deset čísl. zákl. (2. p. deseti, desíti) 1. označuje počet 10: na rukou máme d. prstů; je d. hodin; a byli skokem d. mil (Erb.); d. let života; doba d-i let; ♦ stojí (tváří se), jako by neuměl do d-i počítat hloupě, nevinně; než by d. napočítal velmi rychle, v okamžiku; kupovat za d. (čast. pět) prstů krást; hospodařit od d-i k pěti špatně, čím dál hůř; jde to u nich (s ním) od d-i k pěti špatně, s kopce, čím dál hůř; držet se něčeho (někoho, někde) všemi d-i pevně, houževnatě; brát něco, někoho všemi d-i rád, bez váhání, dychtivě, horlivě; ob. hrabat všemi d-i nenasytně, neomaleně, bez ostychu se obohacovat; mohl by (si) všech d. oblíznout být s něčím velmi spokojen; velmi si něco pochvalovat, libovat 2. označuje neurčitý, zprav. větší počet; několik, mnoho: vyhnout se někomu na d. kroků; vyhnout se někomu na d. honů na dálku; jeden z těch panáčků, na d. honů pižmem zavánějících (Něm.); nepřirostl mi k srdci, najdu za něj d. jiných; promluvit s někým d. slov málo; bylo tam d. dvacet lidí mezi deseti až dvaceti; ne mnoho; — desetkrát čísl. nás. příslovečná: d. opakovat; d. víc; ♦ každou korunu obrátila d. na dlani, než ji vydala byla šetrná; — desátý čísl. řad.: přiběhl d.; d. rok; okolo d-é (hodiny); dělat něco po d-é; za prvé,... za d-é; d. díl celku desetina: ani d. díl není pravda! (expr.) velmi málo, téměř nic; ♦ devatero řemesel, d-á žebrota (nouze, bída) (přísloví) kdo se učí mnoha věcem (řemeslům, oborům ap.), nenaučí se ničemu pořádně; — v. též podesáté, půldesát-; — zpodst. desátá, -é ž. 1. desátá hodina: odbila d.; byl pozván na d-ou 2. ob. řidč. desátka, přesnídávka; — desaterý čísl. druh. v. t.; — zpodst. desatero, -a s. v. t.; — desateronásobný čísl. nás. desetinásobný; → přísl. -násobně, -násob; -násobek, -bku m. (6. mn. -bcích) desetinásobek; — desetina, desítina, -y ž. část něj. celku vzniklá jeho rozdělením na deset stejných dílů: d. vteřiny; devět d-in obyvatelstva; žádná celá osm d-in; d. ze sta; → zdrob. desetinka, -y ž.: — desetinný příd. v. t.; — desítka, -y ž. v. t.