Hésychasmus: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 21. 10. 2011, 09:30

Hésychasmus (z řecky ἡσυχασμός / hesychasmos od ἡσυχία / hésychia, zklidnění) je mystická forma pravoslavné religiozity, která zažívala rozkvět především mezi byzantskými mnichy v pozdním středověku. Hésychasmus nabádá k „usebrání“, kdy v celkovém zklidnění (případně též pomocí zvláštní dechové techniky) můžeme dojít k mystické vizi táborského světla – nestvořené světlo samého božství, které viděli tři apoštolové při Proměnění Páně.

Za nejvýznamnějšího představitele bývá považován svatý Grégorios Palamas (1296–1359), o němž se někdy mluví jako o zakladateli hésychastického hnutí; byl však spíš jeho obnovitelem, neboť „definici“ hésychasmu nacházíme již u Řehoře z Nyssy na konci 4. století: „díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem.“ ^[1] Učení Grégoria Palamy, které bývá nazýváno palamismem, lze interpretovat jako filosofické upřesnění hésychasmu „rozlišující mezi Boží podstatou a energiemi, které umožňuje pojímat táborské světlo jako božské, aniž by se tím tvrdilo, že Boží podstata je [smyslově] viditelná“.^[2]

Ze svého střediska na svaté hoře Athos v Řecku se hésychasmus rychle rozšířil především na Balkán a dále přes Moldávii a Ukrajinu do Ruska. Ještě v 18. století, kdy Paisij Veličkovskij přeložil do církevní slovanštiny soubor Filokalia (kompilaci náboženských textů ze 4.–15. století), zažil nový rozkvět; poté však upadl téměř do zapomnění a teprve od poloviny 20. století je opět uznáván jako významná složka východní křesťanské spirituality, která nachází odraz i v theologii.

Odkazy

↑ In ps. I,7 (PG 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, Plato christianus, str. 422.
↑ E. von Ivánka, Plato christianus, str. 436.

Literatura

Endre von Ivánka, Plato christianus. OIKOYMENH, Praha, 2003.
Gorazd Vopatrný, Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita. L. Marek, Brno, 2003
Allyne Smith, Filokalia. Volvox Globator, Praha 2008 (překlad z angličtiny)

Externí odkazy

Hésychasmus - pojem, vč. ukázek z hésychastických textů v češtině

[1] In ps. I,7 (PG 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, Plato christianus, str. 422.

[2] E. von Ivánka, Plato christianus, str. 436.

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Hésychasmus''' (z [[řečtina|řecky]] ἡσυχασμός / ''hesychasmos'' od ἡσυχία / ''hésychia'', zklidnění) je [[mystika|mystická]] forma [[pravoslaví|pravoslavné]] [[religiozita|religiozity]], která zažívala rozkvět především mezi [[Byzantská říše|byzantskými]] [[mnich]]y v pozdním středověku. Hésychasmus nabádá k „usebrání“, kdy v celkovém zklidnění (případně též pomocí zvláštní dechové techniky) můžeme dojít k mystické vizi [[táborské světlo|táborského světla]] – nestvořené světlo samého božství, které viděli tři apoštolové při [[Proměnění Páně]].
-Za nejvýznamnějšího představitele bývá považován svatý [[Grégorios Palamas]] ([[1296]]–[[1359]]), o němž se někdy mluví jako o zakladateli hésychastického hnutí; byl však spíš jeho obnovitelem, neboť „definici“ hésychasmu nacházíme již u [[Řehoř z Nyssy|Řehoře z Nyssy]] na konci [[4. století]]: „díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem.“ <ref>''In ps''. I,7 ([[Patrologia Graeca|PG]] 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 422.</ref> Učení Grégoria Palamy, které bývá nazýváno palamismem, lze interpretovat jako filosofické upřesnění hésychasmu „rozlišující mezi [[Bůh|Boží]] [[podstata|podstatou]] a [[energie]]mi, které umožňuje pojímat táborské světlo jako božské, aniž by se tím tvrdilo, že Boží podstata je [smyslově] viditelná“.<ref>E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 436.</ref>
+Za nejvýznamnějšího představitele bývá považován svatý [[Grégorios Palamas]] ([[1296]]–[[1359]]), o němž se někdy mluví jako o zakladateli hésychastického hnutí; byl však spíš jeho obnovitelem, neboť „definici“ hésychasmu nacházíme již u [[Řehoř z Nyssy|Řehoře z Nyssy]] na konci [[4. století]]: „díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem.“ <ref>''In ps''. I,7 ([[Patrologia Graeca|PG]] 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 422.</ref> Učení Grégoria Palamy, které bývá nazýváno palamismem, lze interpretovat jako filosofické upřesnění hésychasmu „rozlišující mezi [[Bůh|Boží]] [[podstata|podstatou]] a [[neznámé druhy energií|energie]]mi, které umožňuje pojímat táborské světlo jako božské, aniž by se tím tvrdilo, že Boží podstata je [smyslově] viditelná“.<ref>E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 436.</ref>
 Ze svého střediska na svaté hoře [[Athos]] v [[Řecko|Řecku]] se hésychasmus rychle rozšířil především na [[Balkán]] a dále přes [[Moldávie|Moldávii]] a [[Ukrajina|Ukrajinu]] do [[Rusko|Ruska]]. Ještě v 18. století, kdy [[Paisij Veličkovskij]] přeložil do [[církevní slovanština|církevní slovanštiny]] soubor ''[[Filokalia]]'' (kompilaci náboženských textů ze 4.–15. století), zažil nový rozkvět; poté však upadl téměř do zapomnění a teprve od poloviny 20. století je opět uznáván jako významná složka východní křesťanské [[spiritualita|spirituality]], která nachází odraz i v [[teologie|theologii]].