North American B-25 Mitchell

B-25 Mitchell
	B-25C Mitchell v roce 1942
Určení	střední bombardér
Výrobce	North American Aviation
Šéfkonstruktér	John Leland „Lee“ Atwood
První let	19. srpna 1940
Zařazeno	1941
Vyřazeno	1979 (Indonésie)
Uživatel	USAAF; Royal Canadian Air Force ; Royal Air Force ; United States Navy
Vyrobeno kusů	9816
Cena za kus	96 000 dolarů
Další vývoj	North American XB-28
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

North American B-25 Mitchell byl americký dvoumotorový bombardovací letoun s příďovým zatahovacím podvozkem a dvojitou svislou ocasní plochou, používaný během druhé světové války. Je pojmenován po generálovi amerického letectva Williamu "Billy" Mitchellovi - průkopníkovi letectví,^[1] který se ve dvacátých letech i proti vůli svých některých nadřízených vehementně zastával letecké techniky.

B-25 byl používaný mnoha spojeneckými leteckými silami a za druhé světové války sloužil na všech bojištích. Po skončení války mnoho letounů zůstalo v provozu a sloužilo přes čtyři desetiletí. Vznikl v mnoha variantách a bylo postaveno téměř 10 000 ks B-25. Mezi ně patřilo několik modelů jako průzkumný letoun F-10, cvičné AT-24 a hlídkové bombardéry PBJ-1 námořní pěchoty Spojených států.

Vznik a vývoj

Letoun B-25 vznikl na základě objednávky amerického armádního letectva z roku 1937. Svůj projekt NA-40-1 zaslal také letecký výrobce North American Aviation Inc. z Inglewoodu v Kalifornii, podle něhož byl v lednu roku 1939 dokončen a zalétán první prototyp NA-40-1. Pilot společně s druhým seděli za sebou v protáhlé prosklené kabině, navigátor/bombometčík měl místo v prosklené přídi s pohyblivým kulometem ráže 7,62 mm.

Vzhledem k nízké dosahované rychlosti byla dvojice původních pohonných jednotek Pratt & Whitney Twin Wasp nahrazena silnějšími typu Wright Cyclone. Prototyp s novým označením NA-40B byl předán USAAC k provedení armádních zkoušek, během nichž byl stroj zcela zničen při havárii. Armádní letectvo u výrobce prosadilo řadu změn, které byly realizovány v projektu NA-62. Kokpit nového stroje byl rozšířen, aby mohli piloti sedět vedle sebe, rozšířena byla také pumovnice. Z hornoplošné konstrukce se stal středoplošník, změnil se tvar motorových gondol a provedeny byly i další změny. Novému letounu bylo přiděleno vojenské označení B-25.

První ze 184 objednaných B-25 vzlétl 19. srpna 1940 poháněný dvojicí dvouhvězdicových čtrnáctiválců Wright R-2600-9 Double Cyclone o výkonu 1360 kW. Do konce roku bylo vyprodukováno celkem 25 kusů, z nichž od desátého bylo zavedeno upravené křídlo, jehož vnější části měly nulové vzepětí.

Následujících 40 exemplářů B-25A obdrželo samosvorné potahy palivových nádrží společně s prvky pancéřové ochrany osádky. Snížila se však zásoba pohonných hmot, hmotnost letounu vzrostla o 100 kg a mírně poklesla maximální rychlost.

Verze B-25B, v RAF značená Mitchell Mk.I, měla jinou skladbu obranné výzbroje. Sestávala z jednoho kulometu ráže 7,62 mm umístěného v pohyblivém závěsu v přídi a ze dvou párů velkorážných kulometů ráže 12,7 mm v horní a spodní střelecké věži Bendix. Horní byla prosklená, dolní byla zaměřována periskopem a mohla být zasunuta do trupu. V proskleném výběžku zádě již nebyl na rozdíl od B-25A umístěn kulomet. Nosnost pum činila 1360 kg.

Od ledna 1942 byly dodávány varianty B-25C vyráběné v Inglewoodu a B-25D vycházející z nové linky v Kansas City. Oproti svým předchůdcům byly vylepšeny autopilotem, silnějšími motory R-2600-13 s karburátory Holley, odledovacím zařízením, elektrickým rozvodem 24 V a zvýšenou kapacitou palivových nádrží. Pumovnice byla zvětšena a pumy mohly být neseny i pod křídlem. V přídi byl instalován jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm. Celková výroba dosáhla počtu 1619 „céček“ v sériích C-1 až C-25 a 2290 „déček“ v sériích D-1 až D-35. Další série C-30 až C-35 již měly boční a zadní střeliště shodná s pozdějšími B-25H a J. Z produkce bylo původně 595 kusů vyčleněno pro RAF pod označením Mitchell Mk.II, avšak řádově desítky jich převzala Kanada, Brazílie a Čína, větší počty pak VVS RKKA.

V Inglewoodu bylo dále vyrobeno 405 strojů B-25G se zabudovaným standardním kanónem M-4 ráže 75 mm, který byl ručně nabíjen ze zásoby 21 nábojů. Ve zkrácené neprosklené přídi byly navíc umístěny dva pevné kulomety ráže 12,7 mm.

Pětimístné B-25H měly horní střeleckou věž přemístěnu za kabinu pilotů, spodní střeliště nebylo instalováno. V zadní části trupu bylo zřízeno střeliště pro sedícího střelce, opatřené klenutým průhledným krytem a zdvojeným kulometem ráže 12,7 mm. Na bocích trupu byla vystupující boční okna se závěsem pro kulomet, instalovaná již na některých předchozích strojích. Původní kanón byl zaměněn za odlehčený 75 mm T-13E1 a na přídi přibyly další dva kulomety. Letoun tak nesl až 14 kulometů včetně čtyř v pouzdrech přisazených k boku trupu v rovině motorů. B-25H s pohonnými jednotkami R-2600-13 nebo -29 mohl nést kromě 1451 kg pum nebo 907 kg torpéda příležitostně i 8 raket. Na 1000 vyrobených letounů bylo od jara 1944 využíváno především v Pacifiku.

V nejpočetnější sérii byl v počtu 4318 kusů vyroben B-25J, z nichž RAF převzalo 316 strojů jako Mitchell B Mk.III. S výjimkou prosklené přídě a skladby výzbroje byl téměř identický s B-25H. V tomto případě nesl v prosklené části přídě 1 až dva pevné a jeden pohyblivý kulomet. Kolem 800 B-25J bylo vybaveno neprosklenou přídí s baterií osmi velkorážných kulometů, celkem tedy až 18 v jednom letounu. Nosnost pum v pumovnici byla 1814 kg plus až 1000 kg pum, nebo osm raket HVAR zavěšených pod křídlem. Poslední dodávka byla realizována v srpnu 1945.

F-10 byla neozbrojená průzkumná verze s kamerami, CB-25 pak poválečný dopravní letoun. Válečné cvičné stroje AT-24 byly přejmenovány na TB-25 a po roce 1947 doplněny více než 900 bombardéry přestavěnými na TB-25J, K, L a M. Některé dosloužily jako vlečné vzdušných střeleckých terčů.

Na bombardérech Mitchell v Itálii, sloužil během druhé světové války, také Joseph Heller, autor slavného válečného románu Hlava XXII. Děj tohoto románu se odehrává především ve frontovém zázemí a během bojových akcí, právě na těchto bombardérech.

Bojové nasazení

Letouny B-25 používalo zejména americké námořní vojenské letectvo v Pacifiku, ale i v oblasti Středozemního moře. Nejznámější akcí těchto letadel byl nálet na Tokio, který uskutečnilo 18. dubna 1942 šestnáct B-25B plukovníka Jimmyho Doolittla ze 17 BG, startujících z letadlové lodi USS Hornet.

North American B-25C Mitchell „Runtʼs Roost“ sériového čísla 41-29727 z výzbroje 90. bombardovací perutě patřící do 3. lehké bombardovací skupiny USAAF modifikovaný pro bitevní akce, Dobodura 1943^[2]

Letectva US Navy a USMC převzala celkem 706 kusů B-25 různých verzí, z toho 202 B-25C a D jako PBJ-1C a PBJ-1D, dále 248 PBJ-1H a 255 PBJ-1J. Mnohé byly vybaveny radiolokátory a hlubinnými náložemi či raketami k boji proti ponorkám.

Po válce si stroje zakoupily některé státy Latinské Ameriky. Poslední Mitchelly dolétaly v pomocných službách v USA v roce 1960.

Varianty

ZB-25C
WB-25D
ZB-25D
XB-25E
ZXB-25E
XB-25F-A
XB-25G
CB-25J
VB-25J

Uživatelé

Austrálie Austrálie
- Royal Australian Air Force
Brazílie Brazílie
- Brazilské letectvo
Čínská republika Čínská republika
- Letectvo Čínské republiky
Nizozemsko Nizozemsko
Sovětský svaz Sovětský svaz
- Sovětské letectvo
Spojené království Spojené království
- Royal Air Force
Spojené státy americké Spojené státy americké

Specifikace (B-25J)

Údaje platí pro B-25J^[3]

Hlavní technické údaje

Rozpětí: 20,58 m
Délka: 16,10 m
Výška: 4,80 m
Nosná plocha: 56,67 m²
Hmotnost prázdného letounu: 9 580 kg
Vzletová hmotnost: 15 855 kg
Maximální vzletová hmotnost: 18 960 kg
Pohonná jednotka: 2 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Wright R-2600-29 Double Cyclone
Výkon pohonné jednotky: 1700 hp (1267,7 kW)

Výkony

Maximální rychlost: 443 km/h ve 4572 m
Cestovní rychlost: 370 km/h
Přistávací rychlost: 155 km/h
Dostup: 7315 m
Dolet: 2170 km
Počáteční stoupavost: 338 m/min

Výzbroj

1-2 × pevný kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm^{[p 1]}
10 × pohyblivý kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm
1814 kg pum

Odkazy

Poznámky

↑ Některé stroje verze J měly neprosklenou příď s 8 pevnými kulomety téhož typu.

Reference

↑ United Press, “Bomber Named For Mitchell,” The San Bernardino Daily Sun, San Bernardino, California, Friday 23 January 1942, Volume 48, page 21.
↑ ŠNAJDR, Miroslav. Cíl: Wewak. NV Military revue. 30. 6. 2016, roč. 12, čís. 7–8, s. 11.
↑ SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45. Plzeň: Fraus, 2000. 131 s. ISBN 80-7238-022-2. Kapitola North American B-25 Mitchell, s. 106.

Literatura

GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 18 a 27.
GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 138 a 139.
GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola North American NA-62 B-25 Mitchell, s. 440–445.
NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola North American B-25 Mitchell, s. 165.
SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. Plzeň: Fraus, 1998. 131 s. ISBN 80-7238-022-2.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu North American B-25 Mitchell na Wikimedia Commons
Galerie North American B-25 Mitchell na Wikimedia Commons
(anglicky) American Aeronautical Foundation B-25J "Executive Sweet"
(anglicky) Boeing: History – Products – North American Aviation B-25 Mitchell Bomber
Kamufláže letounu B-25 Mitchell Archivováno 19. 11. 2016 na Wayback Machine.

[4] Některé stroje verze J měly neprosklenou příď s 8 pevnými kulomety téhož typu.

[1] United Press, “Bomber Named For Mitchell,” The San Bernardino Daily Sun, San Bernardino, California, Friday 23 January 1942, Volume 48, page 21.

[2] ŠNAJDR, Miroslav. Cíl: Wewak. NV Military revue. 30. 6. 2016, roč. 12, čís. 7–8, s. 11.

[3] SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45. Plzeň: Fraus, 2000. 131 s. ISBN 80-7238-022-2. Kapitola North American B-25 Mitchell, s. 106.

[1]

[2]

[3]

[p 1]

Americká vojenská letadla druhé světové války

Stíhací letouny	FR • F2A • F3F • F4F • F4U • F6F • F7F • F8F • P-26 • P-35 • P-36 • P-38 • P-39 • P-40 • P-43 • P-47 • P-51 • P-61 • P-63 • P-66 • P-70 • P-80

Bombardovací, bitevní a torpédové letouny	A-19 • A-20 • A-26 • A-27 • A-28/A-29 • A-30 • A-31/A-35 • A-36 • B-17 • B-18 • B-23 • B-24 • B-25 • B-26 • B-29 • B-32 • B-34 • B-37 • BT • TBD • TBF • SBC • SB2A • SB2C • SB2U • SBD

Průzkumné a spojovací letouny	F-4/F-5 • F-6 • F-7 • F-9 • F-13 • F-15 • L-3 • L-4 • L-10 • O-47 • O-52 • PBM • PBO • PBY • PB2Y • PB4Y • PB4Y-2 • PV-1 • PV-2 • JF • J2F • J4F/OA-14 • JRF • OS2U • SC • SOC • SO3C

Cvičná letadla	PT-17 • PT-19 • AT-6 • AT-7 • AT-9 • BT-8 • BT-12 • BT-13 • AT-17 • AT-18 • SBN • TG-1

Transportní letouny a kluzáky	C-28 • C-33 • UC-36/R2O • C-40 • UC-43 • C-45 • C-46 • C-47 • C-48/49/50/51/52 • C-54 • C-58 • UC-61 • C-63 • C-64 • UC-67 • C-69 • C-73 • C-75 • UC-78 • UC-81 • UC-85 • C-87 • C-91 • C-98 • UC-100 • UC-101 • C-105 • C-110/R3D • CG-3 • CG-4 • CG-13 • CG-15 • AE • R5O • JRS • JR2S

Vírníky a vrtulníky	R-4 • R-5/H-5 • R-6/HOS-1

Experimentální letouny a prototypy	XA-21 • XA-22 • XA-23 • XA-38 • XFL • XF-11 • XF8B • TB2D • XF5F • XF5U • XFD-1 • XF14C • XF15C • XP-41 • XP-46 • XP-49 • XP-50 • XP-52 • XP-54 • XP-55 • XP-56 • XP-57 • XP-58 • P-59 • XP-60 • XP-62 • XP-67 • XP-68 • XP-71 • XP-72 • XP-73 • P-75 • XP-76 • XP-77 • XP-79 • XP-81 • XP-82 • XP-83 • AM • XB-19 • XB-27 • XB-28 • XB-30 • XB-31 • XB-33 • YB-35 • XB-38 • XB-39 • YB-40 • XB-41 • XB-42 • XB-43 • XB-45 • XB-46 • XB-48 • XB-50 • XC-74 • YC-76 • XC-82 • XC-97 • XP2V • XPB2M • XP4Y • R2Y • RB • TB2F • XSB2D • XBTC • XBT2C • XBT2D • XBTK • TBY • HK-1 • YFM-1 • XO-61 • XR-1 • XR-2/3 • XR-8 • N-1M • V-173 • XPBB