doplnit

See also: doplniť

Czech

Etymology

From do- +‎ plnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdopl̩ɲɪt]

Verb

doplnit pf (imperfective doplňovat)

1. to complement, to complete
2. to refill, to replenish

Conjugation

Conjugation

Infinitive	doplnit, doplniti	Active adjective	doplnivší
Verbal noun	doplnění	Passive adjective	doplněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	doplním	doplníme	—	doplňme
2nd person	doplníš	doplníte	doplň	doplňte
3rd person	doplní	doplní	—	—

The verb doplnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	doplnil	doplnili	doplněn	doplněni
masculine inanimate		doplnily		doplněny
feminine	doplnila		doplněna
neuter	doplnilo	doplnila	doplněno	doplněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	doplniv
feminine + neuter singular	—	doplnivši
plural	—	doplnivše

Derived terms

• doplněk

 

Further reading

• “doplniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “doplniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “doplnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)