepšího umístění v nejvýšší lize bylo 2. místo (1948/49, 1950/51)
Za reprezentaci odehrál jedno utkání a to 27. listopadu 1955 proti Maďarsku (0:2).[1]
Hráčská statistika
[editovat | editovat zdroj]| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 1946/47 | Pro Gorizia | Serie B | 21 | 2 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 21 | 2 |
| 1947/48 | Serie B | 31 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 31 | 0 | |
| 1948/49 | Inter | Serie A | 4 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 4 | 0 |
| 1949/50 | Serie A | 6 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 6 | 0 | |
| 1950/51 | Serie A | 9 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 9 | 0 | |
| 1951/52 | Catania | Serie B | 29 | 2 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 29 | 2 |
| 1952/53 | Serie B | 33 | 1 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 33 | 1 | |
| 1953/54 | Serie B | 34 | 1 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 34 | 1 | |
| 1954/55 | Turín | Serie A | 33 | 1 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 33 | 1 |
| 1955/56 | Serie A | 32 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 32 | 0 | |
| 1956/57 | Inter | Serie A | 27 | 0 | - | 0 | 0 | PMEZ | 1 | 0 | 28 | 0 |
| 1957/58 | Turín | Serie A | 30 | 3 | IP | 6 | 0 | - | 0 | 0 | 36 | 3 |
| 1958/59 | Serie A | 33 | 1 | IP | 4 | 0 | - | 0 | 0 | 37 | 1 | |
| 1959/60 | Serie B | 24 | 1 | IP | 3 | 0 | - | 0 | 0 | 27 | 1 | |
| 1960/61 | Serie A | 30 | 0 | IP | 2 | 0 | Stř.P | 2 | 0 | 34 | 0 | |
| 1961/62 | Serie A | 18 | 2 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 19 | 2 | |
| 1962/63 | Serie A | 27 | 1 | IP | 5 | 0 | Stř.P | 1 | 0 | 33 | 1 | |
| 1963/64 | Serie A | 2 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 33 | 0 | |
| Celkově | 423 | 15 | - | 21 | 0 | - | 4 | 0 | 448 | 15 | ||
Hráčské úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Klubové
[editovat | editovat zdroj]- 2× vítěz 2. italské ligy (1953/54, 1959/60)
Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]Trenérská kariéra
[editovat | editovat zdroj]Po skončení fotbalové kariéry v roce 1964 se stal trenérem mládeže v Turíně. Tady působil tři roky. Pak jej v lednu roku 1969 angažoval klub ze třetí ligy Prato. Vydržel zde do konce sezony a další smlouvu nepodepsal. Nastoupil do reprezentace do 23 let, tu vedl do roku 1975, mezi tím byl i asistentem Bernardiniho u národního týmu. V roce 1977 byl prohlášen za hlavního trenéra. Na MS 1978 dovedl tým na 4. místo, když souboji o 3. místo prohrál s Brazílii (1:2).[2] Na dalším turnaji ME 1980 to bylo opět 4. místo když v utkání o 3. místo prohrál s Československem na penalty.[3]
Turnaj MS 1982 nezačal nejlépe. Již před odletem byl tiskem kritizován kvůli nominaci hráčů, například povolání potrestaného Rossiho.[4] Tři zápasy ve skupině skončili remízou. I tak postoupili ze skupiny a v osmifinále je čekali obhájci trofeje Argentina. Porazili ji 2:1. Poté porazili Brazílii i Polsko. Ve finále narazili na Německo. Porazili ji 3:1.[5] Na tomhle turnaji byla Itálie jediná, která porazila držitele tří předchozích titulů, jmenovitě Argentina (vítěz v roce 1978),Německo(1974) a Brazilská fotbalová reprezentace|Brazílii(1970). To se ještě nikdy nikomu nepovedlo.[4]
Po úspěšném turnaji přišel šok, když se nepostoupilo na ME 1984. Poté jako obhájci trofeje skončili na MS 1986 již osmifinále a Enzo se rozhodl odstoupit, přestože měl smlouvu do roku 1990.
V letech 2002 až 2005 byl prezidentem technického sektoru federace. Rok po jeho smrti v roce 2011 byla na jeho počest založena stejnojmenná cena "Enzo Bearzot National Award", pro nejlepšího italského trenéra roku. [6]
Trenérská statistika
[editovat | editovat zdroj]Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Národní tým | Soutěž | Umístění | Statistika | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | ||||||
| 1976–1977 | Itálie | Kvalifikace MS 1978 | 1. místo ve skupině 2 | 3 | 2 | 0 | 1 | ||
| 1978 | MS 1978 | 4. místo | 7 | 4 | 1 | 2 | |||
| 1980–1981 | ME 1980 | 4. místo | 4 | 1 | 3 | 0 | |||
| 1980–1981 | Mundialito | - | 2 | 0 | 1 | 1 | |||
| 1980–1981 | Kvalifikace MS 1982 | 2. místo ve skupině 5 | 8 | 5 | 2 | 1 | |||
| 1982 | MS 1982 | .svg){kind=icon} |
7 | 4 | 3 | 0 | |||
| 1982–1983 | Kvalifikace ME 1984 | 4. místo ve skupině | 8 | 1 | 3 | 4 | |||
| 1986 | MS 1986 | Osmifinále | 4 | 1 | 2 | 1 | |||
| 1977–1986 | Přátelské utkání | - | 45 | 22 | 11 | 12 | |||
| Celkem za Itálii | 88 | 40 | 26 | 22 | |||||
Trenérské úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Reprezentační
[editovat | editovat zdroj]Individuální
[editovat | editovat zdroj]- Nejlepší trenér Itálie (1982)
- Uveden do síně slávy italského fotbalu (2011)
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád zásluh o Italskou republiku (25. 10. 1982) z podnětu Prezidenta Itálie [7]
Zlatá palma pro sportovní zásluhy za titul mistra světa ve
fotbale 1982 (19. 12. 2017) [8][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371843
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981172
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/964081
- ↑ a b https://web.archive.org/web/20130511235920/https://www.ilgiornaledellosport.net/notizie/14794-e-morto-enzo-bearzot
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965884
- ↑ https://www.gazzetta.it/Calcio/06-04-2016/premio-bearzot-2016-ranieri-miglior-allenatore-italiano-anno-150135870990.shtml
- ↑ https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/249377
- ↑ https://www.coni.it/it/news/primo-piano/14306-consegnati-i-collari-d-oro-2017-gentiloni-grazie-a-voi-orgogliosi-di-essere-italiani.html
- ↑ https://www.coni.it/it/attivita-istituzionali/onorificenze/home/scheda-persona/schedaatleta.html?cognome=BEARZOT&nome=ENZO&id=145003
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enzo Bearzot na italské Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enzo Bearzot na Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarktu
- Profil trenéra na Transfermarktu
- Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
- Biografie Online (italsky)
| Trenér italské fotbalové reprezentace | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Fulvio Bernardini |
1977–1986 Enzo Bearzot |
Nástupce: Azeglio Vicini |
