Carinus
| Carinus | |
|---|---|
 | |
| Narození | 250 |
| Úmrtí | červenec 285 (ve věku 34–35 let) Moesie |
| Potomci | Nigrinian |
| Otec | Carus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcus Aurelius Carinus (asi 250[1] – srpen či září 285 Ilýrie) byl římský císař panující v letech 283–285, do roku 284 spolu se svým bratrem Numerianem. Jeho vládou se uzavírá padesát let trvající období politické nestability, obvykle zvané krize třetího století či doba vojenských císařů, a nastává éra pozdního císařství, neboli dominátu.
Původ a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Carinus byl starším synem císaře Cara a jeho jménem neznámé manželky. Sám byl ženatý s Magnií Urbikou, s níž měl patrně syna Marka Aurelia Nigriniana. Informace o jeho životě jsou zaznamenány až od okamžiku, kdy se stal v závěru roku 282 caesarem, tedy mladším spoluvladařem císaře Cara.[2]
Proklamace za císaře
[editovat | editovat zdroj]Hodnost plnoprávného panovníka (augusta) Carinus získal mezi březnem a květnem 283, těsně předtím, než jeho otec zahájil válku s Peršany. V té době už měl za sebou řádný konzulát, rovněž spolu s otcem bojoval v západní části Evropy proti germánským kmenům. K 7. březnu 283 byl poprvé zmíněn jeho titul Germanicus maximus, který na oslavu svých vítězství přijal.[2] Po otcově smrti v létě téhož roku prohlásilo vojsko bojující v Mezopotámii (druhým) císařem Carinova bratra Numeriana, a tak začala spoluvláda obou sourozenců.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Na podzim roku 283 vytáhl Carinus proti Kvádům a počátkem roku následujícího nad nimi, patrně v Mediolanu oslavil triumf. Většina pramenů uvádí, že tehdy již vedl výstřední způsob života, který mu udělal mnoho nepřátel, ve vojsku i v senátu.[3] Z dochovaných zdrojů není zřejmé co je reálná pravda a co je již propaganda Diocletiana a tetrarchů, jež se musela vymezovat právě vůči Carinovi. Tvrzení o jeho vladařské neschopnosti vzhledem k jeho vojenským úspěchům se patrně zakládají na zmíněné propagandě opozice.
Počátkem roku 285 vytáhl Carinus proti uzurpátoru Julianovi, který se vzbouřil v Panonii,[4] porazil ho v bitvě, a znovu tak posílil svoji moc. Tehdy mu bylo již známo, že jeho bratra Numeriana za pochodu Malou Asií úkladně zavraždili a že vojsko prohlásilo jeho nástupcem vojevůdce Diocla, který přijal jméno Diocletianus. V nastalé občanské válce měl Carinus zpočátku patrně převahu, nakonec byl však během bitvy na Margu zavražděn tribunem, jemuž prý svedl manželku.[5] Jediným pánem impéria se po něm stal Diocletianus.
Poznámky a reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ WHITBY, Michael; WHITBY, Mary. Chronicon Paschale 284-628 AD (Carinus se dožil 36 let). [s.l.]: Liverpool University Press Dostupné online. ISBN 978-0-85323-096-0. (latinsky) Podle Chronicon Paschale 510 se Carinus dožil 36 let.
- ↑ a b KIENAST, Dietmar. Römische Kaisertabelle: Grundzüge einer römischen Kaiserchronologie. [s.l.]: Wissenschaftliche Buchgesellschaft Dostupné online. ISBN 978-3-534-13289-8. S. 261–262. (německy)
- ↑ Např. Zósimos I, 72 a Historia Augusta, vita Car.16, 3–7, 17.
- ↑ Aurelius Victor 39, 10, Zosimos I, 73.
- ↑ Zosimos I, 73.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9.
- ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8.
- GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
- Portréty světovládců II (od Maximinů po Carina). Praha: Svoboda, 1982. 302 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carinus na Wikimedia Commons - Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Carinus“, jehož autorem je Yamini Chauhan.
- (česky) Carinus (Římské císařství)
- (anglicky) Carinova biografie
| Předchůdce: Carus |
|
Římský císař 283–285 |
|
Nástupce: Diocletianus |
