Elimar I.
| Elimar I. | |
|---|---|
| hrabě oldenburský | |
| Doba vlády | asi 1091 – 1108 |
| Narození | 1040? |
| Úmrtí | 1112? |
| Nástupce | Elimar II. |
| Manželka | Rixa |
| Potomci | Elimar II. |
| Rod | Oldenburkové |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elimar I. (též Egilmare či Egilmar; asi 1040 – 1112) byl prvním oldenburským hrabětem, vládl přibližně v letech 1091 – 1108. Je zakladatelem oldenburské dynastie a jako takový je prapředkem i Glücksburků, ruské dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov či britských Mountbatten-Windsorů. Je tak v přímé mužské linii předkem tří současných panovníků Evropy: Markéty II. (Dánsko), Haralda V. (Norsko) a Karla III. (Velká Británie).
Život
[editovat | editovat zdroj]Elimar I. je poprvé zmíněn jako svědek v listině hambursko-brémského arcibiskupa Liemarga, která je datována do roku 1091.
Podle dalšího dokumentu z roku 1108 byl hrabě Egilmar I. přijat do bratrstva opatství Iburg, zde je také první zmínka o Oldenburgu, pozdějším sídle rodu. Egilmar I. je v tomto dokumentu, který pravděpodobně napsal jeho bratr, popsán jako „comes in confinio Saxonie et Frisie potens et manens“, tj. mocné hrabě žijící na hranici mezi Saskem a Frískem. Neexistuje ale jasný důkaz, že Elimar I. již vlastnil hrad v Oldenburgu.
Rodina a původ
[editovat | editovat zdroj]Přesný původ Elimara je nejasný. Mohl pocházet z Osnabrücku, odkud mohl přijít s hrabětem Fridrichem z Arnsbergu.
Podle záznamů mnicha Alberta ze Stade byla ženou Elimara I. Richenza z Dithmarschenu (též zmiňována Rikissa a Rixa), která byla dcerou Dediho z Gosecku nebo Ethelera ze Stade, její matkou byla Ida z Elsdorfu. Ida byla šlechtična švábského původu, která byla neteří císaře Jindřicha III., její matka Gertruda Brunšvická (1100–1177) byla sestrou papeže Lva IX.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]FRIEDL, Hans. Biographisches Handbuch zur Geschichte des Landes Oldenburg. Oldenburg: [s.n.], 1992. ISBN 3-89442-135-5. (německy)
RIEMER, Dieter. Grafen und Herren im Erzstift Bremen im Spiegel der Geschichte Lehes. Hamburg-Bremerhaven: [s.n.], 1995. ISBN 3-923-725-89-2. (německy)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JACKMAN, Donald C. Canes palatini: Dynastic Transplantation and the Cult of St Simeon. [s.l.]: [s.n.] S. 8. (anglicky)
