Přeskočit na obsah

Velkookovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Jak číst taxoboxVelkookovití
alternativní popis obrázku chybí
Velkookatec indický
(Hemigaleus elongatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádžralouni (Carcharhiniformes)
Čeleďvelkookovití (Hemigaleidae)
(Klunzinger, 1871)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velkookovití (Hemigaleidae), též velkookatcovití, je čeleď žraloků z řádu žralounů (Carcharhiniformes), jejíž zástupci žijí v mělkých pobřežních vodách Indo-Pacifiku a východního Atlantiku.

Jedná se o menší až středně velké žraloky s tělem vřetenovitého tvaru. Velké oválné oči kryje oční blána. Spirakulum je malé. Ocas má předocasní prohlubeniny a na konci horního ocasního laloku se nachází ocasní zářez. Mají dvě velké hřbetní ploutve (zadní hřbetní ploutev dosahuje dvoutřetinové délky té přední), řitní ploutev a pět žaberních štěrbin. Labiální rýhy jsou středně dlouhé.[1][2] Dorůstají do délky 1,1–2,4 m. Největší zástupce je velkookatec indický (Hemipristis elongata).[3][2]

Velkoovití jsou živorodí. Embrya získávají živiny ze žloutkového váčku. Zatímco některé druhy se specializují na hlavonožce, jiné jsou potravní generalisté.[1]

Žijí v mělkých vodách do hloubky 100 metrů. Areál výskytu tvoří mělké pobřežní vody tropické oblasti východního Atlantiku a indopacifické oblasti, kde východní hranici jejich výskytu tvoří střední Pacifik.[4]

Vztah k lidem

[editovat | editovat zdroj]

Pro člověka nemají příliš velký hospodářský význam, což je spíše dáno tím, že v místech svého výskytu je početně převyšují modrouni a kladivouni, kteří mají větší ekonomický potenciál. V případě odchytu je maso velkookovitých používáno k lidské spotřebě, ploutve a jaterní olej najde uplatnění na mezinárodních trzích. Člověku nejsou nebezpeční.[4]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Do této čeledi se řadí 8 druhů žraloků ve čtyřech rodech.[3]

  1. a b EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 496. (anglicky) 
  2. a b LAST, P. R.; STEVENS, J. D. Sharks and Rays of Australia. Sydney: CSIRO Australia, 1994. Dostupné online. ISBN 0-643-05143-0. S. 217. (anglicky) 
  3. a b NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 71. (anglicky) 
  4. a b COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. S. 435. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. (anglicky) 
  • EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky) 
  • LAST, P. R.; STEVENS, J. D. Sharks and Rays of Australia. Sydney: CSIRO Australia, 1994. Dostupné online. ISBN 0-643-05143-0. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]