Přeskočit na obsah

Hésychasmus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné frmt a zeměpisný dodatek k „taborskému světlu“
Vasiľ (diskuse | příspěvky)
Řádek 9: Řádek 9:


== Literatura ==
== Literatura ==
*{{Citace monografie
*Endre von Ivánka, ''Plato christianus''. [[OIKOYMENH]], Praha, 2003.
| příjmení = Ivánka
| jméno = Endre von
| odkaz na autora = Endre von Ivánka
| titul = Plato christianus
| překladatelé = Václav Němec
| vydavatel = [[OIKOYMENH]]
| místo = Praha
| rok = 2003
| vydání = 1
| počet stran = 543
| edice = Oikúmené
| svazek edice = 95
| isbn = 80-7298-070-X
| strany =
}}
*Gorazd Vopatrný, ''Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita''. L. Marek, Brno, 2003
*Gorazd Vopatrný, ''Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita''. L. Marek, Brno, 2003
*Allyne Smith, ''Filokalia''. Volvox Globator, Praha 2008 (překlad z angličtiny)
*Allyne Smith, ''Filokalia''. Volvox Globator, Praha 2008 (překlad z angličtiny)

Verze z 22. 11. 2016, 16:20

Hésychasmus (řecky ἡσυχασμός, hésychasmos – od hésychia, „zklidnění“) je mystická forma pravoslavné religiozity, která zažívala rozkvět především mezi byzantskými mnichy v pozdním středověku. Hésychasmus nabádá k „usebrání“, kdy v celkovém zklidnění (případně též pomocí zvláštní dechové techniky) můžeme dojít k mystické vizi táborského světla – nestvořené světlo samého božství, které viděli tři apoštolové při Proměnění Páně (na hoře Tábor v Galileji).

Za nejvýznamnějšího představitele bývá považován svatý Řehoř Palama (12961359), o němž se někdy mluví jako o zakladateli hésychastického hnutí; byl však spíš jeho obnovitelem, neboť „definici“ hésychasmu nacházíme již u Řehoře z Nyssy na konci 4. století: „díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem.“ [1] Učení Grégoria Palamy, které bývá nazýváno palamismem, lze interpretovat jako filosofické upřesnění hésychasmu „rozlišující mezi Boží podstatou a energiemi, které umožňuje pojímat táborské světlo jako božské, aniž by se tím tvrdilo, že Boží podstata je [smyslově] viditelná“.[2]

Ze svého střediska na svaté hoře Athos v Řecku se hésychasmus rychle rozšířil především na Balkán a dále přes Moldávii a Ukrajinu do Ruska. Ještě v 18. století, kdy Paisij Veličkovskij přeložil do církevní slovanštiny soubor Filokalia (kompilaci náboženských textů ze 4.–15. století), zažil nový rozkvět; poté však upadl téměř do zapomnění a teprve od poloviny 20. století je opět uznáván jako významná složka východní křesťanské spirituality, která nachází odraz i v teologii.

Reference

  1. In ps. I,7 (PG 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, Plato christianus, str. 422.
  2. E. von Ivánka, Plato christianus, str. 436.

Literatura

  • IVÁNKA, Endre von. Plato christianus. Překlad Václav Němec. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2003. 543 s. (Oikúmené; sv. 95). ISBN 80-7298-070-X. 
  • Gorazd Vopatrný, Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita. L. Marek, Brno, 2003
  • Allyne Smith, Filokalia. Volvox Globator, Praha 2008 (překlad z angličtiny)

Externí odkazy