Přeskočit na obsah

Dries Mertens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dries Mertens
Dries Mertens (2018)
Dries Mertens (2018)
Osobní informace
Datum narození6. května 1987 (37 let)
Místo narozeníLovaň, Belgie Belgie
Výška169 cm
Klubové informace
Současný klubTurecko Galatasaray
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
1996–1998
1998–2003
2003–2005 		Belgie Stade Leuven
Belgie Anderlecht
Belgie Gent
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2005–2007
2005–2006
2006–2007
2007–2009
2009–2011
2011–2013
2013–2022
2022–		 Belgie Gent
→ Belgie Eendracht Aalst
→ Nizozemsko AGOVV
Nizozemsko AGOVV
Nizozemsko Utrecht
Nizozemsko PSV Eindhoven
Itálie Neapol
Turecko Galatasaray		 000000(0)
014000(4)
035000(2)
07300(28)
06900(17)
06200(37)
2950(113)
029000(6)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2004
2011–0000		 Belgie Belgie U17
Belgie Belgie		 00400(0)
1050(21)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Bronzová medaile MS 2018 Belgie
Nizozemský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2011/2012 PSV Eindhoven
Nizozemský superpohár
Zlatá medaile 2012 PSV Eindhoven
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2013/2014 SSC Neapol
Zlatá medaile 2019/2020 SSC Neapol
Italský superpohár
Zlatá medaile 2014 SSC Neapol
Další informace
Povolánífotbalista
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
1. června 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
8. srpen 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dries Mertens (* 6. května 1987 Lovaň) je belgický profesionální fotbalista, který hraje na pozici útočníka za turecký klub Galatasaray SK a za belgický národní tým.

Od roku 2013 do léta 2022 byl hráčem italském klubu SSC Neapol. Předtím působil v rodné Belgii a následně v Nizozemsku. Během angažmá v Neapoli se stal s 148 góly nejlepším střelcem klubové historie, dvakrát vybojoval italský národní pohár Coppa Italia a jednou italský superpohár Supercoppa italiana. Ve dresu Galatasaraye v sezóně 2022/23 opanoval tureckou Süper Lig. Účastník Mistrovství světa 2014 v Brazílii, Mistrovství světa 2018 v Rusku a Mistrovství světa 2022 v Kataru, EURA 2016 ve Francii a o rok odloženého EURA 2020.

Za reprezentaci Belgie odehrál více než stovku zápasů.[1]

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Mertens vyrůstal po příchodu z místního klubu v Leuvenu ve fotbalové akademii Anderlechtu, kde se ale neprosadil do A-mužstva a tak odešel do KAA Gent. Hostoval pak i v SC Eendracht Aalst ve třetí lize, kde byl zvolen hráčem sezóny.[2] Následovala angažmá v Nizozemsku, kde hrál postupně za AGOVV Apeldoorn, FC Utrecht a PSV Eindhoven. S Eindhovenem vyhrál v sezoně 2011/12 nizozemský fotbalový pohár a v létě 2012 Johan Cruijff-schaal (superpohár). Ve finále poháru proti Heracles Almelo se gólem podílel na výhře 3:0.[3]

SSC Neapol

[editovat | editovat zdroj]

V létě 2013 jej získal italský ambiciózní klub SSC Neapol za 9,5 milionu eur, Mertens se zároveň stal prvním nákupem nového kouče Neapole Rafaela Beníteze.[4] V sezóně 2013/14 vyhrál s SSC Neapol italský pohár Coppa Italia, ve finále SSC porazil Fiorentinu 3:1, Mertens vstřelil v nastaveném čase jeden gól.[5]
V sezoně 2014/15 se Neapoli nepodařilo proniknout do základní skupiny Ligy mistrů UEFA, Mertens se tak představil v základní skupině I Evropské ligy (EL), kde se kampánský klub střetl s AC Sparta Praha (ČR), ŠK Slovan Bratislava (Slovensko) a BSC Young Boys (Švýcarsko). S týmem postoupil do jarního šestnáctifinále EL.[6]
22. prosince 2014 získal s Neapolí italský Superpohár po výhře v penaltovém rozstřelu nad Juventusem, hrálo se v katarském Dauhá. Mertens svou penaltu neproměnil.[7]

Třetí sezóna – 2015/16

[editovat | editovat zdroj]

Neapol v úvodním skupinovém utkání Evropské ligy proti Bruggám 17. září zvítězila výsledkem 5:0 a dorovnala svoji rekordní výhru v této soutěži. Mertens vstřelil dva góly a u jednoho asistoval.[8] Jako střídající hráč pro závěrečné minuty neodvrátil 13. února 2016 porážku 0:1 na půdě rivala Juventusu, po níž soupeř vystřídal Neapol na čele tabulky a na něm již setrval.[9] Dne 19. dubna zaznamenal hattrick ve druhém poločase ligového střetu proti týmu z Boloni při výhře 6:0.[10]

Čtvrtá sezóna – 2016/17

[editovat | editovat zdroj]

Mertens využil naskytlé příležitosti a po odchodu Gonzala Higuaína do Juventusu na konci července 2016 se stal postupně hlavní gólovou hrozbou pro soupeře Neapole.[11] Mertensovi, na jehož preferovaném postu levého křídla mohl hrát Ital Lorenzo Insigne, byla trenérem Mauriziem Sarrim svěřena role hrotového útočíka, neboť Manolo Gabbiadini a Arkadiusz Milik na tomto postu selhali.[11]

Během prosince odcestovala Neapol na Sardínie pro ligový střet na půdě Cagliari, kde Mertens podpořil výhru 5:0 vstřelením hattricku.[12] Následující 17. ligové kolo vstřelil dokonce čtyři góly (jeden z penalty), tentokrát do sítě Turína při výhře 5:3.[13] Italská liga tak byla svědkem dvou hattricků ve dvou po sobě jdoucích zápasech, což se stalo naposledy v roce 1974. Tehdy se to zdařilo útočníkovi Juventusu Turín Pietru Anastasiovi.[13] Sedm gólů napříč dvěma zápasy v Serii A zaznamenal naposledy v roce 1958 Antonio Angelillo.[11] Na konci roku byl zvolen nejlepším belgickým fotbalistou za rok 2016. V anketě obdržel přes 12 tisíc hlasů, více než druhý Eden Hazard a třetí Radja Nainggolan dohromady.[14]

Dne 4. února 2017 Mertens společně se záložníkem Markem Hamšíkem pokořili Bolognu 7:1, oba vstřelili tři góly a tedy zaznamenali hattrick. Neapol poprvé v historii vyhrála o šest a více gólů na venkovní ligové půdě.[15] Neapol skončila sezónu na třetím místě, oproti tomu Mertens (28 gólů) jako druhý v žebříčku střelců v italské lize za Edinem Džekem z AS Řím (29 gólů).[16][17]

Pátá sezóna – 2017/18

[editovat | editovat zdroj]

Kampánijské derby 17. září 2017 skončilo vítězně pro Neapol, která ve 4. kole přehrála výsledkem 6:0 Benevento. Mertens soupeři vstřelil hattrick.[18] Jednou asistencí a jedním gólem se podílel na porážce Feyenoordu ve druhém zápase skupiny Ligy mistrů, odčiněna tak byla úvodní porážka se Šachtarem Doněck.[19] Neapol ovšem v Lize mistrů do osmifinále nepostoupila.

Poprvé se objevil v nominaci na Zlatý míč, 30-členná nominace byla uveřejněna 9. října a Mertens byl jediným zástupcem svého týmu.[20] V zápase s Juventusem 1. prosince 2017 prohrála vedoucí Neapol poprvé ligový zápas nové sezóny a poprvé od února stejného roku.[21] 2. ledna přišlo navzdory jeho gólu do sítě Atalanty vyřazení ve čtvrtfinále italského domácího poháru.[22] Navzdory spekulacím o přestupu do anglické Premier League (zájem údajně měly velkokluby Arsenal a Manchester United) nebo Číny zůstal po zimním přestupovém období v Itálii.[23]

Proti AS Řím 3. března vstřelil pozdní gól při domácí ligové prohře 2:4, po níž byla utnuta řada 10 výher a náskok na dotírající Juventus se snížil na jediný bod.[24] Jeho 22 soutěžních gólů ale nakonec žádnou trofej nezaručilo.[25]

Šestá sezóna – 2018/19

[editovat | editovat zdroj]
Mertens v zápase Evropské ligy proti Salcburku (14. března 2019)

Ve druhém kole odehraném 25. srpna proti AC Milán pomohl vyhrát 3:2, když zaznamenal vítěznou trefu jakožto střídající hráč.[26] V domácím prostředí proti Empoli 2. listopadu se trefil třikrát, díky čemuž si Neapol připsala tři body za výhru 5:1.[27] Dva Mertensovy góly přispěly k domácí výhře 3:1 v rámci Ligy mistrů 28. listopadu nad srbskou CZ Bělehrad, navzdory prvnímu místu si Neapol musela postup do osmifinále zajistit až v posledním zápase.[28] Pro Belgičana šlo o jeho 100. gól za Neapol.[29] Na půdě Liverpoolu 11. prosince ale Italové 0:1 prohráli a soupeř postoupil na jejich úkor.[30] Neapol zakončila sezónu prohrou na hřišti Boloni 2:3, před níž již měla jistotu druhé příčky, a při které skóroval také Mertens.[31] Mezi ligovými střelci mu patřilo dělené šesté místo se 16 góly.[32]

Sedmá sezóna – 2019/20

[editovat | editovat zdroj]

V úvodním ligovém zápase 24. srpna byl na straně vítězů, když Neapoli pomohl vyhrát 4:3 na půdě Fiorentiny. Nejprve srovnával na 1:1 a v další šanci ještě před poločasovou přestávkou zařídil kontroverzní penaltu, když přepadl přes Gaetana Castrovilliho. Následnou penaltu Lorenzo Insigne proměnil.[33] Již o týden později se konal střet mezi Neapolí a hegemonem italské ligy Juventusem, ve kterém se Mertens neprosadil a nezabránil prohře 3:4.[34] Ve třetím kole ligy 14. září vstřelil v obou poločasech gól Sampdorii Janov a zajistil výhru 2:0 před prvním skupinovým zápasem v Lize mistrů.[35] Proti Liverpoolu, obhájci trofeje, otevřel Mertens skóre proměněnou penaltou v poslední desetiminutovce a zápas před domácím publikem skončil výhrou 2:0. Mertens zaznamenal 11. gól v této soutěži a stal se nejlepším střelcem pocházejícím z Belgie.[36] Dne 23. října navázal na vystoupení proti anglickému soupeři a dvěma góly pomohl zdolat 3:2 RB Salzburg. Tímto se stal druhým nejlepším střelcem klubové historie se 115 góly a překonal legendu klubu Diega Maradonu.[37]

Tým proplul skupinou poprvé bez porážky Mertensovým dílem. Belgičan dal gól při remíze 1:1 na půdě Liverpoolu a v posledním zápase proti Genku pomohl vyhrát 4:2 jedním dalším gólem.[38] Proti Genku odehrál mimo jiné 300. zápas za Neapol napříč soutěžemi.[39]

V únoru se gólově prosadil v osmifinále Ligy mistrů doma proti Barceloně, během zápasu se však zranil a po jeho odchodu soupeř srovnal na konečných 1:1. Gólově se dotáhl na klubového rekordmana Marka Hamšíka, svého někdejšího spoluhráče.[40] Následně svět zachvátila pandemie covidu-19. Fotbal v Itálii pokračoval v červnu a Mertens 13. června překonal Hamšíkův rekord, když 122. gólem vyrovnal na 1:1 domácí odvetu semifinále domácího poháru s Interem. Vzhledem k předešlé výhře 1:0 si Neapol zajistila první finále od roku 2014.[41] Ve finále na Stadio Olimpico 17. června odehrál proti Juventusu 67 minut, bezgólový zápas se posléze dočkal prodloužení a penaltového rozstřelu, v němž uspěla Neapol.[42] V týž den podepsal novou smlouvu prodlužující spolupráci na další dva roky s opcí na třetí další rok.[43]

Dvě asistence si připsal 1. srpna proti Laziu Řím a Neapol tak zakončila ligu po výsledku 3:1 vítězně, v tabulce se umístila sedmá.[44] Dohrávaný odvetný osmifinálový zápas Ligy mistrů 8. srpna odehrál proti Barceloně celý a již v 1. minutě nastřelil tyč. Neapol po prohře 1:3 nepostoupila, jediný gól Neapole padl z penalty právě po faulu na Mertense.[45]

Osmá sezóna – 2020/21

[editovat | editovat zdroj]

Ve 28. kole Serie A se Mertens dvakrát trefil do sítě domácího mužstva AS Řím a pomohl hostům z Neapole vyhrát venku 2:0. Kromě gólu z přímého kopu se mimořádné navzdory své výšce prosadil také hlavou. Druhým gólem dosáhl mimo jiné hranice 100 gólů v nejvyšší italské ligové soutěži, to se mu podařilo v jeho 254. utkání.[46]

Devátá sezóna – 2021/22

[editovat | editovat zdroj]

Mertens nestihl začátek sezóny kvůli poraněnému ramenu[47] a Neapol mezitím nepoznala porážku v prvních 12 ligových kolech. Až 21. listopadu prohrála 2:3 na hřišti obhajujícího Interu Milán v rámci 13. kola. V zápase vstřelil Mertens svůj první gól v ligové sezóně a v závěru nedokázal využít příležitosti k vyrovnání.[48] Tímto gólem překonal 102 gólů Antonia Vojaka a stal se nejlepším střelcem Neapole v rámci italské ligy.[49] O sedm dní později se vrátil do základní sestavy, aby zastoupil zraněného Victora Osimhena a dvěma góly přispěl k výhře 4:0 nad Laziem v zápase, při kterém si Neapol připomínala roční výročí od smrti Diega Maradony.[50]

Galatasaray

[editovat | editovat zdroj]

Itálii opustil jako volný hráč a dne 8. srpna 2022 zamířil do tureckého klubu Galatasaray Istanbul, který zaznamenal svoji historicky nejhorší sezónu. Mertens podepsal roční smlouvu s možností o jeden další rok prodloužit.[51] Poprvé v kariéře mohl slavit mistrovský titul, dne 30. května 2023 si totiž Galatasaray po čtyřech letech znovu zajistilo triumf v turecké Süper Lig po vítězství nad Ankaragücü.[52]

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Mertens slavící bronzový úspěch na Mistrovství světa 2018 v Rusku

Mertens působil v belgickém mládežnickém výběru do 17 let, v němž odehrál v roce 2004 4 zápasy a neskóroval. První byl 10. března proti Rakousku (porážka 0:2), poté 13. a 15. dubna dvojzápas proti Ukrajině (porážky 1:2 a 0:2) a nakonec 20. dubna proti Novému Zélandu (vítězství 5:0).[53]

V belgické seniorské reprezentaci debutoval 9. února 2011 v přátelském utkání na Jules Ottenstadionu proti Finsku (remíza 1:1).[53][54] První reprezentační gól v seniorském týmu Belgie si připsal 15. srpna 2012 při výhře 4:2 v přátelském utkání proti rivalovi, týmu Nizozemska.[55]

6. února 2013 nastoupil v Bruggách v přátelském zápase proti hostujícímu Slovensku, Belgie zvítězila 2:1 a Dries vstřelil v 90. minutě vítězný gól.[56] Ve druhém utkání kvalifikace na EURO 2016 10. října 2014 proti Andoře vstřelil dva góly, Belgie zvítězila na domácí půdě v Bruselu vysoko 6:0.[57]

Mistrovství světa 2014

[editovat | editovat zdroj]

Byl platným hráčem v kvalifikaci na MS 2014, ve které si Belgie suverénně zajistila postup z prvního místa na Mistrovství světa v Brazílii. Trenér belgického národního týmu Marc Wilmots jej proto zařadil na 23člennou soupisku pro MS.[58][59] V prvním utkání Belgie v základní skupině H proti Alžírsku vstřelil vítězný gól po přihrávce Edena Hazarda, kterým dokonal belgický obrat na konečných 2:1.[60] Se šampionátem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.[61]

EURO 2016

[editovat | editovat zdroj]

Marc Wilmots jej nominoval na EURO 2016 ve Francii[62], kde byli Belgičané vyřazeni ve čtvrtfinále Walesem po porážce 1:3.[63] Nastoupil ve všech pěti zápasech svého mužstva na šampionátu.

Mistrovství světa 2018

[editovat | editovat zdroj]

Mertens byl mezi fotbalisty oznámenými trenérem Robertem Martínezem pro Mistrovství světa 2018 v Rusku.[64] Objevil se v základní sestavě proti nováčkovi mistrovství Panamě hned v prvním utkání a jeho gól z voleje na 1:0 se dočkal chvály napříč uživateli sociální sítě Twitter.[65] Výhra 5:2 nad Tuniskem ve druhém utkání Belgii zaručovala osmifinále.[66] Mertens si z utkání odnesl potíže s kotníkem a proti Anglii v utkání o první místo ve skupině proto odehrál jen závěrečné minuty. Po třech výhrách čekalo na Belgii v play-off Japonsko. Asijská země se dostala do vedení 2:0 a trenér za stavu 2:1 ve druhém poločase vystřídal nególového Mertense Marouanem Fellainim, který se do 10 minut po příchodu na hřiště gólové prosadil. V nastaveném čase dostal do sítě vítězný gól další střídající hráč Nacer Chadli.[67] Proti Brazílii uspěla Belgie 2:1 bez Mertense, ten se v posledních dvou utkáních proti Francii (semifinálová prohra 0:1) a v utkání o třetí místo proti Anglii (výhra 2:0) zjevil v roli střídajícího „žolíka“. Společně se spoluhráči tak získal bronzové medaile.

EURO 2020

[editovat | editovat zdroj]

Ve druhém skupinovém zápase Mistrovství Evropy 2020 proti Dánsku odehrál Mertens stý reprezentační zápas a pomohl Belgii vyhrát 2:1.[1]

Reprezentační góly

[editovat | editovat zdroj]
Góly Driese Mertense v A-mužstvu Belgie
Gól Datum Stadion Soupeř Skóre (min.)[p. 1] Výsledek[p. 2] Soutěž
010 15. 8. 2012 Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie Nizozemí 02:200(75.) Belgie 4:2 Nizozemsko přátelský zápas[55]
02 6. 2. 2013 Jan Breydel Stadion, Bruggy, Belgie Slovensko 02:100(90.) Belgie 2:1 Slovensko přátelský zápas
03 7. 6. 2014 Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie Tunisko 01:000(89.) Belgie 1:0 Tunisko přátelský zápas[68]
04 17. 6. 2014 Estádio Mineirão, Belo Horizonte, Brazílie Alžírsko 02:100(80.) Belgie 2:1 Alžírsko MS 2014[60]
05 4. 9. 2014 Stade Maurice Dufrasne, Lutych, Belgie Austrálie 01:000(18.) Belgie 2:0 Austrálie přátelský zápas[69]
06 10. 10. 2014 Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie Andorra 05:000(65.) Belgie 6:0 Andorra kvalifikace na EURO 2016[57]
07 06:000(68.)
08 13. 10. 2015 Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie Izrael 01:000(64.) Belgie 3:1 Izrael kvalifikace na EURO 2016[70]
Platí k 3. 7. 2014

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
Dries Mertens (2012)
Klubové[71]
PSV Eindhoven
SSC Neapol
Galatasaray SK
Reprezentační[71]
Individuální

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Během zápasu Dries Mertens vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto průběžné skóre.
  2. ↑ Utkání skončilo tímto výsledkem.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Denmark 1-2 Belgium: De Bruyne puts Belgium through. UEFA.com [online]. 2021-06-17 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DE COCK, Bjorn. Why Napoli’s winger Dries Mertens should start for Belgium at the World Cup. BeNeFoot.net [online]. 2014-04-30 [cit. 2022-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-15. (anglicky) 
  3. ↑ PSV - Heracles Almelo 3:0, transfermarkt.co.uk (anglicky)
  4. ↑ Napoli snap up Mertens, ESPNFC.com, citováno 15. 1. 2014 (anglicky)
  5. ↑ Coppa Italia 2013-14 - Finale Archivováno 31. 3. 2020 na Wayback Machine., legaseriea.it, citováno 4. 5. 2014 (italsky)
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.profutbal.sk [online]. [cit. 2014-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13. 
  7. ↑ Juve – Napoli 2:2, 7:8 d.c.r. Archivováno 25. 12. 2014 na Wayback Machine., legaseriea.it, cit. 22. 12. 2014 (italsky)
  8. ↑ Sparkly Napoli flatten Club Brugge. UEFA.com [online]. 2015-09-17 [cit. 2023-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Juventus 1-0 Napoli. BBC Sport [online]. 2016-02-13 [cit. 2023-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Dries Mertens records hat trick to help Napoli rout Bologna. ESPN FC [online]. 2016-04-19 [cit. 2023-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c HORNCASTLE, James. Unlikely hero Dries Mertens helping Napoli quickly forget about Higuain. ESPN [online]. 2017-02-09 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Cagliari Calcio - SSC Neapol 0:5. Eurofotbal [online]. 2016-12-11 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Napoli 5-3 Torino. BBC [online]. 2016-12-18 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b OLVER, Tom. Chelsea star Eden Hazard finishes behind Dries Mertens in Belgium’s Player of the Year vote. Metro News [online]. 2016-12-31 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Seventh heaven for record-breaking Napoli as Hamsik and Mertens net hat-tricks. Four Four Two [online]. 2017-02-04 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ STOKKERMANS, Karel. Italy 2016/17. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2017-08-31 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ SIMPSON, Christopher. Golden Shoe 2016-17: Top Goalscorers in Europe, Latest Points on May 29. Bleacher Report [online]. 2017-05-29 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ DOWLEY, Conor. Napoli waltz past Benevento in Campania Derby. SB Nation [online]. 2017-09-17 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Napoli bounce back to cruise to win over Feyenoord. ESPN [online]. 2017-09-26 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ The list of the 30 nominees: Cristiano Ronaldo and Messi lead the way. Marca [online]. 2017-09-10 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Serie A round-up: Juventus striker Gonzalo Higuain haunts Napoli again. Sky Sports [online]. 2017-12-01 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ SSC Napoli 1:2 Atalanta BC. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ FISHER, Jon. Arsenal and Man Utd target Mertens claims 'nobody called' in January window. Goal.com [online]. 2018-02-01 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Napoli 2-4 Roma. BBC Sport [online]. 2018-03-03 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ OSTLERE, Lawrence. World Cup scouting report: Belgium’s Dries Mertens shows what Eden Hazard could become under Maurizio Sarri. Independent [online]. 2018-06-26 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ BANDINI, Nicky. Carlo Ancelotti shreds the Napoli narrative with comeback win over Milan. The Guardian [online]. 2018-08-27 [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ FLAVIUS, Kavan. Napoli 5-1 Empoli: Report, Ratings & Reactions as I Partenopei Go Full Throttle at Home. 90min.com [online]. 2018-11-02 [cit. 2021-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-09. (anglicky) 
  28. ↑ Napoli beat Red Star with Dries Mertens brace to stay atop Group C. ESPN [online]. 2018-11-28 [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ MERTENS SCORES 100TH GOAL FOR NAPOLI. legaseriea.it [online]. 2018-11-29 [cit. 2021-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-09. (anglicky) 
  30. ↑ MCNULTY, Phil. Liverpool 1-0 Napoli: Salah scores as Reds reach Champions League knockout stage. BBC Sport [online]. [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Naples finit par une défaite. besoccer.com [online]. 2019-05-25 [cit. 2021-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-09. (italsky) 
  32. ↑ Serie A 2018/2019 » Top Scorer. WorldFootball.net [online]. [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Napoli win seven-goal thriller at Fiorentina amid VAR controversy. Reuters [online]. 2019-08-25 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Juventus FC 4:3 SSC Napoli. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  35. ↑ SSC Napoli 2:0 UC Sampdoria. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  36. ↑ SUTCLIFFE, Steve. Napoli 2-0 Liverpool: Two late goals condemn Reds to defeat in Naples. BBC Sport [online]. 2019-09-18 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Mertens beats Maradona's Napoli goal mark to edge Salzburg. yahoo!sports [online]. 2019-10-23 [cit. 2022-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-13. (anglicky) 
  38. ↑ BRAND, Gerard. Liverpool 1-1 Napoli: Champions made to wait for last-16 qualification. Sky Sports [online]. 2019-11-28 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ BLAKEMORE, Daniel. Milik, Mertens and Koulibaly show that Napoli can still be Napoli. forzaitalianfootball.com [online]. 2019-12-11 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Griezmann rescues Barcelona after Mertens levels Napoli scoring record. The Guardian [online]. 2020-02-25 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ MARSH, Charlotte. Napoli 1-1 Inter (agg 2-1): Dries Mertens fires hosts into Coppa Italia final. Sky Sports [online]. 2020-06-17 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ KILPATRICK, James. Napoli win Coppa Italia after beating Juventus in penalty shootout. Eurosport [online]. 2020-06-17 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Dries Mertens signs two-year Napoli extension after becoming all-time leading goalscorer. Sky Sports [online]. 2020-06-17 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ ZIDDA, Giovanni. Mertens délivre deux assists et aide Naples à battre la Lazio. rtbf.be [online]. 2020-08-01 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (francouzsky) 
  45. ↑ Barcelona 3-1 Napoli (agg: 4-2): Messi leads Barça through. UEFA [online]. 2020-08-08 [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Mertens reaches 100 Serie A goals. football-italia.net [online]. 2021-03-21 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ BETTONI, Lorenzo. Napoli doctor provides injury updates on Mertens, Lozano and Ghoulam. football-italia.net [online]. 2021-07-20 [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Napoli finally beaten as Inter revives Serie A title bid. Marca [online]. 2021-11-21 [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Inter-Napoli 3-2, gol e highlights. Sky Sport [online]. 2021-11-21 [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. (italsky) 
  50. ↑ Dries Mertens nets sensational brace as fabulous Napoli honour Diego Maradona with Lazio hammering. Eurosport [online]. 2021-11-28 [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Mertens bude hrát po odchodu z Neapole za Galatasaray. Sport.cz [online]. 2022-08-09 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. 
  52. ↑ Turkish Super Lig: Galatasaray win title for 23rd time after beating Ankaragucu 4-1. BBC Sport [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ a b Dries Mertens - reprezentační statistiky Archivováno 4. 11. 2013 na Wayback Machine., Royal Belgian FA (anglicky)
  54. ↑ Footballdatabase.eu: Belgium - Finland 1:1 (anglicky)
  55. ↑ a b Footballdatabase.eu: Belgium - Netherlands 4:2 (anglicky)
  56. ↑ Slováci prehrali v Belgicku, smoliar Vittek sa opäť zranil!. Pravda.sk [online]. 2013-02-06 [cit. 2013-02-06]. Dostupné online.  (slovensky)
  57. ↑ a b Island vede „českou“ skupinu, Nizozemci otočili duel s Kazachstánem, iDNES.cz, citováno 11. 10. 2014
  58. ↑ Adnan Januzaj included in Belgium's World Cup squad, BBC Sport, citováno 1. 6. 2014 (anglicky)
  59. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 25. 6. 2014 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  60. ↑ a b Belgie - Alžírsko 2:1, favorit se bál a výsledek otočil až v závěru, iDNES.cz, citováno 17. 6. 2014
  61. ↑ Argentina - Belgie 1:0, favorit udeřil na začátku a pak postup hlídal, iDNES.cz, citováno 5. 7. 2014
  62. ↑ EURO 2016, SME.sk, cit. 11. 6. 2016 (slovensky)
  63. ↑ Historický úspech Walesu, "čierny kôň" z Belgicka končí! Archivováno 4. 7. 2016 na Wayback Machine., Profutbal.sk, cit. 2. 7. 2016 (slovensky)
  64. ↑ Belgium 2018 World Cup squad: Nainggolan left out. AS [online]. 2018-05-21 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ KEVIN, Skiver. Russia World Cup 2018: Belgium's Dries Mertens scores off incredible volley and Twitter loses it. CBS Sports [online]. 2018-06-18 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Romelu Lukaku, Eden Hazard and Dries Mertens suffer injuries as Belgium boss Roberto Martinez predicts ‘major changes’ for England game. talkSPORT [online]. 2018-06-23 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ JEWEL, Samad. Belgium fight back from 2-0 down to beat Japan, qualifying for quarter-finals. France24 [online]. 2018-07-02 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Španělsku vystřílel výhru Villa, Angličané nepřekonali obranu Hondurasu, iDNES.cz, citováno 8. 6. 2014
  69. ↑ Generálka před kvalifikací nevyšla ani Nizozemcům, prohráli v Itálii, iDNES.cz, citováno 4. 9. 2014
  70. ↑ Archivovaná kopie. eu-football.cz [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-05. 
  71. ↑ a b c Dries Mertens – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Mertens wint David di Tommaso Trofee. www.fcutrecht.nl [online]. FC Utrecht, 2010-05-02 [cit. 2022-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (nizozemsky) 
  73. ↑ Buffon named best player. Football Italia [online]. 2017-11-27 [cit. 2020-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2018
Francie Zlatá medaile
Chorvatsko Stříbrná medaile
Belgie Bronzová medaile
Belgická fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014
1 Thibaut Courtois • 2 Toby Alderweireld • 3 Thomas Vermaelen • 4 Vincent Kompany (C) • 5 Jan Vertonghen • 6 Axel Witsel • 7 Kevin De Bruyne • 8 Marouane Fellaini • 9 Romelu Lukaku • 10 Eden Hazard • 11 Kevin Mirallas • 12 Simon Mignolet • 13 Sammy Bossut • 14 Dries Mertens • 15 Daniel Van Buyten • 16 Steven Defour • 17 Divock Origi • 18 Nicolas Lombaerts • 19 Moussa Dembélé • 20 Adnan Januzaj • 21 Anthony Vanden Borre • 22 Nacer Chadli • 23 Laurent Ciman • Trenér Marc Wilmots
 Belgie
Belgická fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy 2016
1 Thibaut Courtois • 2 Toby Alderweireld • 3 Thomas Vermaelen • 4 Radja Nainggolan • 5 Jan Vertonghen • 6 Axel Witsel • 7 Kevin De Bruyne • 8 Marouane Fellaini • 9 Romelu Lukaku • 10 Eden Hazard (C)  • 11 Yannick Carrasco • 12 Simon Mignolet • 13 Jean-François Gillet • 14 Dries Mertens • 15 Jason Denayer • 16 Thomas Meunier • 17 Divock Origi • 18 Christian Kabasele • 19 Moussa Dembélé • 20 Christian Benteke • 21 Jordan Lukaku • 22 Michy Batshuayi • 23 Laurent Ciman • Trenér Marc Wilmots
 Belgie
Bronzová medaile Belgická fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018 Bronzová medaile
1 Thibaut Courtois • 2 Toby Alderweireld • 3 Thomas Vermaelen • 4 Vincent Kompany • 5 Jan Vertonghen • 6 Axel Witsel • 7 Kevin De Bruyne • 8 Marouane Fellaini • 9 Romelu Lukaku • 10 Eden Hazard - Kapitán • 11 Yannick Carrasco • 12 Simon Mignolet • 13 Koen Casteels • 14 Dries Mertens • 15 Thomas Meunier • 16 Thorgan Hazard • 17 Youri Tielemans • 18 Adnan Januzaj • 19 Moussa Dembélé • 20 Dedryck Boyata • 21 Michy Batshuayi • 22 Nacer Chadli • 23 Leander Dendoncker • Trenér Roberto Martínez
 Belgie
Zlatá medaile Coppa Italia 2013/2014 – SSC Neapol
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2019/2020 – SSC Neapol
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2014 – SSC Neapol
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dries_Mertens&oldid=24248120“