The demarcation of pseudoscience has been one of the most important philosophical tasks since the 1960s. During the 1980s, an atmosphere of defeatism started to spread among philosophers of science, some of them claimed the failure of the demarcation project. I defend that the more auspicious approach to the problem might be through the intellectual character of epistemic agents, i.e., from the point of view of vice epistemology. Unfortunately, common lists of undesirable character features are usually based on a priori (...) reasoning, and therefore might be considered artificial or too vague. When we base our position on contemporary behavioural sciences, we can see that the epistemic character of believers in pseudoscience is for the most part determined by two related factors. Firstly, these epistemic agents show a higher level of cognitive laziness. By this I mean an inability or unwillingness to engage in reflective thinking and a reluctance to account for counterevidence. Secondly, they yield more easily to metacognitive overconfidence. This can be broadly understood as so-called “knowledge illusion”, the inability to recognize one’s own intellectual limits. The deficiency usually stems from a misunderstanding of the division of cognitive labour and of the agent’s role in epistemic society. I find the proposed epistemological approach to pseudoscience crucial. Only if we understand the descriptive aspects of the problem, can we think of normative solutions to it. (shrink)

The semantic analysis of conditional sentences does not entirely align with their morphosyntactic structure. I substantiate this hypothesis with instances from both Czech and English that extend beyond conventional textbook examples. I also highlight that logicians and philosophers often make terminological errors when they disregard the insights from linguistic disciplines. Despite the early analytic philosophy’s emphasis on terminological precision, the practical application falls significantly short of this ideal. I firmly believe that a proper understanding of the morphosyntax and semantics of (...) conditional sentences is a prerequisite for their classification and analysis. In our pursuit of a comprehensive exploration of conditional clauses, we must also grapple with methodological challenges that delve into the very core of the philosophy of language. The primary issue revolves around the fact that two out of the three a priori methods in philosophy rely heavily on the analysis of conditional sentences: thought experiments and modal metaphysics. (shrink)

V dějinách filozofie se objevilo nespočetné množství snah překonat kognitivní nedostatečnost člověka. Většinový názor zněl, že zatímco vnější smyslové poznání podléhá nejrůznějším klamům, poznání vnitřní je mnohem jistější, či dokonce neomylné. Předpokládaná znalost sebe sama je ovšem iluzorní a stala se důvodem pro vznik mnoha chybných přístupů ke skutečnosti. Kniha se skládá ze tří částí. První kapitola se zabývá introspekcí, především jejím přijetím v dějinách filozofie a odmítnutím v psychologickém behaviorismu 20. století. Druhá kapitola pojednává o iluzornosti svobody rozhodování, která (...) je způsobena řadou nevědomých mechanismů, o jejichž fungování máme zatím jen dosti matnou představu. Ve třetí kapitole jsou domýšleny důsledky kauzálního determinismu pro etiku a právo, především ve smyslu odmítnutí koncepcí morální odpovědnosti a retributivní spravedlnosti. Autor se tak pokouší dokázat, že podstatná část názorů zdravého rozumu je chybná a měla by být nahrazena sadou nových, kompatibilních s dnešní vědou. (shrink)

Finding the demarcation criterion for the identification of scientific knowledge is the most important task of normative epistemology. Pseudoscience is not a harmless leisure activity, it can pose a danger to the functioning of liberal democratic societies and the well-being of their citizens. First, there is an outline of how to define science instrumentally without slipping into the detrimental heritage of conceptual essentialism. The second part is dedicated to Popper’s falsification criterion and the objections of its opponents, which eventually led (...) to the abandonment of “naïve” falsificationism. Then I present two promising solutions to the problem, namely the ostensive definition of pseudoscience and the cognitive research of pseudoscientific thinking. In conclusion, I suggest to further extend the typology of alternatives to science to include parascience. (shrink)

Filozofie ve 20. století ztratila velkou část svých kompetencí a pro svou údajnou neužitečnost se stala terčem kritiky ze strany přírodních vědců. Vztah mezi filozofií a vědou lze řešit pomocí tří stanovisek, kterými jsou antiscientismus, konceptuální analýza a naturalismus. Obsahem článku je charakteristika jednotlivých přístupů a identifikace problémů, s nimiž se musí jejich zastánci potýkat. Autorovi se jako nejslibnější jeví Quinem inspirovaný naturalismus, podle něhož má veškeré poznání povahu syntetických aposteriorních výroků, a filozofie je proto kontinuální s přírodní vědou. Není (...) třeba obávat se zániku filozofie jako samostatné disciplíny, naturalismus může naopak přispět k dořešení mnohých filozofických problémů pomocí metodologie a poznatků přírodních věd. (shrink)

Discussions in contemporary epistemology are burdened with confusions about the terms “rational”, “rationality” and their antonyms. In economy, for an agent to be rational simply means to satisfy the Bayesian probability axioms, but the situation in philosophy is much more complicated. Two kinds of rationality are usually distinguished. Epistemic rationality is an ability to achieve justified and true beliefs, whereas instrumental rationality is a capacity to act in accordance with one’s own interests. This division cleared the way to contemplation about (...) rational irrationality, which is the case when an acceptance of epistemically unwarranted beliefs may increase instrumental profit for an individual. In my article, I will criticize this approach. The proponents of rational irrationality 1) misunderstand the primacy of epistemic rationality over instrumental one; 2) underestimate social nature of normative terms; and 3) misinterpret the evolution of human cognition. I will illustrate my conclusions with an example from applied epistemology – conspiracy theories. It is misleading and disparaging to use the term “rational” in relation to sets of unjustified beliefs that are based on conspiratorial ideation. If philosophers cannot make their ideas on rationality clear, it might be better to leave out rationality completely from the epistemological discourse. (shrink)

Thought experiments are popular tools of argumentation in science and philosophy. The criticism of these experiments from naturalized and experimental philosophers has led to the formation of deflationary and minimalist approaches that weaken the epistemic power of thought experiments and reconcile them with empiricism. This paper aims to demonstrate that these attempts do not overcome the main problems encountered by thought experiments in philosophy. The limits of human rationality and imagination prevent experimenters from solving unrealistic scenarios in a reliable way. (...) Thought experiments in philosophy are different from science because the real ones usually cannot be implemented and are not open to the possibility of empirical falsification. Moreover, they are based on defective analogies and they shift the burden of proof unfairly. The persuasive success of thought experiments is very low; therefore, they cannot contribute to the solution of philosophical problems. The paper concludes that the most common types of thought experiments should be removed from the set of philosophical methods. (shrink)

The indisputable success of experimental science caused a division in philosophy at the turn of the 21st century. A substantial part of philosophers was inspired by ground-breaking writings of W. V. O. Quine and they followed philosophical naturalism that considers hypothetical-deductive method the most effective or the only way to acquire justified true beliefs. Other philosophers are worried about the hegemony of empirical sciences and warn against excessive ambitions of scientific methodology. Scientism or scientific imperialism is a point of view, (...) according to which there are no boundaries of scientific knowledge. According to its supporters, science can describe and explain what is to be described and explained. In my paper I will introduce some common ways how to define and criticize scientism and scientific imperialism. The aim is to demonstrate that criticism of scientism and scientific imperialism is based on the incorrect understanding of what scientific methodology is, how scientific knowledge emerges from natural cognition and in which ways science differs from its alternatives. (shrink)

Mysterianism has become a popular stance in philosophy of consciousness and other philosophical subdisciplines. The aim of this paper is to show that mysterianism is not justified, mainly because its inclination to epistemic defeatism and the misunderstanding of the division of epistemic labour. In the first part, I will present the history of mysterianism in the 19th and 20th century philosophy. Then, in the second part, I will point out how epistemic defeatism is founded in the unwarranted philosophical futurology. The (...) third part will deal with the division of labour in society, language and knowledge. Because of the division of epistemic labour, the understanding is distributed among numerous agents without possibility of individual comprehension. Finally, I will coin the term “ignorance illusion” that plays the central role in the mysterians’ worldview. (shrink)

Pseudovědecké teorie jsou uzavřeny vůči možnosti vyvrácení, ale s konspiračními teoriemi to tak jednoduché není, protože mnohé zprávy o konspiracích jsou pravdivé. Přijetí jedné konspirační teorie nicméně může vést k přijetí jiné, která je s ní v přímém protikladu. Co nás žene do pasti konspiračního myšlení?

The use of teleological language in biology is burdened with many difficulties. Speakers in everyday and scientific discourse confuse functions with purposes and misunderstand functionality, finality, and intentionality. The paper is structured into three sections. In the first part the difference between Platonic supranatural and Aristotelian quasi-natural account of teleology will be explained, with examples from the history of philosophy of biology. The second part will present the Darwinian approach to etiology that constitutes a more sound alternative to the teleological (...) explanation. In the last section I will briefly introduce the teleological bias that is studied by developmental and cognitive psychologists. I believe that this psychological inclination is the real source of intuitive worldviews that are incompatible with contemporary science. (shrink)

Článek se zabývá dějinami střetu mezi analytickou a kontinentální tradicí, který dominoval filozofii 20. století. I když obě tradice vzešly ze stejného intelektuálního prostředí a byly výrazně ovlivněny novokantovstvím, přesto se jejich vzájemné neporozumění postupem času prohlubovalo a při několika příležitostech situace přerostla v otevřené nepřátelství. V článku je popsáno deset nejzávažnějších konfliktů: Russell vs. Bergson, Schlick vs. Husserl, Carnap vs. Heidegger, Ryle vs. Heidegger, Popperova kritika pseudovědy, konference v Royaumont, Searle vs. Derrida, odhalení Heideggerovy nacistické minulosti, Derridův čestný doktorát (...) z Cambridge a Sokalův podvrh. Na počátku 21. století se ukazuje, že rozepře analytické a kontinentální filozofie se vyčerpala. Mnohem podstatnější je spor o samotnou metodologii filozofie, jenž se projevuje v rozhraní mezi naturalisticky a antinaturalisticky zaměřenými mysliteli. (shrink)

Semantics based on representational theories of mind has met challenges recently. Traditional accounts consider meaning as an entity with semantic properties, i.e. a mental object that denotes or represents a real-world object. The paper discusses ways of constructing meaning without representations, as shown in Rapaport’s syntactic semantics and Rosenberg’s eliminative theory of mind and language.

Peter Millican je profesor filosofie a Gilbert Ryle Fellow na Hertford College, University of Oxford. Věnuje se především epistemologii, filosofii jazyka a náboženství, zabývá se dílem Davida Huma a Alana Turinga. Je autorem více než padesáti časopisecky publikovaných studií, editoval sborníky The Legacy of Alan Turing (Oxford University Press, 1996) a Reading Hume on Human Understanding (Oxford University Press, 2002). Připravil kritické vydání Humova An Enquiry Concerning Human Understanding v edici Oxford World's Classics (Oxford University Press, 2008) a spravuje internetový (...) archiv Humových textů na Hume Texts Online. Rozhovor, který se odehrál v létě roku 2016, poznámkami pod čarou opatřil překladatel. (shrink)

Žádnému tématu – s výjimkou historie Anglie – nevěnoval David Hume více pozornosti než náboženství. Jak už to ale s Humovým filosofickým odkazem bývá, i jeho teorie náboženství byla podrobena celé řadě mnohdy naprosto protikladných interpretací – a právě těm bude věnována první část mého článku. Došlo totiž k pokusům představit jej jako teistu, fideistu, deistu, agnostika nebo ateistu. Ve druhé části budu obhajovat hypotézu, podle níž je úsilí zařadit Huma do jediného údajně správného výkladu liché, protože každá taková snaha (...) naráží na nepřekonatelné terminologické spory, interpretační potíže a argumentační pochybení. Nemusí nás ovšem zajímat, co si Hume ve skutečnosti o náboženství myslel, případně za jaký typ věřícího či nevěřícího se považoval. Mnohem přínosnější je pochopit, jakým způsobem Humova koncepce předchází a obohacuje současnou ateologii. Ve třetí části proto představím textovou evidenci z primárních pramenů, v nichž se Hume zabýval kritikou zjeveného i přirozeného náboženství, morálních i psychologických aspektů religiozity. Závěrem se krátce zamyslím nad Humovou koncepcí „pravého náboženství“ a jejím uplatněním v sekulární společnosti. (shrink)

In 2009, we celebrated the bicentennial of the birth of Charles Darwin and the sesquicentennial of the publication of his book The Origin of Species. This seems to be a good opportunity to evaluate the importance of Darwin’s work for the social sciences, mainly for philosophical anthropology. The aim of this paper is to discuss the traditional anthropocentric conceptions of man, which consider our biological species to be exceptional – qualitatively higher than other living organisms. Over the course of the (...) 20th century, philosophers have argued for the claim in a number of ways: man is supposed to be the only animal capable of laughter, love, thought or language. It has also been claimed that only members of Homo sapiens have free will, morality or religion. The paper refutes these arguments on the basis of contemporary studies by M. Davila Ross, H. Fischer, K. Arnold, K. Zuberbühler, G. Konopka, B. Libet, F. De Waal, M. Bekoff, P. Boyer, B. Hood, G. Paul and others. The author argues that the only differences between man and other animals are quantitative, and therefore the nature of humans should be studied using the methods of naturalized philosophy, with respect to the natural sciences. (shrink)

Myšlenkové experimenty jsou populárním argumentačním nástrojem ve vědě i filosofii. Jejich kritika ze strany naturalistických a experimentálních filosofů vedla k vytvoření deflačních a minimalistických koncepcí, které oslabují epistemickou sílu myšlenkových experimentů a smiřují je s empirismem. Cílem článku je ukázat, že tyto pokusy nepřekonávají hlavní problémy, se kterými se myšlenkové experimenty ve filosofii střetávají. Omezená lidská racionalita a představivost znemožňují experimentátorům řešit nereálné scénáře spolehlivým způsobem. Myšlenkové experimenty se ve filosofii používají jinak než ve vědě, protože ty pravé jsou obvykle (...) neuskutečnitelné a uzavřené vůči možnosti empirické falsifikace. Navíc jsou založeny na vadných analogiích a neoprávněně přenášejí důkazní břemeno. Persvazivní úspěšnost myšlenkových experimentů je velmi nízká, a proto nedokáží přispět k řešení filosofických problémů. Závěrem článku je, že nejběžnější druhy myšlenkových experimentů by měly být odstraněny ze souboru filosofických metod. (shrink)

Reakce na článek Johna Carrolla "Proti svobodné vůli", Proglas, roč. 8, čís. 5-6 (1997), s. 14-18.

In Ancient Greece, when philosophy began, it included all the theoretical knowledge. But later, in the time of Aristotle, specialized sciences started to emerge and the scope of philosophy grew smaller and smaller. The question is what to do when philosophy has lost its competence to deal with any relevant topic. The paper discusses three possible views of the relation between philosophy and science: anti-scientism, conceptual analysis and naturalism. All these approaches deal with various disadvantages. For anti-scientism it is mainly (...) the inability to explain the unprecedented success of modern science. Proponents of conceptual analysis are confronted with Quine’s attack on analytic statements and its consequences for a priori truths. Finally, naturalistic philosophers might be threatened by hegemony of science and its universal application of hypothetico-deductive method. The worst scenario for naturalistic philosophers is not as bad as some worry. Philosophers can solve their traditional problems using the knowledge of well-established special sciences, even though they might play the role of high-end science journalists. (shrink)

Popularizační článek o britském dokumentárním cyklu Life (BBC, 2009) při příležitosti jeho uvedení na filmovém festivalu AFO.

Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Jaroslav Peregrin, Člověk v zrcadle teorie her: Jak nám matematika a filozofie pomáhají zjišťovat, co jsme zač, Praha: Dokořán, 2021, 119 s., ISBN 978-80-7675-012-8.

Joshua Knobe and Shaun Nichols (eds.), Experimental Philosophy, Oxford University Press, 2008, 244 + x pp., ISBN 978-0-19-532326-9.