Čárka ve spojení několikanásobných větných členů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ spojení souřadné (bezespoječné), slučovací poměr (tatínek, maminka, dědeček a strýček)

Jsou‑li jednotlivé výrazy tvořící několikanásobný větný člen prostě řazeny za sebou bez přítomnosti spojovacího výrazu, oddělujeme je čárkou. Poslední člen výčtu bývá zpravidla připojen souřadicí spojkou:

• Marie, Jana, Petr a Ctibor dostanou zaslouženou odměnu (několikanásobný podmět),
• Živé duše nepotkáte. Všude byly jen pralesy, skály, spousta bažin, jezera, potoky a zase pralesy (několikanásobný podmět),
• Chudák Karel kýchal, kašlal a smrkal (několikanásobný přísudek).

Na případ tohoto typu jsou v české mluvnické tradici rozdílné názory (někdy se uvedený typ považuje za samostatné věty), z interpunkčního hlediska však není spojení dvou sloves problematické –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ slovesa budou vždy oddělena čárkou,

• Dopis rozešlete krajským a městským úřadům, všem ministerstvům, správě sociálního zabezpečení a hejtmanům krajů (několikanásobný předmět),
• Potkal jsem Karla, Marii, Jiřího a Jana (několikanásobný předmět),
• Tu promluvil jemný, lahodný hlas (několikanásobný přívlastek),
• Za války působil v městečku jako učitel, správce úřadu, úředník a pošťák (několikanásobný doplněk),
• Michal je milý člověk, dobrý kamarád a veselý společník (několikanásobné přísudkové jméno),
• Mluvil klidně, vyrovnaně, s rozvahou (několikanásobné příslovečné určení způsobu).

Souřadné spojení několikanásobných větných členů v různém významovém poměru (mělo by stačit 50, a ne/nikoliv 60 bodů; obrovská, a proto nepřehlédnutelná budova)

Mezi souřadně spojenými větnými členy může být různý významový poměr. Nejběžnější je prostě slučovací spojení spojkami a, i, ani, nebo, či apod. (viz samostatné výklady v kap. Psaní čárky před spojkami a, i, ani, Psaní čárky v souvětí, Psaní čárky ve větě jednoduché). Slučovací poměr však lze vyjádřit i jinými spojovacími výrazy, např. Maminka, jakož i Rampepurda na něho dupají.

Jde‑li o spojení větných členů v jiném než slučovacím poměru, pak platí, že před daným spojovacím výrazem píšeme čárku:

1. poměr odporovací: loajální mohou být jen lidé, a nikoliv strany; tuhle záležitost si vyřídíme v soukromí, a ne na chodbě; dcera bydlí v apartmánovém domě, a ne v obyčejném činžáku; malý, a přece hezký domek; přišli jsme vyčerpaní, a přesto nadšení; krásná, ale náročná žena; takové střetnutí bylo možné, ač snad ještě vzdálené; kratičký, leč osudový okamžik; byla to rozlehlá místnost, nikoli však vkusně zařízená; byl zdravý, avšak slabý;
2. poměr důsledkový: obrovská, a proto nepřehlédnutelná budova; lhal sám sobě, a tudíž i jiným; nalezl šifrovací mřížku pro přepis písmen, a tedy i slov;
3. poměr stupňovací: nemáme dost kanceláří, ba dokonce ani dost stolů; druhé řešení bylo jednodušší, a dokonce i vkusné; položil mu vlídně, až blahosklonně ruku na rameno; strýček je advokát s velkou agendou, a dokonce boháč;
4. poměr vylučovací: být, či nebýt?; je tato cesta správná, nebo ne?; stavět hned, či vyčkat na závěry dopravní studie?; zatím není jasné, zda šlo o sebevraždu, nebo o nešťastnou náhodu; centrální laboratoř nákazu vyloučí, nebo potvrdí.

Větné členy spojené dvojitými spojovacími výrazy (ani –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ani, buď –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo, jednak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jednak apod.)

Spojovací výraz může být zdvojen nebo být souvztažný, tzn. první spojovací výraz svým významem odkazuje k dalšímu spojovacímu výrazu z příslušné dvojice. V takovém případě stojí první z obou spojovacích výrazů už před prvním spojovaným výrazem a čárka se píše až před druhým spojovacím výrazem v pořadí. Dvojitými spojovacími výrazy jsou i –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i, ani –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ani, ani tak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jako spíš, ať –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať, ať –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ či, ať –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo, buď –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ (a)nebo, dílem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dílem, jak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak, jednak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jednak, nejen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale i / nýbrž i, na jedné straně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na druhé straně apod.: Ani mně, ani Petrovi se ještě nechtělo spát. Hodnotit dílo této osobnosti jen na základě cestopisů by nebylo ani tak odvážné, jako spíš neuvážené. V EU je důležité umět jak francouzsky, tak anglicky. Nejen léto, ale i podzim budou zanedlouho pouhou vzpomínkou. Služební cestu ministerstvo nejen povolilo, nýbrž i zaplatilo. Jednak strach, jednak špatné svědomí byly příčinou jejích obav. Vše potřebné obstarám buď já sám, nebo můj syn. Ať mladí, ať staří, všichni ho chválili. Ať už cestuješ vnitrozemím, či/nebo po moři, náš výrobek ti vždy přijde vhod.

Při spojení dvojitými spojovacími výrazy se někdy ke druhé složce v pořadí souřadně připojují další složky. V takovém případě píšeme čárky před druhým a každým následujícím souřadicím spojovacím výrazem: Přinese s sebou buď učebnici, nebo cvičebnici, nebo pracovní sešit.

Přívlastek volný a těsný

Přívlastek je větný člen rozvíjející podstatné jméno. Z pravopisného hlediska pisatele zajímá, zda je rozvitý shodný přívlastek stojící za řídícím podstatným jménem připojen volně, nebo těsně.

Volný přívlastek

Volný (významově nerestriktivní) přívlastek nezužuje významový rozsah podstatného jména, k němuž se vztahuje. V psaném textu se odděluje čárkou. Je‑li vložen, odděluje se čárkami z obou stran: Výraznou dominantou obce je barokní kostel, přebudovaný do nynější podoby v letech 1862–⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠1864. Lidové noviny jsou nejstarší český deník, založený roku 1893. Svaz je dobrovolnou, nepolitickou a nevládní organizací, založenou jako zájmové sdružení. Karlův most, založený Karlem IV. roku 1357, je turisticky atraktivní. Prašná brána, upravená architektem Mockerem, stojí poblíž Obecního domu. K výstavě, otevřené denně od 10 do 19 hodin, byl vydán zajímavý katalog. Tento film, natočený těsně po návratu z Nepálu, patří k jeho nejlepším.

Těsný přívlastek

Těsný (významově restriktivní) přívlastek vyjadřuje skutečnost podstatnou, v dané situaci a kontextu nezbytnou pro jednoznačné porozumění větě. Zužuje rozsah řídícího podstatného jména –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ při vypuštění přívlastku by se porušil základní smysl celého sdělení. Neznamená to, že by vynecháním vždy vznikla nesmyslná věta, ale mohla by mít jiný význam. Těsný přívlastek se čárkami neodděluje: Galerie získala první van Eyckův obraz namalovaný technikou olejomalby (= jde o první van Eyckovu olejomalbu, nikoli o jeho první obraz vůbec). Studenti uvedení v tomto seznamu mohou odejít (= odejít mohou jen ti zapsaní, nikoli všichni). Úpravy Prašné brány navržené architektem Mockerem se realizovaly v letech 1875–⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠1886 (= Prašná brána byla přestavována i v jiných letech nebo podle jiných návrhů). Výrobky určené na export bývají kvalitnější než zboží pro domácí trh (= kvalitnější jsou pouze výrobky pro export). Doba určená k vysvětlení látky se neplánovaně protáhla (= neprodloužila se celá doba, ale jen ta část, v níž se vysvětlovala látka).

S těsným přívlastkem se často setkáváme v úředním stylu; jednoznačně vymezuje/určuje/identifikuje příslušné podstatné jméno: K jejich žádosti adresované předsedovi Poslanecké sněmovny se připojili i další starostové obcí. Dopis zaslaný na adresu obžalovaného pošta vrátila zpět. Ve výčtu uvedeném v prvním odstavci je řečeno… Ke zprávě týkající se životního prostředí mám tyto poznámky… Zakázka provedená Vaší firmou nás přesvědčila… Zápis ze schůze rady konané dne 12. 12. 2023… Sněm konaný 8. dubna v Plzni zvolil do vedení organizace… Dárci prohlašují, že jsou vlastníky pozemku p. č. 2811 zapsaného na listu vlastnictví č. 632. Cebia je největší organizací v ČR zabývající se problematikou identifikace automobilů, prověřováním původu a původnosti identifikátorů vozidel.

Hranice mezi volným a těsným přívlastkem

Odlišení přívlastku volného od těsného je někdy věcně důležité, takže na interpunkci záleží, zda čtenář správně pochopí obsah výpovědi, například: Potraviny, koupené v obchodním domě, jsem uložil do ledničky (= všechny potraviny jsem nakoupil v obchodním domě a uložil do ledničky) × Potraviny koupené v obchodním domě jsem uložil do ledničky (= ty potraviny, které jsem koupil v obchodním domě, jsem uložil do ledničky). — Hvězdy(,) zářící jako diamanty(,) nás ohromovaly. — Fotografoval kamzíky(,) balancující nad propastí. — Výstava(,) konaná v rámci dnů maďarské kultury(,) potrvá do začátku prosince. — Nevšední příhody E. Hrubeše z jízdy na kole doplní gejzír kuriozit(,) zachycených kameramany z celého světa. — Pavlovy poznámky(,) čišící samolibostí(,) nám vadily.

Přívlastkové konstrukce typu zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Jako samostatný typ vyčleňujeme přívlastkové konstrukce, v jejichž základu stojí podstatné jméno a které lze podle významu rovněž začlenit do věty jako volné či těsné přívlastky. Do této skupiny patří konstrukce udávající obsah zákona (typ o dani z přidané hodnoty, o veřejném zdravotním pojištění apod.) a spojení ve znění pozdějších předpisů užívané rovněž ve specifikaci zákonů.

Každý zákon je jednoznačně určen („pojmenován“) číselným označením, proto jsou spojení typu o dani z přidané hodnoty z významového hlediska volné přívlastky a oddělujeme je čárkami z obou stran: Aktuální znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, najdete na webu www.e‑sbirka.cz.

Ačkoli se v praxi spojení ve znění pozdějších předpisů velmi často odděluje čárkami, z mluvnického a významového hlediska má charakter těsného přívlastku, bez něj by mělo označení zákona jiný význam, srov. zákon č. 235/2004 (znění z roku 2004) a zákon č. 235/2004 ve znění pozdějších předpisů (znění zahrnující všechny dosavadní novelizace a úpravy). Proto doporučujeme spojení ve znění pozdějších předpisů čárkami neoddělovat: Tuto povinnost ukládá uživateli zákon č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů v části…; podle zákona č. 280/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů je daňový subjekt povinen…; zákon, kterým se mění zákon č. 182/2006 ve znění pozdějších předpisů a ostatní související zákony; zákoník práce ve znění pozdějších předpisů tento vztah neupravuje.

V praxi se obě konstrukce nejčastěji vyskytují bezprostředně po sobě, tj. spojení o … oddělené čárkami z obou stran a spojení ve znění pozdějších předpisů, za nímž čárka nenásleduje: Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů upravuje institut společenství obcí.

Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející

Ve spojení včerejší dostihový závod je podstatné jméno rozvito přívlastkem dostihový a vzniklé spojení je dále rozvito přívlastkem včerejší. Takto vzniká přívlastek postupně rozvíjející. Jediné substantivum může být rozvito větším počtem jmen v přívlastku: čistý horský vzduch, původní americký kovbojský oblek, krásný dřevěný altán, počáteční vývojová fáze, druhý mezinárodní filmový festival, třinácté zimní olympijské hry.

Jmény v přívlastku můžeme také vyjádřit, že uvedené vlastnosti podstatného jména jsou ve vztahu souřadnosti. Potom se jedná o přívlastek několikanásobný a jeho jednotlivé složky je třeba oddělit čárkou: počáteční vývojová fáze (jedna z vývojových fází) × počáteční, vývojová fáze (= počáteční, a to vývojová fáze) — druhý mezinárodní filmový festival (= proběhly dva festivaly, oba byly mezinárodní) × druhý, mezinárodní filmový festival (= druhý, tentokrát mezinárodní festival; první festival nebyl mezinárodní).

Druhý člen několikanásobného přívlastku neoddělujeme z druhé strany čárkou: Stará, dřevěná okna po čase ztrouchnivěla. Nová, plastová okna nám vydrží léta. Nikoli *stará, dřevěná, okna; *nová, plastová, okna.

Výrazy, které pozbyly větné platnosti

Ustálená spojení (ať dělá(,) co dělá; ber kde ber apod.)

Mezi ustálená spojení řadíme zejména typy s vedlejší větou, která automatizací pozbyla větné platnosti. Píšeme je zpravidla bez čárky, řešení s čárkou bychom však nepovažovali za chybné, např. ať dělá(,) co dělá; ať je(,) jak je; ať se dělo(,) co se dělo.

Bez čárky píšeme ustálená spojení typu dělej co dělej, stůj co stůj, ber kde ber, buď jak buď, chtěj nechtěj.

Výrazy pociťované jako výpustka (řekni mi proč; nevím proč; nevěděl(,) jak na to apod.)

Čárkou se také neoddělují výrazy, které jsou svým původem elipsy (výpustky). Důvodem pro nepsaní čárky u níže uvedených příkladů tak není ustálenost, ale jejich eliptická povaha. Tyto výrazy chápeme spíše jako holý větný člen, např. Řekni mi proč. Ale to já nevím proč. Jak to, že nevíš kdy? Prodala dům a nechce říct komu.

Míra „pozbývání větné platnosti“ se však liší případ od případu a rovněž míra ustálenosti je často pociťována subjektivně, proto psaní či nepsaní čárky nemůže být formulováno jako striktní pravidlo. Pokud pisatel ještě pociťuje větnou platnost vedlejší věty s výpustkou slovesa, čárku je možno napsat. Napíšeme‑li např. Volič chce vědět, co a jak, pravopisnou chybu neuděláme. Další příklady: Nevěděl(,) jak na to. Ptám se(,) co vy na to. Hovořila s ním? Řekni(,) kdy a o čem.

Věty s výpustkou jsou přechodovým jevem mezi větou jednoduchou a souvětím, proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v kap. Psaní čárky v souvětí.

Typ stejně jako, podobně jako

Výrazy stejně jako a podobně jako se užívají ve dvou rozdílných funkcích:

1. Vyjadřují srovnání (‚stejným, podobným způsobem jako…‘). Čárka se v tomto případě nepíše: Candáty lovíme podobně jako lososy. Stát by měl v budoucnu účtovat podobně jako soukromé firmy. Svou budoucnost si představuji stejně jako většina lidí mé generace. Ostatní žáci postupovali stejně jako Pavel.

2. Jsou výrazovým prostředkem slučovacího spojení a čárku před nimi píšeme. Od vět, v nichž mají výrazy stejně/podobně jako funkci srovnání (viz bod 1), se tento typ zpravidla liší též zvukově, tzn. čárce odpovídá pauza v řeči: Vynikal nadáním, stejně/podobně jako pílí. Petr zapůsobil na provozního vedoucího, stejně/podobně jako na vedoucího směny (= Petr udělal dobrý dojem na provozního vedoucího i na vedoucího směny).

   Výrazy spojované pomocí stejně/podobně jako ve slučovacím poměru nemusí vždy stát bezprostředně za sebou, mohou mezi nimi stát i jiné větné členy: V jezeře byly kdysi prohlubně, stejně/podobně jako na mořském dně (= prohlubně byly v jezeře i na mořském dně).

   Je‑li konstrukce se stejně/podobně jako vyjadřující slučovací spojení do věty vložena, čárka by se za ní psát neměla, stejně jako se nepíše v jiných slučovacích spojeních: Vítek a Martin, stejně jako jejich sestra vynikali v technických předmětech (= Vítek, Martin a jejich sestra vynikali v technických předmětech). V praxi je však velmi hojné též chápání takových konstrukcí jako volně vložených, často se tedy setkáváme s psaním: Vítek a Martin, stejně jako jejich sestra, vynikali v technických předmětech. Ani takové řešení nepovažujeme za chybné.

   Další příklady: Psi a kočky, podobně jako křečci a papoušci(,) bývají oblíbenými domácími mazlíčky. Kosmetika a parfémy, stejně jako knihy, hudební a filmové nosiče(,) jsou stálicemi vánočních překvapení. Duchovní, podobně jako doktoři(,) se v průzkumu umístili na předních pozicích. Josef, stejně jako Imro(,) měl v žilách trochu maďarské krve.

V některých případech je možné obojí chápání a právě jen (ne)přítomnost čárky signalizuje zamýšlený význam věty:

a) srovnání: Náš registrační formulář byl vyplněn stejně jako formulář paní Šimáčkové (= byl vyplněn stejným způsobem, tj. v určitých kolonkách ano a v určitých ne, byl vytištěn z počítače, byl napsán modrým inkoustem nebo propisovací tužkou atd.),

b) slučovací spojení: Náš registrační formulář byl vyplněn, stejně jako formulář paní Šimáčkové (= náš formulář byl vyplněn a formulář paní Šimáčkové byl rovněž vyplněn).

Je‑li druhý člen spojení uvozen výrazy také, tak i, lze zpravidla volit řešení bez čárky i s čárkou, často záleží na preferenci pisatele: Stejně jako člověk(,) také virus bojuje o svou identitu. Stejně jako Dlouhá ulice(,) tak i křižovatka ulic Vězeňské, Široké a V Kolkovně dozná změn. Podobně jako zelenina(,) také ovoce se prodává i zmražené. Podobně jako hollywoodské hvězdy(,) tak i podnikatelé dostávají svá ocenění.

Stojí‑li konstrukce stejně/podobně jako na začátku věty, jsou nejčastěji vyjádřením slučovacího poměru a druhý člen slučovacího spojení je v převážné většině případů uvozen výrazy i, ani (při záporu), také, popř. tak i. Je‑li druhý člen spojení uvozen pomocí i a ani, jsou tyto výrazy patrně příčinou toho, že se zpravidla dává přednost psaní bez čárky. Psaní bez čárky v pozici na začátku věty a v kombinaci se souřadicími spojovacími výrazy považujeme za základní: Stejně jako v jiných provozovnách i tady se zaměřujeme na správné míry čepovaných nápojů (= kontrolujeme je v jiných provozovnách i tady). Stejně jako před týdnem ani v noci na včerejšek požár nevznikl sám od sebe (= požár nevznikl sám od sebe ani včera v noci, ani před týdnem). Podobně jako další její knihy má i tato otevřený konec (= tato kniha i jiné její knihy mají otevřený konec). Podobně jako v jiných městech nejsou ani v Hořovicích spokojeni s návštěvností koncertů vážné hudby (= v Hořovicích ani v různých jiných městech nejsou spokojeni s návštěvností).

Ojediněle se vyskytují i spojení s druhým členem uvozeným kombinací výrazů také i: Stejně jako tobě(,) také i mně poručili počkat za dveřmi. Tuto kombinaci nepovažujeme za vhodnou, protože se v ní zdvojuje navazovací a připojovací funkce.

Není‑li druhý člen spojení uvozen žádným výrazem, zpravidla stojí za přísudkem a čárka se mezi oběma členy v příslušné větě nepíše: Stejně jako v předchozích měsících rostly v listopadu tržby tříprocentním tempem. Stejně jako v pátečním zápase v Mostě podlehl český tým v sobotním zápase družstvu Francie o tři góly. Podobně jako loni Teplice bude letos další severočeský tým napjatě čekat na výsledek z Plzně. Podobně jako němečtí touží i japonští představitelé po vojenské a politické změně.

Typ tak jako

Také v typu tak jako může psaní či nepsaní čárky měnit význam věty. V následujících případech mají konstrukce s tak jako funkci příslovečného určení způsobu, jde tedy o větné členy jednoduché věty a čárku před nimi nepíšeme: Všechno bylo přesně tak jako jindy. Zvedl se tak jako jindy, a přesto ne docela. Každý řetěz je silný jen tak jako jeho nejslabší článek.

Dodatečně připojené konstrukce s výrazy tak jako oddělujeme čárkou: Hmyz ji naplňoval odporem, tak jako cokoliv jiného plazícího se v trávě (= hmyz ji naplňoval odporem a cokoli jiného, co se plazí v trávě, ji také naplňovalo odporem). Brzy ho uniformovaní policisté ztratili z dohledu, tak jako tajní před nimi (= uniformovaní policisté ho brzy ztratili z dohledu, tajní ho předtím také ztratili z dohledu).

Psaním či nepsaním čárky lze větě dát různé významové odstíny: Možná přístroj nebudeš moci používat tak jako dřív (= takovým způsobem, jaký byl pro tebe v minulosti běžný) × Možná přístroj nebudeš moci používat, tak jako dřív (= ani v dřívějších dobách jsi přístroj nemohl používat). — Vypověděl jim to přesně tak jako předtím Lennymu (= přesně tak, jak to předtím vylíčil Lennymu) × Vypověděl jim to přesně, tak jako předtím Lennymu (= vypověděl to přesně, tj. věrně, pravdivě, a Lennymu to předtím vypověděl zrovna tak přesně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ věrně, pravdivě).

Stojí‑li konstrukce tak jako, která vyjadřuje slučovací spojení, na začátku věty, bývá přijatelné obojí interpunkční řešení: Tak jako člověk(,) i pes může být dárcem krve a zachraňovat životy jiných psů.

Spojovací výrazy jakož i, rovněž i

Větné členy uvozené spojovacími výrazy příslovečného charakteru jakož i, rovněž i atp. mají z významového hlediska ve větě podobnou funkci jako spojky slučovací (a, i). Jde o několikanásobný větný člen (viz níže uvedené příklady), před nímž se čárka píše, ale za ním nikoli: Studenti, jakož i senioři a vojáci mají slevu. Zámecký pán, rovněž i jeho manželka a děti museli během hodiny opustit hlavní město.

Oslovení

Oslovení se odděluje od ostatního textu čárkami: Už jsme si to, Jano, vysvětlovali tisíckrát. Jestlipak, hoši, umíte násobilku? Přátelé, prosím o chvilku pozornosti. Pokračujte, pane kolego.

Odděluje se též nespisovné oslovení jiným než 5. p. v textech zachycujících běžně mluvený jazyk: Teta, co to nesete? Vomáčka, postav se rovně!

Typ Ahoj(,) Vítku; dobrý den, paní Opatrná

Je‑li jednoslovný pozdrav bezprostředně spojen s oslovením, tvoří spolu velmi těsný významový i rytmický celek. Proto není bezpodmínečně nutné pozdrav a oslovení oddělit čárkou: Ahoj(,) Vítku, už jsi o sobě dlouho nedal vědět.

U víceslovných pozdravů je rytmický celek méně těsný, proto pozdrav a oslovení čárkou oddělujeme: „Dobrý den, paní Opatrná,“ hlaholil pan Nováček, zatímco odemykal dveře svého bytu. Je však třeba zvážit vhodnost takových pozdravů v korespondenci. V současnosti se vedle tradičního oslovení Vážená paní Opatrná, které se běžně užívá v dopisech, setkáváme v e‑mailové komunikaci také s kombinací pozdravu a oslovení: Dobrý den, paní Opatrná. Tato formule je sice většinově vnímána jako zdvořilá, ale v oficiálnějších, formálnějších e‑mailech je preferována tradiční forma oslovení (viz též Oslovení a závěrečný pozdrav).

Dodatkově připojený větný člen

Dodatkově připojenými větnými členy se zpravidla rozumějí rozvíjející větné členy (tedy nikoli podmět a přísudek) připojené na konec věty, která je už sama o sobě mluvnicky úplná, tj. mohla by končit tečkou: Pracoval tu odjakživa, jako stavbyvedoucí. (Srov. Pracoval tu odjakživa. Jako stavbyvedoucí.) Dodatkové připojení je motivováno různě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ postradatelností dodatkově připojeného větného členu; tím, že zápis odpovídá mluvenému projevu, v němž mluvčí danou informaci vyslovil (dodal) až po částečném klesnutí hlasem, apod. Čárka je v těchto případech věcí volby pisatele a její užití může textu dát různé významové, rytmické (je‑li hlasitě čtený) a stylové odstíny, například: Utekla od něho už jednou, kvůli jeho milenkám. × Utekla od něho už jednou kvůli jeho milenkám. — Petr už přijel, autobusem. × Petr už přijel autobusem. — Koupil kytici květin, pro maminku. × Koupil kytici květin pro maminku.

Konstrukce s výrazy a to

Pomocí kombinace výrazů a to lze k větě připojit různé větné členy přinášející další informace. V takovém případě píšeme před a to čárku: Zboží můžete reklamovat, a to do tří dnů. Odpovězte co nejrychleji, a to písemně.

Jestliže je konstrukce s výrazy a to do věty vložena, oddělujeme ji čárkami z obou stran: Dostavil se do mé kanceláře, a to na minutu přesně, a energicky se posadil.

Výše uvedené případy je třeba odlišit od souvětí, v nichž jsou věty spojeny spojkou a v poměru slučovacím a to je zájmenem odkazujícím na obsah předchozí věty nebo na některý z jejích členů: Příliš dlouho váhal a to se mu nevyplatilo (= a to váhání se mu nevyplatilo). Bylo jednou jedno černé kuře a to si jednoho dne vyšlo do světa (= a to kuře si vyšlo).

O vysvětlujícím přístavku uvozeném výrazy a to viz bod 13.4.

Doplněk, volný doplněk

Psaní čárky u doplňku závisí na jeho rozvití. Není‑li doplněk rozvit, čárku nepíšeme. Rozvitý doplněk naopak čárkou oddělujeme, a to z obou stran, pokračuje‑li věta i za doplňkem. Doplněk může být vyjádřen:

1. příčestím: Dojat tleskal bravurnímu výkonu hlavního představitele. Zaujat slavnostní ceremonií, ani nepostřehl, kdo se do sálu vplížil zadním vchodem. Nostalgicky okouzlen koloniální minulostí své země, líčil hrdinské skutky svých předků,
2. přídavným jménem: Nezlomený stanul po letech opět v čele vojska. Nestarají se, bohorovní ve své pýše a bohatství, o problémy třetího světa. Každou sobotu, zmučená každodenní dřinou, prospala celé dopoledne,
3. přechodníkem či přechodníkovou konstrukcí: Zoufaje mohl jsem donekonečna, a přesto marně vysvětlovat, jak jsem se tu ocitl. Sedě vzpřímeně a hrdě, odpovídal obžalovaný na palbu otázek. Celá léta jsem vytrvale naslouchal skřípotu svého nástroje, nedbaje nadávek mého nehudebního otce.

Tzv. volný doplněk obvykle bývá vyjádřen podstatnými jmény ve 4. nebo v 1. pádě a vždy se odděluje čárkami: Zodpovídá její otázky, ruce v klíně, nohy v černých botách u sebe, kabelku u nohou.

Přístavek

Přístavek je větný člen (nikoli věta), jehož podstatou je to, že jiným způsobem označuje totéž co větný člen předchozí (Žije v moravské metropoli, v Brně. Auto jelo pomalu, asi 30 kilometrů za hodinu). Základem přístavkového spojení bývá nejčastěji podstatné jméno. Následující výklad je proto zaměřen na tento typ přístavku.

Pokud za přístavkem následuje závorka, je třeba zvážit, zda se text v závorce váže k přístavku, jenž mu předchází –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pak píšeme čárku až po závorce: Kráska v nesnázích, další film Jana Hřebejka (a zároveň jeden z nejzajímavějších filmů roku 2006), získal pozornost kritiky. V opačném případě musíme čárku napsat před závorkou: Do soutěže o nejlepší projekt se přihlásila Universal, s. r. o., (s projektem Správná volba), Gradgroup, a. s., (s projektem Necouvneme) a další. ABC Personal Management, a. s., (dále jen „ABC“) prohlašuje…

Rozdíl mezi přístavkem a tzv. několikanásobným větným členem je následující: několikanásobné větné členy jsou spojeny přiřazováním (vztahem koordinace), nejde u nich o vztah totožnosti (nepojmenovávají touž skutečnost, viz výše). Několikanásobné mohou být všechny větné členy včetně přísudku (např. několikanásobný podmět: Otec a matka šli do lesa, několikanásobný přísudek: Otec křičel a hřímal nad žákovskou knížkou).

Podle významu je možné přístavek dělit například na zařazující a hodnotící (náleží sem podtyp přístavek shrnující), dále přístavek konkretizující (náleží sem podtyp přístavek výčtový) a přístavek vysvětlující.

Zařazující a hodnotící přístavek

Zařazující a hodnotící přístavek jistým způsobem řadí předcházející jméno do určité třídy a dodává mu odstín hodnocení: Šér Chán, nejobávanější tvor džungle, Mauglího nenáviděl (= Šér Chán byl nejobávanější).

Shrnující přístavek (uvozený výrazy zkrátka, prostě, jednoduše apod.)

Shrnující přístavek je podtypem zařazujícího a hodnotícího přístavku a nezřídka bývá uvozen výrazy typu zkrátka, prostě, jednoduše atd.: Toho tygra se báli medvědi, vlci, opice, zkrátka všechna zvířata. Na náměstí se přihnali muži, ženy, děti, prostě celé městečko. Koláč paní Miluše si oblíbili tlustí i hubení, zkrátka všichni sousedé.

Konkretizující přístavek (Adam Petránek, ředitel; PhDr. Eva Nová, CSc.; Alfa, a. s.; názvy kapitol apod.)

Konkretizující přístavek upřesňuje předcházející spojení; na rozdíl od prvního typu přístavku (tj. zařazujícího a hodnotícího) nemá odstín hodnocení: Mauglího výhra, porážka Šér Chána, ulehčila život nejen zvířatům, ale i vesničanům (= Mauglího výhra byla porážka Šér Chána).

Jako konkretizující přístavek chápeme především:

1. zpřesňující spojení následující po podstatném jménu,
2. funkce, tituly,
3. označení typu právnické osoby a jejich zkratky,
4. názvy kapitol,
5. ostatní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zvláštní případy. 

1. Je‑li přístavkem konkretizující (zpřesňující) spojení, které následuje za vlastním jménem, oddělujeme přístavek čárkami: Karel Lesný, výherce nového automobilu, nemá řidičský průkaz. Ve zvláštních případech jsou však možné dva způsoby psaní, např. Moje děti(,) Jindřich a Eva Bartáčkovi(,) jsou nejhodnější z celé školy (viz níže). V určitých případech, zejména u značně rozvitých větných úseků, je možné hodnotit zpřesňující spojení buď jako přístavek a psát čárku z obou stran, nebo jako několikanásobný větný člen. V takovém případě užijeme čárku jen před daným spojením: Budovu navrhl přerovský rodák, žák významného architekta Otto Wagnera(,) Jakob Gartner a tato budova je zachována dodnes.

2. V případě přístavků označujících určité funkce nebo tituly jsou pravidla pro interpunkci stejná jako v bodě a).

   Jestliže za jménem následuje upřesnění funkce dotyčné osoby (pořadí jméno –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ funkce), čárku píšeme z obou stran: Fridrich Haller, nový předseda dozorčí rady, oznámil, že nikomu plat nezvýší.

   Jestliže je funkce uvedena před jménem, čárku nepíšeme: Generální ředitel Kryšpín Urbánek podepsal smlouvu. Hlavní redaktor nového týdeníku Ignác Vovesný na tuto skutečnost upozornil.

   Spojení titulu a jména, které po něm následuje, je chápáno jako těsné, čárku mezi nimi nepíšeme (MUDr. Karel Oravec, Ing. Josef Mrtvý), titul psaný za jménem (viz Zkratky titulů a hodností a Pořadí titulů) však oddělujeme čárkou z obou stran: Ing. Petr Novák, MBA, dosáhl v naší firmě mnoha úspěchů. PhDr. Uršula Rečková, CSc., dr. h. c., vstoupila do probíhající diskuse s neobvyklou poznámkou.

3. Označení typu právnické osoby a jejich zkratky, jako jsou např. s. r. o., spol. s r. o. (společnost s ručením omezeným), o. p. s. (obecně prospěšná společnost), a. s. (akciová společnost), v. o. s. (veřejná obchodní společnost), z. s. (zapsaný spolek), také chápeme jako přístavková spojení, proto je ve větě oddělujeme čárkou z obou stran. Linie, a. s., vás zbaví nadbytečných kilogramů (viz též Zkratky čistě grafické (p., mil., mld., s. r. o., tzn., fa)).
   Pozn.: Je‑li daná společnost v obchodním rejstříku zapsána chybně (např. *Alfa a. s.), pak se v praxi někdy vyžaduje, aby byl chybný zápis dodržen v dokumentech, které jsou nějak administrativně či právně závazné; ve větné souvislosti pak čárka nepatří ani za tuto zkratku, např. *Inslovenční řízení se společností Alfa a. s. bylo zahájeno v červnu 2024.

4. Rovněž názvy kapitol chápeme jako přístavky: viz 15. kapitola, Ironie na jevišti, a 16. kapitola, Ironie ve filmu.

5. Zvláštním případem konkretizujícího přístavku je spojení typu my děti. Pokud napíšeme My děti jsme tam chodívaly, vnímáme v tomto spojení obě složky jako stejně závažné. Pokud chápeme druhou složku jako významově závažnější, oddělíme ji čárkou z obou stran: My, děti, jsme je přemluvily; v mluvené řeči bude tento způsob vyjádření navíc podpořen pauzou. Obě řešení jsou přípustná, lze však říci, že čím rozvitější je přístavková část, tím obvyklejší bude její oddělení čárkami, např. My(,) níže podepsaní účastníci(,) protestujeme proti výsledku schůze.

Výčtový přístavek (uvozený výrazy například, zejména, mimo jiné, tedy, tj. apod.)

Výčtový přístavek je podtypem přístavku konkretizujícího: Všechna zvířata, opice, vlci i medvědi, tančila té noci s Mauglím tanec vítězství.

Do tohoto typu přístavku patří výčty příkladů, složek atp. Přístavky dokládající příklady jsou uvozeny výrazy například, jako, zvláště, zejména, mimo jiné, tj., tedy. Např. Některé knihy, například Kniha džunglí, Dobrodružství Toma Sawyera aj., jež jsme v mládí četli, se nám líbí dodnes. Čárku před spojkou však nepíšeme v případě, pokud je touto spojkou (např. jako) uvedeno nevětné spojení a nelze je vynechat, aniž by zároveň význam věty zůstal stejný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jde o nezbytnou součást sdělení, bez ní by věta dávala jiný smysl. Např. Filmy jako Rambo, Terminátor, Vetřelec v malých dětech budí strach (= filmy takového typu, jaké byly jmenovány). Kdybychom spojení po spojce jako vypustili, věta by zněla Filmy v malých dětech budí strach a to by znamenalo něco jiného (= všechny filmy). O psaní čárky před spojkou jako viz Psaní čárky před spojkami jako, než.

Vysvětlující přístavek (uvozený výrazy tj., tzv., totiž, tedy, a to apod.)

Vysvětlující přístavek podává upřesňující informace, vysvětluje důležité okolnosti: Mauglí nedosáhl svého vítězství, totiž přemožení Šér Chána, bez pomoci přátel. Případně tento typ přístavku udává přesný či jiný název předcházejícího jména: Otokar Zach prodává dvě své největší firmy, a to Omeko a Jox, svému bývalému konkurentovi. Tyto přístavky jsou často uvozeny spojeními tj. (to jest), tzv. (tak zvaný), totiž, tedy, a to: Maska čarodějnice, totiž babiččino negližé, přinesla Karolínce první cenu v soutěži masek. Nemusí však být uvozeny vůbec: Vzala si ho bez lásky, z hamižnosti. O dalších konstrukcích s a to viz bod 11.1.

Vsuvka

Vsuvkou obvykle chápeme celek, který s danou větou významově souvisí jen velmi volně, není začleněn do gramatické stavby věty, do níž je vložen (není jejím větným členem), a proto je zpravidla oddělen čárkami z obou stran. Vsuvku je možné –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ často dokonce vhodnější –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ oddělovat pomlčkami: Manželství je, to mi věř, choulostivá záležitost. Prostě mu to, jak se říká, vyšlo. A taková úleva, řekl bych, stojí i za nějakou tu modřinu. Náš generál si s tím, tuším, neláme hlavu. Ekonomické důsledky vyplývají, stručně řečeno, ze špatné obchodní strategie. Nezapomněla jsi, doufám, nic? Rozhodnutí Krajského soudu v Praze je, podotýkám, zcela bezprecedentní. Byl nadmíru spokojen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aby nebyl, když se mu teď tak náramně dařilo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ve tváři se mu zračil pocit zadostiučinění. To je –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na mou duši –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ první lež, kterou jsem od tebe slyšel. Vzal si s sebou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ já nevím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dva tři kousky a dost (v mluveném projevu).

Z příkladů je zřejmé, že vsuvky mohou být v různé míře ustálené a že rovněž různě ovlivňují rytmické členění věty, proto ani pravidlo o oddělování čárkou nelze chápat jako striktní, u některých typů lze od psaní čárky upustit. Patrně bychom volili spíše psaní s čárkou např. u vsuvky já nevím, která si zřetelně zachovává větnou povahu a od zbytku věty bude i v řeči oddělena pauzou, ale u ustálenějšího jednoslovného tuším bude zřejmě vyšší tolerance k psaní s čárkami i bez nich (viz též bod 16).

Výrazy s oslabenou větnou platností (prosím, mimochodem, bohužel, naštěstí, naneštěstí, samozřejmě, upřímně řečeno apod.)

Některé výrazy mají větnou platnost značně oslabenou, proto je můžeme oddělit čárkou v případě, chápeme‑li informaci, kterou ony výrazy nesou, pouze jako doplňující či volně související. Zároveň tím naznačujeme důraz nebo pauzu. Varianta bez čárky však v mnoha případech rozhodně není chybná (viz níže). Jde například o některé vsuvky a modální částice. Tyto vsuvky (prosím, celkem vzato, upřímně řečeno, bohužel, mimochodem apod.) si sice mohou uchovat větnou platnost, ale není třeba je od okolního textu oddělovat čárkami: Pošlete nám(,) prosím(,) všechny potřebné údaje. Je to(,) celkem vzato(,) věc nemilá. Nepůjdu tam(,) upřímně řečeno(,) ani za milion. Ve vašem případě(,) naštěstí(,) není kam spěchat. Ač je mi to velmi líto, zítra odpoledne(,) bohužel(,) přijít nemohu. Mimochodem(,) měli zavřeno.

U dalších modálních částic, jako jsou samozřejmě, hlavně, jistě, možná, škoda, je vedlejší věta závislá na výrazu s oslabenou větnou platností, psaní čárky je možné, obvykle však čárku nepíšeme: Možná že přijde. Hlavně že se neukázal. Jistě že / jistěže ano. Ovšem že / ovšemže tam šel. Hlavně když to víš. Samozřejmě že je nutné být doma. Samozřejmě že ne. Škoda že se to nedověděl dřív.

Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností jsou přechodovým jevem mezi jednoduchou větou a souvětím. Proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v kap. Psaní čárky v souvětí.

Stojí‑li modální částice na začátku věty a po ní následuje příklonka, čárka se po modální částici nepíše, např. Bohužel jsem neměl čas. Možná jsi to nevěděl. Samozřejmě mu to dal.

Citoslovce a částice (Haló, počkejte! Copak je to vůbec možné? Inu, to ani já nepamatuju.)

Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Z hlediska interpunkčního je důležité zejména to, že citoslovce jsou na rozdíl od částic významově a obsahově samostatnější, a proto zpravidla tvoří samostatné neslovesné věty (ve školské terminologii takové výpovědi nazýváme větné ekvivalenty), z hlediska mluvnického tedy jde o jev na pomezí jednoduché věty a souvětí. Citoslovečné věty zpravidla oddělujeme čárkou.

Věty s částicemi: Přišlo jich asi čtyřicet. Petr se na náš příjezd bezesporu těšil. Což už není žádné odvolání? Co(ž)pak je to vůbec možné? To prší! Ať se vám vše do puntíku splní. Snad se jim nic nestalo. Půjdete rovnou za nosem. Je tu pan ředitel? Bohužel (tu) není. Ale: Má to někdo štěstí, což? Není tady, bohužel. Uzdraví se, snad.

Citoslovce se čárkou neodděluje v případě, že je spojeno s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž bych měl takovou sílu!

Čárkou neoddělujeme také citoslovce, které je větným členem: Psy dívenka miluje, dříve než „máma“ a „táta“ říkala „haf“ (předmět). My jsme nevyřizovali věci tak hr hr (příslovečné určení způsobu). Jen jsem se otočil a míč frnk a byl pryč (přísudek).

Čárkou oddělujeme citoslovce ve větné platnosti: Haló, počkejte! Cink, cink, ozvalo se nedaleko. Inu, to ani já nepamatuju. Sakra, nemůžeš dát pozor? Co se tady motáš, probůh? Jak se to sem, propánajána, dostalo? Jé, dej mi taky jeden bonbon.

Oddělují se též částice a citoslovce s kontaktovou funkcí: Povedlo se mi to, co(ž)? Přespíte u nás, že ano? Položím to napříč, dobře? Ale co(ž), však se mohly stát i horší věci.

Čárka ve spojeních s až

Čárku píšeme, je‑li konstrukce s až připojena dodatkově: Dlouho mě nepotkalo nic nepříjemného, až v květnu roku 1984. Žádost byla schválena mnohem později, až v únoru 1992 (viz bod 11).

Čárku též píšeme, má‑li až význam stupňovací: Byl bledý, až sinalý; jeho nejistý, až mátožný krok dodnes nemohu zapomenout.

Čárku nepíšeme u konstrukcí s až ve zdůrazňovací funkci: Vlasy jí sahají až na ramena. Milující manžel přinesl Janě snídani až do postele. Takový střízlík, a unese až padesát kilo. Teď se napili a kávu budou chtít až bůhvíkdy.

Až může být také součástí předložkového spojení až na s významem ‚kromě‘, které je do věty včleněno buď těsně a píše se bez čárky: Až na jednoho přišli všichni, nebo i volněji a pak se odděluje čárkou. Volnější připojení členu s až je zpravidla signalizováno postavením za větným členem, z něhož se činí výjimka: Přišli všichni(,) až na Šárku. Všichni(,) až na Vedrala(,) se novým podmínkám přizpůsobili dokonale.

Čárku lze psát, vyjadřuje‑li spojení s až následek děje: Křičel(,) až do ochraptění. Nepolevil(,) až do úplného vyčerpání.

Čárka ve spojeních s od … přes … (až) do/k/po

Spojení větných členů předložkami od … přes … (až) do/k/po naznačuje určitou logickou souvislost či posloupnost větných členů, které uvádí do vztahu. Tato souvislost či posloupnost může být založena na mnoha různých faktorech, např. na prostorových vztazích ‚směřování odněkud někam‘: Kráčel s těžkým křížem od fary přes celou vesnici až k božím mukám, na prosté časové následnosti: Pro Evropu tato historie představuje cestu od Versailles přes Mnichov k Jaltě, Postupimi a k Helsinkám; dusno v pondělí vydrželo od rána přes oběd až do pozdního odpoledne, na společenské hierarchii: Potravinové dary byly přidělovány v hierarchické linii od nomenklatury přes revoluční gardy k uvědomělému členstvu strany apod. Uvedená spojení chápeme jako postupně rozvíjející, proto mezi jednotlivými členy nepíšeme čárky.

Čárkou lze oddělit celé spojení s od … přes … (až) do/k/po, jestliže je chápeme jen jako volně vložené nebo dodatečně připojené. Podmínkou volného vložení či dodatkového připojení je, že i bez spojení s od … přes … (až) do/k/po musí být věta mluvnicky úplná, tzn. že by mohla stát i sama o sobě. Je‑li spojení do věty vloženo, oddělujeme je zpravidla čárkami z obou stran, zřetelněji se tím naznačí větná stavba: Samozřejmě i pití, od mléka přes džusy až po víno a destiláty, byl dostatek (= např. mléko, džusy, víno…). Do krásných sálů, od Rudolfina přes klášter sv. Anežky České po Španělský sál Pražského hradu, jsou situovány všechny koncerty (= např. do Rudolfina, kláštera sv. Anežky…). Musíme dnes čelit řadě problémů, od těch politických přes ekonomické až po sociální. Jeho zájmy se rozbíhaly mnoha směry, od historie přes práva až k umění a filozofii.

Výrazy, které se čárkou neoddělují

Čárkou se neoddělují členy ustálených spojení, např. rukama nohama, křížem krážem, hlava nehlava, zuby nehty, hory doly, daleko široko, v zimě v létě, jakž takž, jakýs takýs, čím dál tím víc, chtěj nechtěj.

Bez čárky píšeme vyjádření s významem přibližnosti, v nichž jsou obsaženy dvě číslovky: do konce zbývaly dvě tři vteřiny, pořád ho doprovázelo sedm osm chlapů. Čárkou neoddělujeme též nesouřadná příslovečná určení stejného druhu: letos v zimě, vlevo nahoře apod.

Čárka se nepíše mezi údaji o místě a času v datech: V Praze 5. května 2023, Praha 5. 5. 2023 (viz též Kalendářní datum a místo původu). Čárku nepíšeme za závěrečným pozdravem v dopise či e‑mailu: S pozdravem | Jan Pravda (viz Oslovení a závěrečný pozdrav).