Přeskočit na obsah

Hésychasmus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
ChuispastonBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot přidal: gl:Hesicasmo
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.9.5
 
(Není zobrazeno 22 mezilehlých verzí od 19 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Hésychasmus''' (z [[řečtina|řecky]] ἡσυχασμός / ''hesychasmos'' od ἡσυχία / ''hésychia'', zklidnění) je [[mystika|mystická]] forma [[pravoslaví|pravoslavné]] [[religiozita|religiozity]], která zažívala rozkvět především mezi [[Byzantská říše|byzantskými]] [[mnich]]y v pozdním středověku. Hésychasmus nabádá k „usebrání“, kdy v celkovém zklidnění (případně též pomocí zvláštní dechové techniky) můžeme dojít k mystické vizi [[táborské světlo|táborského světla]] – nestvořené světlo samého božství, které viděli tři apoštolové při [[Proměnění Páně]].
'''Hésychasmus''' ([[řečtina|řecky]] ''ἡσυχασμός'', ''hésychasmos'' od ''hésychia'', „zklidnění“) je [[mystika|mystická]] forma [[pravoslaví|pravoslavné]] [[religiozita|religiozity]], která zažívala rozkvět především mezi [[Byzantská říše|byzantskými]] [[mnich]]y v pozdním středověku. Hésychasmus nabádá k „usebrání“, kdy v celkovém zklidnění (případně též pomocí zvláštní dechové techniky) můžeme dojít k mystické vizi [[táborské světlo|táborského světla]] – nestvořené světlo samého božství, které viděli tři apoštolové při [[Proměnění Páně]] (na hoře [[Tábor (hora v Galileji)|Tábor]] v [[Galilea|Galileji]]).


Za nejvýznamnějšího představitele bývá považován svatý [[Grégorios Palamas]] ([[1296]]–[[1359]]), o němž se někdy mluví jako o zakladateli hésychastického hnutí; byl však spíš jeho obnovitelem, neboť „definici“ hésychasmu nacházíme již u [[Řehoř z Nyssy|Řehoře z Nyssy]] na konci [[4. století]]: „díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem.“ <ref>''In ps''. I,7 ([[Patrologia Graeca|PG]] 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 422.</ref> Učení Grégoria Palamy, které bývá nazýváno palamismem, lze interpretovat jako filosofické upřesnění hésychasmu „rozlišující mezi [[Bůh|Boží]] [[podstata|podstatou]] a [[energie]]mi, které umožňuje pojímat táborské světlo jako božské, aniž by se tím tvrdilo, že Boží podstata je [smyslově] viditelná“.<ref>E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 436.</ref>
Za nejvýznamnějšího představitele bývá považován svatý [[Řehoř Palama]] ([[1296]]–[[1359]]), o němž se někdy mluví jako o zakladateli hésychastického hnutí; byl však spíš jeho obnovitelem, neboť „definici“ hésychasmu nacházíme již u [[Řehoř z Nyssy|Řehoře z Nyssy]] na konci [[4. století]]: „díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem.“<ref>''In ps''. I,7 ([[Patrologia Graeca|PG]] 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 422.</ref> Učení Grégoria Palamy, které bývá nazýváno palamismem, lze interpretovat jako filosofické upřesnění hésychasmu „rozlišující mezi [[Bůh|Boží]] [[podstata|podstatou]] a [[neznámé druhy energií|energiemi]], které umožňuje pojímat táborské světlo jako božské, aniž by se tím tvrdilo, že Boží podstata je (smyslově) viditelná“.<ref>E. von Ivánka, ''Plato christianus'', str. 436.</ref>


Ze svého střediska na svaté hoře [[Athos]] v [[Řecko|Řecku]] se hésychasmus rychle rozšířil především na [[Balkán]] a dále přes [[Moldávie|Moldávii]] a [[Ukrajina|Ukrajinu]] do [[Rusko|Ruska]]. Ještě v 18. století, kdy [[Paisij Veličkovskij]] přeložil do [[církevní slovanština|církevní slovanštiny]] soubor ''[[Filokalia]]'' (kompilaci náboženských textů ze 4.–15. století), zažil nový rozkvět; poté však upadl téměř do zapomnění a teprve od poloviny 20. století je opět uznáván jako významná složka východní křesťanské [[spiritualita|spirituality]], která nachází odraz i v [[teologie|theologii]].
Ze svého střediska na svaté hoře [[Athos]] v [[Řecko|Řecku]] se hésychasmus rychle rozšířil především na [[Balkán]] a dále přes [[Moldávie|Moldávii]] a [[Ukrajina|Ukrajinu]] do [[Rusko|Ruska]]. Ještě v 18. století, kdy [[Paisij Veličkovskij]] přeložil do [[církevní slovanština|církevní slovanštiny]] soubor ''[[Filokalia]]'' (kompilaci náboženských textů ze 4.–15. století), zažil nový rozkvět; poté však upadl téměř do zapomnění a teprve od poloviny 20. století je opět uznáván jako významná složka východní křesťanské [[spiritualita|spirituality]], která nachází odraz i v [[teologie|teologii]].


== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
<references/>


=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
*Endre von Ivánka, ''Plato christianus''. [[OIKOYMENH]], Praha, 2003.
| příjmení = Ivánka
*Gorazd Vopatrný, ''Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita''. L. Marek, Brno, 2003
| jméno = Endre von
*Allyne Smith, ''Filokalia''. Volvox Globator, Praha 2008 (překlad z angličtiny)
| odkaz na autora = Endre von Ivánka
| titul = Plato christianus
| překladatelé = Václav Němec
| vydavatel = [[OIKOYMENH]]
| místo = Praha
| rok = 2003
| vydání = 1
| počet stran = 543
| edice = Oikúmené
| svazek edice = 95
| isbn = 80-7298-070-X
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Vopatrný
| jméno = Gorazd
| titul = Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita : pohled na člověka a duchovní život z pravoslavné perspektivy
| vydavatel = L. Marek
| místo = Praha
| rok = 2003
| vydání = 1
| počet stran = 156
| edice = Pontes pragenses
| svazek edice = 33
| strany =
| isbn = 80-86263-41-X
}}
* Allyne Smith, ''Filokalia''. Volvox Globator, Praha 2008 (překlad z angličtiny)


== Externí odkazy ==
=== Související články ===
* [[Síla Jména]]
*[https://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=314 Hésychasmus - pojem, vč. ukázek z hésychastických textů v češtině]
* [[Ježíšova modlitba]]
* [[Křesťanská mystika]]


=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [https://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=314 Hésychasmus pojem, vč. ukázek z hésychastických textů v češtině] {{Wayback|url=https://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=314 |date=20141030044706 }}

{{Autoritní data}}
{{Portály|Byzantská říše}}
{{Portály|Byzantská říše}}
[[Kategorie:Mystika]]
[[Kategorie:Pravoslaví]]
[[Kategorie:Byzantská říše]]


[[Kategorie:Hésychasmus| ]]
[[bg:Исихазъм]]
[[Kategorie:Křesťanská mystika]]
[[ca:Hesicasme]]
[[Kategorie:Pravoslaví]]
[[de:Hesychasmus]]
[[Kategorie:Náboženství Byzantské říše]]
[[en:Hesychasm]]
[[es:Hesicasmo]]
[[fi:Hesykasmi]]
[[fr:Hésychasme]]
[[gl:Hesicasmo]]
[[hu:Hészükhazmus]]
[[it:Esicasmo]]
[[lt:Hesichazmas]]
[[mk:Исихазам]]
[[pl:Hezychazm]]
[[ro:Isihasm]]
[[ru:Исихазм]]
[[sk:Hesychazmus]]
[[sr:Исихазам]]
[[sv:Hesykasm]]
[[tr:İsihazm]]
[[uk:Ісихазм]]

Aktuální verze z 16. 9. 2024, 23:40

Hésychasmus (řecky ἡσυχασμός, hésychasmos – od hésychia, „zklidnění“) je mystická forma pravoslavné religiozity, která zažívala rozkvět především mezi byzantskými mnichy v pozdním středověku. Hésychasmus nabádá k „usebrání“, kdy v celkovém zklidnění (případně též pomocí zvláštní dechové techniky) můžeme dojít k mystické vizi táborského světla – nestvořené světlo samého božství, které viděli tři apoštolové při Proměnění Páně (na hoře Tábor v Galileji).

Za nejvýznamnějšího představitele bývá považován svatý Řehoř Palama (12961359), o němž se někdy mluví jako o zakladateli hésychastického hnutí; byl však spíš jeho obnovitelem, neboť „definici“ hésychasmu nacházíme již u Řehoře z Nyssy na konci 4. století: „díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem.“[1] Učení Grégoria Palamy, které bývá nazýváno palamismem, lze interpretovat jako filosofické upřesnění hésychasmu „rozlišující mezi Boží podstatou a energiemi, které umožňuje pojímat táborské světlo jako božské, aniž by se tím tvrdilo, že Boží podstata je (smyslově) viditelná“.[2]

Ze svého střediska na svaté hoře Athos v Řecku se hésychasmus rychle rozšířil především na Balkán a dále přes Moldávii a Ukrajinu do Ruska. Ještě v 18. století, kdy Paisij Veličkovskij přeložil do církevní slovanštiny soubor Filokalia (kompilaci náboženských textů ze 4.–15. století), zažil nový rozkvět; poté však upadl téměř do zapomnění a teprve od poloviny 20. století je opět uznáván jako významná složka východní křesťanské spirituality, která nachází odraz i v teologii.

  1. In ps. I,7 (PG 44,456c). Cit. dle: E. von Ivánka, Plato christianus, str. 422.
  2. E. von Ivánka, Plato christianus, str. 436.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • IVÁNKA, Endre von. Plato christianus. Překlad Václav Němec. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2003. 543 s. (Oikúmené; sv. 95). ISBN 80-7298-070-X. 
  • VOPATRNÝ, Gorazd. Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita : pohled na člověka a duchovní život z pravoslavné perspektivy. 1. vyd. Praha: L. Marek, 2003. 156 s. (Pontes pragenses; sv. 33). ISBN 80-86263-41-X. 
  • Allyne Smith, Filokalia. Volvox Globator, Praha 2008 (překlad z angličtiny)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]