Drahomíra Tikalová

Drahomíra Tikalová
Drahomíra Tikalová
	Drahomíra Tikalová, česká operní pěvkyně-sopranistka
Základní informace
Narození	9. května 1915; Berlín ; Německá říše
Úmrtí	14. března 1997 (ve věku 81 let) nebo 1997 (ve věku 81–82 let); Praha ; Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	operní pěvkyně
Nástroje	hlas
Hlasový obor	soprán
Ocenění	zasloužilý umělec (1958); národní umělec (1980)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drahomíra Tikalová (9. května 1915, Berlín – 14. března 1997, Vsetín) byla česká operní pěvkyně – sopranistka.^[1]

Rodina, studium

V roce 1932 maturovala na reálce v Hodoníně a pokračovala ve studiu medicíny na Masarykově univerzitě v Brně (1932–1938). Již od dětství se však věnovala hudbě a k jejím učitelům patřil hodonínský učitel a regenschori S. Svoboda, který sám byl žákem Leoše Janáčka.^[2] Hrála také na klavír a na housle.

Později se soukromě učila zpěvu u T. Černíka a L. Neumannové. V roce 1938 získala cenu na mezinárodní pěvecké soutěži ve Vídni.

V letech 1937 až 1942 byla angažována v opeře Státního divadla Brno. V roce 1943 se na základě nabídky dirigenta Václava Talicha^[3] stala sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde pak působila až do roku 1984.^[2]

Hostovala v Polsku, Sovětském svazu, Maďarsku, Jugoslávii, Rakousku a NDR. Vystupovala také v brněnském rozhlase a natáčela gramofonové desky.

Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce. Jsou zde také uloženy ostatky Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové, Zuzany Navarové, Dagmar Sedláčkové, Zdeňka Dítě a Karla Vlacha.

1942 Bedřich Smetana: Hubička, Vendulka, Národní divadlo(j. h.), režie Ferdinand Pujman
1943 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Mařenka, Národní divadlo
1943 Georges Bizet: Carmen, Micaela, Národní divadlo
1945 Zdeněk Fibich: Šárka, Mlada, Národní divadlo, režie Josef Munclingr
1946 Antonín Dvořák: Rusalka, Rusalka, Národní divadlo, režie Hanuš Thein
1948 Rafael Kubelík: Veronika, Selka, Národní divadlo, režie Ferdinand Pujman
1953 Antonín Dvořák: Jakobín, Julie, Smetanovo divadlo, režie Hanuš Thein
1954 Bedřich Smetana: Čertova stěna, Katuška, Národní divadlo, režie Ferdinand Pujman
1961 Richard Strauss: Elektra, Chrysothemis, Národní divadlo, režie Karel Jernek
1962 W. A. Mozart: Don Giovanni, Donna Elvíra, Tylovo divadlo, režie Václav Kašlík
1968 Bedřich Smetana: Dvě vdovy, Karolina, Tylovo divadlo, režie Ladislav Štros
1971 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Ludmila, Národní divadlo, režie Přemysl Kočí
1973 P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin, Larina, Národní divadlo, režie Karel Jernek
1980 Bedřich Smetana: Tajemství, Hospodská, Tylovo divadlo, režie Karel Jernek

1962 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Mařenka, dcera Krušinových – zpěv, režie Václav Kašlík (TV inscenace – záznam opery z ND)
1977 Leoš Janáček: Káťa Kabanová, zpěv, režie Václav Hudeček (TV film)

↑ Informační zpravodaj Národního divadla, č. 9, květen 2015, 132. sezona 2014–2015, str. 39, 52
↑ ^a ^b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 526
↑ Informační zpravodaj Národního divadla, č. 9, květen 2015, 132. sezona 2014–2015, str. 52

Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 187 (foto)
Informační zpravodaj Národního divadla, č. 9, květen 2015, 132. sezona 2014–2015, str. 39, 52 (foto)
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 453, ISBN 978-80-200-1502-0
Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 86, ISBN 80-7038-140-X
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 526–7