Kolaborant

Z Iuridicta

Kolaborant (z lat. com- + laborare = spolupracovat; angl. collaborator, fr. collaborateur, něm. Kollaborateur) je fysická osoba, která spolupracuje s okupační mocí.

Zda kolaboraci samu o sobě považovat za trestný čin, je sporné, neboť svrchovanost a územní integrita okupované země jsou okupací ipso facto narušeny natolik, že kolaboraci lze stěží podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu vlastizrady nebo rozvracení republiky. Navíc lze argumentovat, že za určitých okolností může být spolupráce s nepřítelem v národním zájmu.

Někdy se kolaborace definuje extensivně jako spolupráce s každým vlastnímu národu nepřátelským režimem (např. v českém kontextu se hovoří o "kolaboraci s komunistickým režimem"), avšak toto široké pojetí vede ke složité otázce, zda může být kolaborací i prosté dodržování zákonů vydaných státní mocí, jež může být v budoucnu potenciálně označena za nelegitimní. Z hlediska juspositivismu je proto třeba přiklonit se k výkladu, že takové jednání může být posuzováno pouze jako neethické, nikoli protiprávní. Jusnaturalisté naopak požadují, aby občané sami posoudili, je-li režim legitimní, a příkazy nehumánního režimu se neřídili, ačkoli se tím vystaví risiku represe. Tento spor je svými konotacemi mimoprávní a nelze ho z hlediska práva jednoznačně rozhodnout.

Dějiny kolaborace v českých zemích

Názor, že by měli být potrestáni Češi a Slováci spolupracující s rakouským režimem, byl po r. 1918 v menšině a odplata se tak omezila na individuální, ojedinělé akty.

Po r. 1945 byla naopak tzv. velkým retribučním dekretem retroaktivně zavedena řada nových trestných činů, zaměřených mj. na potrestání kolaborace. Kolaborantům měl být rovněž zabrán veškerý majetek.

Dekret č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa definuje "zrádce a nepřátele československé republiky" v ustanovení § 3 takto:

§ 3

(1) Za zrádce a nepřátele československé republiky jest považovati:

a) osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně a aktivně podporovaly jakýkoliv způsobem německé a maďarské okupanty,

b) z právnických osob ty, jejichž správa záměrně a aktivně sloužila německému nebo maďarskému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům.

Fakticky se však vypořádání s kolaboranty stalo součástí vyřizování osobních účtů a politické kampaně Komunistické strany Československa.

Po r. 1989 neexistovaly pro potrestání kolaborace s okupační mocí předpoklady ani formální (legislativa), ani materiální (vůle politické representace). Několik osob bylo postaveno před soud, ale po vleklém procesu byl nakonec potrestán pouze Karel Hoffmann (*1924) šesti lety odnětí svobody za to, že v noci z 20. na 21. srpna 1968, v době zahájení vojenské okupace Československa, nařídil vypnout vysílače Československého rozhlasu.

Z vězení byl osmdesátiletý Hoffmann v r. 2004 po několika dnech ze zdravotních důvodů propuštěn.