"V poslední době byl Biľak připoután na lůžko, rodina o něj pečovala," uvedl Hrdlička. Někdejší člen vedení KSČ Biľak v závěru života pobýval v ústraní ve své bratislavské vile, na veřejnosti nevystupoval a s médii nekomunikoval.
Jedna z nejzápornějších postav
Podle ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a historika Oldřicha Tůmy měl Biľak mimořádně zápornou roli v československých dějinách. "Od roku 1956 najdete málo tak záporných postav, které působily v československém veřejném životě, jako právě Vasil Biľak," řekl Tůma. Považuje za chybu redukovat Biĺakovu úlohu v roce 1968 jen na podpis pod zvacím dopisem; podle Tůmy hrál Biľak roli mnohem podstatnější.
"Minimálně od června, července 1968 opravdu ze své vůle a svého politického rozhodnutí Sověty různými způsoby přesvědčoval o tom, že intervence je nezbytná," uvedl Tůma. "A co víc, přesvědčoval je o tom, že ony 'zdravé síly' disponují ve straně a v části společnosti takovou podporou, že intervenci dokážou politicky využít tak, že bez problémů proběhne přechod moci do jejich rukou," zdůraznil historik. I to podle něj rozhodování Sovětů značně ovlivnilo.
Konzervativní komunista, normalizátor, kolaborant
Podle slovenského historika Petera Jaška se Biľak v 70. letech přiklonil v KSČ na stranu konzervativního křídla, které vystupovalo proti snahám o demokratické změny v tehdejším Československu. "Biľak se zařadil mezi přední normalizátory. Sehrál smutnou úlohu jednoho z kolaborantů," řekl Jašek, který se ve slovenském Ústavu paměti národa zabývá zkoumáním období nesvobody v Československu. Biľak, jenž se narodil v chudých poměrech na východním Slovensku, se podle historika stal přesvědčeným komunistou, který byl silně navázán na někdejší Sovětský svaz.
Vasil Biľak
Slovenský politolog Miroslav Kusý v rozhovoru pro Slovenský rozhlas označil Biľaka za spolehlivého starého bolševika a za osobu, která se z původní profese krejčího vypracovala na ideologického funkcionáře.
Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa není možné měnit historii. "Je beze sporu faktem, že byl jedním z iniciátorů pozvání sovětských vojsk. Dnešní doba se na zvací akt dívá různými pohledy," uvedl Filip, který na Biľakovo úmrtí reagoval mailem.
Stíhání za podpis zvacího dopisu
Za údajný podpis "zvacího dopisu" byl Biľak stíhán, obvinění z porušení zákona na ochranu míru, z vlastizrady a z dalších trestných činů ale směřovalo do ztracena. Slovenské soudy totiž před více než deseti lety vrátily případ k došetření a prokuratura v roce 2011 vyšetřování přerušila.
Podle soudců bylo zapotřebí získat originál zvacího dopisu a dát ho prozkoumat grafologům, aby se potvrdila pravost Biľakova podpisu. Rusko ale originál listiny Bratislavě neposkytlo. Kopii dopisu odevzdal ještě v roce 1992 bývalý ruský prezident Boris Jelcin v Praze tehdejšímu československému prezidentovi Václavu Havlovi.
Společně s Biľakem dopis podepsali i další členové a funkcionáři ústředního výboru KSČ Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka. Sám Biľak sice v minulosti autentičnost svého podpisu popřel, ale podle posudku, který v 90. letech vypracovali experti československé policie, byl jeho podpis pravý.
Dopis, na jehož základě vojska Varšavské smlouvy vpadla do tehdejšího Československa, nejvyššímu sovětskému představiteli Leonidu Brežněvovi údajně v Bratislavě předal právě Biľak. Sám Biľak tuto verzi v minulosti popřel. "K ničemu, co jsem neudělal, se nemůžu přiznat. Zvací dopis jsem Leonidu Brežněvovi nepředal. To mohu odpřisáhnout křesťansky, občansky i ledajak," prohlásil.
