Přeskočit na obsah

Cercidoideae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxCercidoideae
alternativní popis obrázku chybí
Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďCercidoideae
LPWG, 2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květ bauhínie Bauhinia purpurea

Cercidoideae je podčeleď čeledi bobovitých. Byla ustavena v roce 2017 jako výsledek reorganizace parafyletické podčeledi Caesalpinioideae a představuje jednu z bazálních vývojových větví čeledi bobovité. Je souznačná s předchozím tribem Cercideae. Zástupci podčeledi jsou dřeviny se střídavými jednoduchými nebo dvoulistými listy a dvoustranně symetrickými květy. V současném pojetí obsahuje 13 rodů a přes 330 druhů. Je rozšířena v tropech celého světa a v mírném pásu severní polokoule. Jediným zástupcem této podčeledi v Evropě je zmarlika Jidášova. Zmarliky se pěstují v oblastech mírného pásu včetně České republiky jako okrasné dřeviny. V tropech a subtropech se pro krásné květy pěstují bauhínie.

Zástupci podčeledi Cercidoideae jsou keře, stromy a dřevnaté liány s úponky. Rostliny jsou beztrnné nebo řidčeji trnité či s infrastipulárními ostny. Na kořenech nejsou hlízky. Extraflorální nektária buď chybějí nebo jsou (u rodu bauhínie) umístěny na palistech, nikdy na řapíku nebo listovém vřeteni. Listy jsou jednoduché a střídavé, s celistvou nebo dvoulaločnou čepelí, případně u některých zástupců (např. Bauhinia guianensis) členěné na 2 přisedlé lístky. Palisty jsou laterální, volné. Květy jsou obvykle oboupohlavné, lehce až silně dvoustranně souměrné, uspořádané v hroznovitých květenstvích. Květy zmarlik (Cercis) připomínají vzhledem motýlovité květy podčeledi Papilionoideae, mají však odlišnou vnitřní stavbu. U zmarliky je horní lístek (pavéza) nejvnitřnějším korunním lístkem, zatímco u Papilionoideae je ve vnějším kruhu, tedy dále od středu květu než křídla a člunek. Kalich je složen ze 2 až 5 volných či srostlých lístků nebo je kápovitý. Koruna je nejčastěji složena z 5, řidčeji z jiného počtu (2 až 6) lístků. Korunní lístky si mohou být tvarem a velikostí navzájem podobné nebo velmi rozdílné. U rodu Brenierea koruna chybí. Tyčinek je 10 ve 2 kruzích, případně méně. Nezřídka jsou některé tyčinky redukovány na neplodná staminodia. Semeník je stopkatý, tvořený jediným plodolistem obsahujícím 1 až mnoho vajíček. Plodem je pukavý lusk nebo jsou plody nepukavé a křídlaté, typu samara. Lusky mohou být zploštělé či okrouhlé, často se otevírají explozivně a chlopně se pružně svinují. Pro semena je charakteristický pupek tvaru půlměsíce (pouze u zmarlik je okrouhlý).[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Podčeleď Cercidoideae zahrnuje v současném pojetí 12 rodů a asi 335 druhů.[1] Je zastoupena v tropech celého světa. Rod zmarlika (Cercis) roste v mírných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky.[2][3] V evropské flóře je celá tato podčeleď zastoupena jediným druhem, zmarlikou Jidášovou (Cercis siliquastrum).[4]

Čeleď Cercidoideae se v taxonomii poprvé objevuje až v roce 2017 jako důsledek rozčlenění parafyletické (v tradičním pojetí) podčeledi Caesalpinioideae na vícero podčeledí představujících monofyletické vývojové větve. Společně s podčeledí Detarioideae představuje jednu z bazálních vývojových větví čeledi bobovité. Svým rozsahem je souznačná s předchozím tribem Cercideae, který byl poprvé publikován již v roce 1822 a později prošel vícero reorganizacemi. Od roku 1987 v něm bylo rozlišováno celkem 5 rodů ve 2 podtribech: Adenolobus, Cercis a Griffonia v podtribu Cercidinae a Bauhinia s.l. a Brenierea v podtribu Bauhiniinae. Další rody přibyly, když byl rod Bauhinia v tradičním, širokém pojetí (sensu lato, s.l.) shledán parafyletickým a byl v roce 2005 rozdělen na celkem 7 rodů: Barklya, Bauhinia s.str., Gigasiphon, Lysiphyllum, Phanera (včetně Lasiobema), Piliostigma a Tylosema.[1][5][6]

Fylogenetický strom podčeledi Cercidoideae

[editovat | editovat zdroj]

 Cercis

 Griffonia

 Adenolobus

 Bauhinia s.str.

 Brenierea

 Piliostigma

 Lysiphyllum

 Phanera

 Schnella

 Barklya

 Tylosema

 Gigasiphon

[5][1]

Fosilní zmarlika Cercis cyclophylla

Paleobotanika

[editovat | editovat zdroj]

Fosilní pozůstatky vymřelých druhů zmarliky se objevují ve starších třetihorách, v pozdním eocénu (Cercis parvifolia). Z oligocénu je již známo vícero druhů.[7] Z období na přelomu eocénu a oligocénu je známa Bauhinia larsenii, nalezená v Kuang-si v Číně.[8] Listy se žilnatinou velmi podobnou bauhíniím a zmarlikám byly též nalezeny ve vrstvách oligocénního stáří. Rostlina byla nazvána Bauhcis moranii.[9]

Zmarliky se pěstují v mírném pásu včetně České republiky jako okrasné dřeviny. Mnohé druhy bauhínií (Bauhinia s.l.) vynikají velkými a nápadnými květy a jsou v tropech pěstovány jako okrasné dřeviny. Mají význam i v medicíně. V tropech a subtropech se občas jako okrasná dřevina pěstuje i australský druh Barklya syringifolia.[11][12][13] Africký druh Griffonia simplicifolia je farmakologicky významná rostlina, používaná v lékařských preparátech k léčbě různých onemocnění nervového původu.[14]

Přehled rodů podčeledi Cercidoideae a jejich rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
  • Adenolobus (2 druhy) - Afrika (Angola až Kapsko)
  • Barklya (1 druh) - východní Austrálie
  • Bauhinia s.str. (120 až 130 druhů) - tropy celého světa mimo Austrálie
  • Brenierea (1 druh) - Madagaskar
  • Cercis (10 druhů) - Evropa, Asie a Severní Amerika
  • Gigasiphon (4 až 5 druhů) - Afrika, Madagaskar a jihovýchodní Asie
  • Griffonia (4 druhy) - tropická Afrika
  • Lysiphyllum (9) - tropická Asie a Austrálie
  • Phanera (včetně Lasiobema, asi 100 druhů) - tropická Asie a Amerika
  • Piliostigma (3 druhy) - Afrika, Asie, Austrálie
  • Schnella (47 druhů) - tropická Amerika od Mexika po Argentinu
  • Tylosema (5 druhů) - tropická Afrika[1][3]
  1. a b c d e AZANI, Nasim; BABINEAU, Marielle; BAILEY, Donovan et al. A new subfamily classification of the Leguminosae based on a taxonomically comprehensive phylogeny. Taxon. Feb. 2017, čís. 66(1). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-16.  Archivováno 16. 2. 2018 na Wayback Machine.
  2. a b DEZHAO, Chen et al. Flora of China: Cercideae [online]. Dostupné online. 
  3. a b Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11. 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. a b WUNDERLIN, Richard P. Reorganization of Cercideae (Fabaceae: Caesalpinioideae). Phytoneuron. 2010, čís. 48. Dostupné online. 
  6. BRUNEAU, Anne et al. Legume phylogeny and classification in the 21st century: progress, prospects and lessons for other species-rich clades. Taxon. 2013, roč. 62 (2). 
  7. OWENS, Shirley et al. Degradation of the upper pulvinus in modern and fossil leaves of Cercis (Fabaceae). American Journal of Botany. 1998, čís. 85(2). Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. CHEN, Yun-Fa; ZHANG, Dian-Xiang. Bauhinia larsenii, a fossil legume from Guangxi, China. Botanical Journal of the Linnean Society. 2005, čís. 147. Dostupné online. 
  9. TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-12-373972-8. 
  10. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  11. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  12. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. 
  13. KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. 
  14. EHRLICH, Steven D. 5-Hydroxytryptophan (5-HTP) [online]. University of Maryland Medical Center. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Cercidoideae na Wikimedia Commons