Zlatý podzim v botanické zahradě

Listopad je měsícem, kdy se stromy zahalí do zlaté, měděné a červené barvy. Ovšem v Botanické zahradě hl. města Prahy v Troji je letošní listopad zlatý nejenom díky barvě listí, ale také díky zlatým olympionikům, kteří do zahrady zavítali, aby vysadili v rámci projektu Kořeny osobností další čtyři krásné dřeviny.

Svůj strom zde tentokrát vysadili sportovci, kteří získali dvě a více zlatých olympijských medailí. S olympioniky Danou Zátopkovou, Věrou Čáslavskou, Štěpánkou Hilgertovou a Martinem Doktorem vstoupí projekt už do druhé padesátky osobností. Popřejme si k této další padesátce šťastný start a projektu i stromům aby od dnešních kmotrů získali houževnatost a vytrvalost, která je nutná nejenom k cestě na stupně vítězů.

Jestli se o někom dá říct, že je legendou českého sportu, pak o Daně Zátopkové. Každý kdo se jen trochu zajímá o historii sportu jistě zná fotografii, na které se Dana Zátopková líbá s manželem Emilem poté, co oba ve stejný den získali v roce 1952 na Hrách XV. Olympiády v Helsinkách zlaté medaile. Ale to trochu předbíháme. Paní Dana Zátopková, která dnes vysadila Buxus „Blaue Heinz“, sice získala „jen jednu“ zlatou olympijskou medaili, ale byla něžnou polovicí jedinečného manželského sportovního týmu, jehož sportovní úspěchy byly nepřekonatelné. Dnešní akce se tak zúčastnila nejenom sama za sebe, ale i za zesnulého manžela. Paní Dana se narodila 19. září 1922, ve stejný rok a den jako její manžel. S atletikou začala na gymnáziu, úspěšně se věnovala se i házené. Po válce začala trénovat hod oštěpem,  v kterém našla svou osudovou disciplínu. Hod oštěpem jí přinesl nejenom olympijské zlato, ale i řadu dalších cenných vítězství. Vytvořila v něm také dva světové rekordy. V roce 1948 se provdala za Emila Zátopka. Jeho doménou byl běh a díky němu obohatil národní sbírku olympijských medailí o čtyři zlaté. Také on vytvořil několik světových rekordů a získal celou řadu medailí. Dana a Emil byli perfektním sportovním párem, spojoval je stejný pohled na fair play i schopnost vzájemně se motivovat. Po ukončení aktivní kariéry se oba manželé nadále angažovali ve sportovní oblasti. Emil Zátopek zemřel v roce 2000 po dlouhé nemoci. V prosinci téhož roku mu byla posmrtně udělena medaile Pierra de Coubertina.

Kmotrou Buxusu „Edgar Anderson“ se stala sportovkyně, která si diváky na domácích a mezinárodních kláních získávala nejenom svými výkony, ale i půvabem, obdivuhodnou energií a širokým úsměvem. Sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská se narodila  3. května 1942. Ke gymnastice se dostala náhodou, až ve čtrnácti letech. Byla velmi živé dítě a maminka přemýšlela, jak energii  usměrnit, takže chodila do baletu a na bruslení. Po náhodném setkání s gymnastkou Evou Bosákovou ale padla volba na gymnastiku. A za pouhé čtyři roky už Věra startovala na OH v Římě. Na OH v Tokiu v roce 1964 už získala zlato ve víceboji jednotlivců, v přeskoku a na kladině. O čtyři roky později se stala hvězdou OH v Mexiku. Do své sbírky zde přidala zlaté medaile za víceboj, přeskok, bradla a prostná. Olympiáda v roce 1968 pro ní byla i jinak velmi významná. V průběhu OH se vdala a po hrách ukončila svou sportovní kariéru. V roce 1968 byla také vyhlášena nejlepší sportovkyní světa. Jako trenérka působila v zahraničí, po revoluci v roce 1989 se opět zapojila do sportovního dění u nás. Byla předsedkyní Československého olympijského výboru a předsedkyní Českého olympijského výboru.

Olympionička Štěpánka Hilgertová se stala kmotrou Buxusu „Latifolia Maculata“.  Narodila se v Praze Podolí 10. dubna 1968. Těžko říct, zda za to mohla blízkost Vltavy, ale divoká voda se stala jejím osudem. Do kajaku usedla, když jí bylo dvanáct let a už o čtyři roky později nečekaně vyhrála na mistrovství ČSR žen vše, co mohla. Pak dostala na čas přednost rodina, Štěpánka se provdala za kolegu kajakáře Luboše Hilgerta a v roce 1986 se jí narodil syn. Ovšem přerušení kariéry bylo pouze dočasné. Po úspěších na domácích i mezinárodních závodech vybojovala v roce 1996 na LOH v Atlantě ve slalomu zlatou medaili. O čtyři roky později svůj úspěch zopakovala na LOH v Sydney kde na divoké vodě opět bravurně zajela a získala další zlato. Ve sportovní kariéře pokračuje i nadále, pod trenérskou taktovkou manžela se její sbírka úspěchů a medailí utěšeně rozrůstá. Radost jí dělá i syn, který po rodičích zdědil lásku k divoké vodě.

Další dnes vysazený strom, Buxus „Lawsons Gold“ si počkal na kanoistu Martina Doktora, který si na výsadbu udělal čas i přesto, že v současnosti působí jako trenér české kajakářské reprezentace a LOH 2012 v Londýně jsou téměř za dveřmi. Hned jak se Martin Doktor 21. května 1974 narodil, mohli jste se vsadit, že dříve či později z něj bude kanoista. Tenhle sport totiž mají Doktorovi v rodině. Poprvé se Martin do kanoe posadil ve čtyřech letech, trénovat začal v sedmi. V roce 1988 se stal členem reprezentace. Cesta na olympiádu nebyla úplně snadná a nebýt podpory rodiny, která vytvořila pro Martina podpůrný tým, byla by ještě těžší. Vložené úsilí se ale rozhodně vyplatilo. Na LOH v Atlantě v roce 1996 získal Martin doktor hned dvě zlaté medaile. Tím jeho úspěšná kariéra samozřejmě neskončila, i když dnes už nepůsobí jako závodník, ale jako trenér. V současnosti trénuje českou reprezentaci a také syna, i když ten s kanoistikou teprve začíná.

foto: Darina Miklovičová